Duben 1994

Z pohledu Siriuse

,,Sakra vždyť ta holka vypadá jako Ginger! Je to vůbec možný? Jsem blázen nebo co?" prolétlo mi hlavou když jsem zpovzdálí pozoroval asi dvě dívky. Motal jsem se furt kolem pozemků jako šílený, ale nikdy jsem nevyšel z přítmí stromů Zapovězeného lesa.

,,Cass počkej, tys mu fakt řekla, že je peroxid vyblitej?" zaslechl jsem jak blondýnka vypískla vzrušením nad tím vyprávěním o jakémsi klukovi.

,,Jo a co má být? Je odpornej! Nevím co na něm všichni vidí. Zmijozelský princ pche!" odfrkla si, ta Cass nebo jak se jmenovala.

Není možná, asi už blouzním hlady, opravdu vypadá docela jako Gia, když sem přišla poprvý.

,,Brácho vzpamatuj se! Gia je přece už několik let mrtvá!" řekl jsem si sám sobě, ale vůbec to nezabíralo. Ani nevím co mně to najednou popadlo ale moje tlapky se daly do pohybu přímo k těm dvěma.

,,Haf!" Štěknul jsem a snažil se je moc nevyděsit. Přece, nevypadám zrovna moc vzhledně a navíc kdo by se neleknul velkého černého psa, že?

,,Cass podívej! To je.... vypadá jako smrtonoš!" vykřikla ta podle mě, docela sympatická blonďatá Havraspárka. (Ihned jsem to poznal podle orla na modro-bronzovém znaku)

,,Jessico, já nevěřím na ty kecy co vám vykládá Trelawneyová! Podle mě to není žádná předzvěst smrti ale docela obyčejný pes! Vždyť za námi přišel úplně sám," oponovala jí Gi...teda ta holka, co ji ta druhá oslovovala Cass, taky patřila do Havraspáru. Podrbala mě za ušima a já se zavrtěl blahem jako poslušný pes, už dlouho jsem nezažil žádný lidský kontakt.

,,Jakoby mi někoho připomínal," dodala Cass, když mně pohladila po hlavě. Vyskočil jsem a oblízl jí obličej, přitom jsem si nemohl nevšimnout těch očí. Zatraceně! Hnědých oříškových očí! Ať se propadnu jestli neblouzním.

,,To lechtá, sedni ty divochu!" poslušně jsem se posadil a vrtěl ocasem.

,,Poslouchá tě," zasmála se ta velmi atraktivní blondýnka, která zas pro změnu připomínala Marlene. Mou Marlene.

Sakra Siriusi! Ta je taky mrtvá! okřikl jsem se v duchu.

  ,,No, ale Mackenzie se určitě líbit nebude," zasmála se Cass a její smích lahodil mým uším. Nemohl jsem dostat z hlavy to jak moc byla podobná Gie, ale bylo tam i něco jiného známého, jen jsem nemohl přijít na to co.

***

Když se vydaly do hradu, šel jsem s nimi.

,,Hele nemůžeme ho vzít s sebou. Třeba někoho je?" namítla blondýnka, jako bych jí najednou vadil. Cass posmutněla.

,,Ale on vypadá úplně opuštěně, myslím, že ničí není."

,,Kde se teda tady teda vzal? Hmm" poukázala blondýnka na mou maličkost.

,,Jess ty máš furt nějakej problém a já myslela, že máš zvířata ráda," opáčila Cass.

Tak se mi to líbí děvče musíš si obhájit svou pravdu. Jess se nafoukla jako žába a spustila

,,U Roweny Cassiopeio ty seš teda příšerně tvrdohlavá. Úplně jako tvůj bratr!" dodala ještě teatrálně. Musím se přiznat, že jsem se začínal cítit provinile, já byl zdrojem toho, proč se ty dvě tak popichovaly. Byl jsem ale zvědavý co se bude dít dál a tak jsem pelášil za nimi.

Prošly jsme Vstupní síní a vydali se dál po nějaké chodbě.

,,Nee to teda přeháníš! Sirius je úplně jinak tvrdohlavý, vždyť je to Nebelvír," zamručela nesouhlasně Cass a mně tím úplně zamotala hlavu.

Do psí hadí! Jakej Sirius? To se někdo jmenuje jako já, to je nesmysl. Začínám vážně pochybovat o svém zdraví, možná mám úpal ze sluníčka. Nejdřív Cass a pak Sirius, něco mi uniká. Jako bych si nedokázal dát dvě a dvě dohromady.

