Listopad 1994

Cassiopeio
Ani nevíš jak mně zarmoutil tvůj poslední dopis.
Ne dělám si legraci, vím o tom, že jsou v Bradavicích čtyři šampioni.
Jelikož mi psal jak Harry tak Lyco.

,,Ale ale co to tu máme za milostná psaníčka" ozval se za mnou úlisný hlas otravného spolužáka z Havraspáru. ,,Dej pokoj Bransbury!" okřikla jsem ho a rychle ten dopis schovala do tašky. Snape po mně od katedry střelil zlobným pohledem, jaký dokáže jen on. Právě nám začala hodina lektvarů a Snape zrovna mluvil o náplni dnešní hodiny. Pohodový odvar. 

,,Dodržování postupu je velmi důležité, při větším množství některé z přísad, může poživatel lektvaru upadnout do hlubokého spánku, ze kterého se nemusí probudit. A proto bych všem doporučoval dávat pozor!" zvýšil hlas ten netopýr a já dobře věděla, že ta poslední věta patřila takovým jako já. Ale má asi pravdu, tenhle lektvar, tak jak jej učebnice popisuje vypadá opravdu složitě. Ten postup už jsem studovala několikrát, ale nikdy až doteď jsem jej nepřipravovala. 

,,Postup máte v učebnici na straně 22, dejte se do práce." Po tomto jsme se všichni vydali pro zásoby.

***
Možná by nám to šlo líp kdyby si
Jessica znovu a znovu nepročítala útržky postupu v učebnici a merlinžel nahlas ,,Směs je třeba míchat přesně stanoveným počtem pohybů nejprve po směru a pak proti směru hodinových ručiček a teplotu plamene je třeba snížit na přesně stanovenou úroveň a udržovat ji přesně stanovený počet minut před přidáním poslední přísady. Po přidání drceného měsíčního kamene třikrát zamíchat proti směru hodinových ručiček. Sedm minut povařit. Přidat dvě kapky šťávy z kýchavice. Při správném postupu by měly v průběhu vaření z lektvaru stoupat obláčky stříbřité páry." 

,,Můžeš toho nechat Jessico,docela to štve!" Utrhla se na ni Cho. ,,Nojo já si to jen snažím vštípit do hlavy." Zamumlala Jess zatímco usilovně míchala tu směs ve svém kotlíku. Zatímco netopýr obcházel mezi lavicemi a trousil všude své ušťepačné poznámky, mně zase myšlenky odlétly k nedočtenému dopisu.

,,Cass! Uvědomuješ si co děláš?" Mávla mi před očima Marietta, já zmateně zamžikala a podívala se na svůj kotlík. Syčelo to v něm a místo obláčků stříbřité páry se z něj valila oblaka dýmu. ,,Jejda" uklouzlo mi ale zbytek se ztratil v mohutné explozi jejíž zvuk zaplnil celou učebnu. Sotva odezněla detonace, rozlícený Snape si to namířil k našemu stolu. ,,Které nemehlo !? Neříkal jsem snad jasně co máte dělat aby k ničemu nedošlo!!"

Já stála s kapátkem v ruce nad svým zničeným lektvarem. ,,Slečno Blacková umíte číst ?!" Obořil se na mě a já jen přikývla. ,,Kolik jste měli přidat do lektvaru kapek šťávy z kýchavice?" ,,Dvě pane" a začalo mi to celé docházet. Muselo jich tam omylem spadnout víc. ,,Odebírám Havraspáru 20 bodů a máte školní trest na dnešní večer. Teď zmizte a ať už vás tu nevidím!!"

Nemusel mně pobízet dvakrát, rychle jsem si sbalila své věci a snažila se zmizet co nejrychleji. Ještě jsem zaslechla jak Snape trousí své jedovaté poznámky ,,Co jsem mohl čekat od Blackové a Potterovic geny se nezapřou."

Jakmile jsem za sebou zavřela dveře učebny, sesunula jsem se po zádech na zem. Už dlouho se mi nepodařilo nechat něco vybouchnout. Obvykle se maximálně soustředím. Do konce hodiny nezbývalo mnoho času a pak jsme měli jít na oběd. Tudíž jsem se pomalu vydala k Velké Síni a po cestě si v klidu dočetla dopis od strejdy Siriuse.