,,Hej Blacková, co to s sebou táhneš za chlupatou potvoru," vyřítil se na nás zpoza rohu jakýsi kluk. Překvapeně jsem vyštěkl. Blacková? Cass je Blacková? Mně už asi úplně přeskočilo, mám vidiny i slyšiny.

Z pohledu Cass

,,U Roweny Cassiopeio ty seš teda příšerně tvrdohlavá. Úplně jako tvůj bratr," řekla Jess a já měla co dělat abych nevypěnila.

,,Nee to teda přeháníš! Sirius je úplně jinak tvrdohlavý, vždyť je to Nebelvír," namítla jsem možná trochu víc nahlas a rozhlédla se kolem.

Nechtěla jsem aby to zase slyšel Protiva a roznesl to po celém hradě. Nejčastěji si bral na paškál právě Lyca a mě občas taky. Pes kráčel stále poslušně u mně a v jednu chvíli se mi zdálo jako by mě zkoumavě pozoroval. Rozhodně to není obyčejný pes, něco na něm je. Ale co. To co mi Jess říkala cestou do hradu samozřejmě vrtalo hlavou i mně, kde se tu vzal.

,,Hej Blacková co to s sebou táhneš za chlupatou potvoru," vyřítil se na nás, zpoza rohu ulízaný blonďák. Draco Malfoy a vzápětí i jeho bodyguardi.

,,To je pes Malfoyi!" vyjela na něj Jess.

,,Pes, pokud to nepoznáš!" dodala jsem já a postavila se před to chlupaté stvoření, aby mu neublížil.

On do mě však jemně strčil čumákem, jakoby chtěl chránit on mně a vycenil na Malfoye ostré zuby.

,,GRRR!" vydralo se mu z tlamy zlověstné zavrčení, až mě zamrazilo. Nebyla jsem zřejmě jediná. Psí výhružka dokonale fungovala na Malfoye a jeho kumpány. Vypadali, že si nadělají do kalhot a dali se na zběsilý úprk.

,,To bylo senzační pejsku," zavýskla Jess radostně a konečně se to čtyřnohé stvoření odhodlala podrbat za ušima. Zdálo se, že předchozí nejistota byla ta tam. Jenže netušili jsme, že se na obzoru objeví daleko horší hrozba. Totiž ušli jsme sotva pár kroků a k nám si to rázoval ten přerostlý netopýr Snape.

,,Cítím průšvih," zamumlala Jess, pes zavětřil, pak se mi protáhl mezi nohama a zmizel merlinví kde.

Hned za profesorem Lektvarů se totiž krčil Malfoy. Ten práskač, to mu nedaruju.

,,Ale ale slečna Blacková a slečna Moonová," začal Snape nasládle a rty se mu zkroutily do nepěkného úšklebku.

,,Byl za mnou pan Malfoy a vylíčil mi velice podivnou událost. Prý jste si do hradu dovedla nějakého psa. A nejen to," na chvíli se odmlčel a pak s přehnanou dramatičností dodal

,,Dokonce jste na něj to čtyřnohé stvoření i poštvala."

Vtom mu do toho zcela neočekávaně vpadla Jessica.

,,Ale pane profesore, to je nesmysl. Vidíte tady snad nějakého psa? Byla jsem celou dobu s ní a žádného psa jsem si nevšimla."

Naprázdno jsem polkla, tohle bylo od Jess rozhodně troufalé, ale i tak jsme asi v pořádném maléru.

,,Strhávám Havraspáru 20 bodů a vy si pamatujte slečno Blacková, že já...mám dlouhou paměť, která si leccos umí odvodit," dořekl a prostě jen tak odešel.

,,Jsem jediná, které to nedává smysl?" pohlédla na mě Jessica ale já se dala do hledání psa.

,,Pojd radši," vybídla jsem a vydali jsme se směrem k Havraspárské věži. Ta Snapeova slova mi však stále zněla v uších.

***

,,To ho jako necháme tady?" zeptala se mě pochybovačně Jess, sotva si pes lehnul pod mou postel.

,,Víš snad o lepším místě?" podrbala jsem ho za ušima, zdálo se, že je spokojený.

,,Fajn tak to bychom měli, a teď si musíme něco objasnit," řekla jsem jelikož se mi furt do hlavy vtírala jedna neodbytná myšlenka. Musela jsem však vědět, ty správná fakta.

***
,,Profesore Lupine!" Zaklepala jsem zběsile na kabinet profesora OPČM. Remus zmateně vykoukl ven

,,Co se děje? Ach slečno Blacková, slečno Moonová. Co pro vás můžu udělat?" přelétl po nás nechápavým pohledem.