***
Jakmile všem skončilo vyučování nahrnuli se do Velké Síně jako hejno hladových sarančat. ,,Tak co? Jaký byl zbytek hodiny?" Zeptala jsem se holek jakmile si přisedly. ,,Nic moc, Snape byl naštvaný celou dobu co jsi odešla, jsem si totiž jistá, že můj lektvar byl více než vyhovující. Jo a máš trest v osm u Filche." Zamrmlala Jess zatímco si nabírala polévku. ,,Dávej přece pozor!" Vyjela jsem na ni jelikož jsem měla vedle talíře položený ten dopis, který teď na sobě mastné šmouhy. ,,Jessico Moonová já tě uškrtím."

***
Před osmou hodinou večerní jsem se  vydala k Filchovu kabinetu. ,,Co ty tady děláš Cassiopeio?" Otočila jsem se po hlase a nevěřícně upírala oči na toho zrzka přede mnou. Fred Weasley se ležérně opíral o zeď. ,,Mohla bych se ptát na totéž Fredericku."
Pak se zpoza dveří vyšoural Filch.
,,Tak copak jste provedli? Zasloužili byste si pověsit za kotníky do průvanu.
Ale pro dnešek se budete muset spokojit s uklízením. Hezky po mudlovsku." Fred zaúpěl až jsem nadskočila.

,,Ty už musíš být na tresty zvyklý ne? Máš je každou chvíli." Podotkla jsem a ušklíbla se. ,,Zato tebe vidím poprvé na nějakém trestu. Copak naše vzorná Havraspárka provedla?" Zakřenil se na mě. ,,Každý nemůže být vždy dokonalý." odvětila jsem kousavě.

Zatím nás Filch dovedl k jedné určitě roky nepoužívané učebně. Na jedné polovině byly naskládané lavice a židle jen tak ledabyle na hromadě. Pak tam byla hromádka starých kotlíků a nakonec nějaké knihy. Filch nám popřál příjemnou zábavu a zmizel. ,,To je senzační, jsme tu jen sami dva. Tak co podnikneme?" Zasmál se Fred a já se naščuřila ,,Co bysme asi tak dělali? Uklízet ty hloupý!" A zamířila jsem ke hromadě kotlíků.
,,Ani nevíš jak dlouho jsem na tuto chvíli čekal ...až budeme někde sami." Pokračoval Fred. Já se k němu otočila s naštvaným výrazem ,,Tak zaprvé tohle není rande a za druhé já kluka už mám."
Dala jsem se do cídění kotlíků, s těmi čistícími prostředky co nám tu Filch nechal a na Freda se ani nepodívala.
Ten se odšoural ke hromadě knížek a začal se jimi probírat.

Po nějaké hodince se zase ozval ,,Hele takové vztahy na dálku nejsou nic moc a Charlie je stejně věčně s draky a ..."
,,Co s tím má co dělat Charlie ?" Odtrhla jsem se od kotlíků a přišla k němu blíž. ,,No přece ty a Charlie v létě. To se nedalo přehlédnout." Vysvětlil schlíple. ,,Mezi mnou a Charliem nic nebylo. Několik polibků přece nic neznamená, on je pro mě jako hodný starší bratr kterého jsem nikdy neměla."

,,Nic nebylo? Takže ..." tušila jsem kam tím Fred míří a zčásti mě mrzelo, že musím odpovědět záporně.
,,I tak ti řeknu ne promiň."
Od toho okamžiku jsme už ani jeden nepromluvili a mlčky jsme dodělali to co jsme měli.

***
Když jsem se unavená pozdě vracela na kolej, hryzalo mně svědomí.

Vidět jak se Fredovi vytrácejí jiskřičky z očí a rozesmátý výraz mění na schlíplý nebyl dobrý pocit.

________________________________________________________________________
Nazdárek lidičky
Jakpak se máte takhle při pondělku. Jak zvládáte distančku? 🤣🤣🤣🤣
Vím, že ten konec je smutný a že mě asi někteří budete chtít uškrtit ale s tím jsem počítala.
Jinak bych móóoc chtěla poděkovat svojí nejúžasnější sestřičce Klarinka1224 za pomoc s vymýšlením téhle kapitoly. To ona přišla s nápadem katastrofy při dělání pohodového odvaru🤣🤣.
Vím že tuhle kapitolu jsme vymýšleli už někdy v červnu ale tak teď konečně přišla na řadu.
Tak se mějte hezky a zase
někdy
Andy❤