Pak nás gestem vyzval abychom šli dovnitř. První čeho jsem si všimla byl zažloutlý ohmataný pergamen úhledně složený na pracovním stole. K čemu je mu proboha kus starého pergamenu? Tahle myšlenka mě nicméně brzy opustila aby dala přednost jiné, důležitější.

,,Tak copak se děje Cassiopeio? Vypadáš vyděšeně," řekl Remus zdaleka méně autoritativně.

,,Pověděl byste mi ještě jednou o Pobertech? Potřebuju si něco vyjasnit." řekla jsem zdánlivě klidně a pak jsem mrkla na Jess, jak jsme se domluvily po cestě, musela mě podpořit.

,,Totiž četly jsme něco o zvěromázích a chtěli jsme se zeptat na pár věcí."

Removi to asi svitlo, jelikož se mu to cosi mihlo ve tváři.

,,Achjo, pes. Sirius se proměňoval ve velkého černého psa," řekl a já se plácla do čela. Asi jsem udělala hroznou blbost, nebo v podstatě zločin.

Naproti tomu Jessica, která doteď ani neznala všechny podrobnosti, na Remuse vytřeštila oči.

,,Počkejte, cože? To ne ...to nemůže být pravda," Pak se obrátila na mě.

,,Tím mi teď chceš říct, že ten ...pes. Ten pes, co vyděsil Malfoye, že ...je Sirius Black? Takže my máne v pokoji masového vraha!" Vyjekla nahlas Jess jakmile jí to celé došlo.

,,Pššt tiše!" Sykla jsem na ni.

,,Ano, asi je to on" přikývla jsem poté.

Removi ta naše ,,konverzace" pochopitelně neunikla.

,,Tichošlápek je tady? Cass ale jak?" Náhle zvážněl.

,,Vždyť to je hrozně nebezpečný, zbláznily jste se nebo co?" Vyhrkl a dostrkal nás ke dveřím.

,,Nikdy jste tu nebyly jasné? A vy slečno Moonová nevíte nic o tom všem...." uslyšely jsme než za ním zapadly dveře.

Vyměnily jsme si dílem zmatené a dílem vystrašené pohledy.

,,U Merlinových vousů Cassiopeio, co tohle všechno mělo znamenat?" Vyhrkla Jessica a dala se do běhu. Musela jsem za ní.

***

,,Jess prosím! Musíš mi slíbit, že to nikomu neřekneš," vyjukla jsem na ni přerývaně sotva jsem ji v západní věži doběhla.

,,Nevím, ještě si to rozmyslím " odvětila mi zkratkovitě. Nicméně společenkou jsme prošly mlčky a až do pokoje nic neřekla.

,,No dobře tak já tedy...," začala Jess, jenže zrovna v tu chvíli velký černý pes vylezl zpod postele a vrtěl ocasem.

,,U Merlina," otřásla se Jessica a já už jí viděla ve tváři, že se jí to ani trochu nelíbí.

***

,,Musíme o tom někomu říct! Musíme to říct Brumbálovi," řekla Jess a já zalapala po dechu.

,,Ne! Nesmíme to říct nikomu. Ví to Lupin, to stačí," vrhla jsem na ni ostrý pohled.

,,Vždyť je to hledaný masový vrah! Proč myslíš, že jsou všude ti mozkomoři?" Namítla znovu kategoricky.

,,Ale neprávem, on je nevinný vím to!"

,,Víš co jsi? Jsi ješitná ! Stejná jako tvůj bratr, stejná jako všichni Blackové! Kdybys nebyla tak chytrá, tak skončíš ve Zmijozelu " odsekla naštvaně Jessica a obrátila se ke dveřím.

,,Tak já jsem ješitná?! A ty jsi pokrytec! Všechno bys chtěla někomu nahlašovat! Jsi zapšklá protivná mudlovská šmejdka," vykřikla jsem jen matně si uvědomovala co jsem to vlastně vypustila z úst.

,,Já si jen chráním kůži," práskla dveřmi a byla pryč.

,,Tak si běž ty havrane ukrákanej! Mně na mojí rodině záleží!" Křikla jsem ještě za ní.

Takovou podlost bych od ní nečekala, nikdy jsme si nic takového neřekly. Nikdy se nepohádaly. Klekla jsem si k Tichošlápkovi, nevím ale byla jsem si už tak nějak jistá, že je to on a zabořila své prsty do jeho huňatého kožichu.

Po tvářích mi začaly stékat slzy a padaly mu do kožichu.

,,To je ale kamarádka co?" Zašeptala jsem mu a on mi tichým zaknučením odpověděl.

,,Jejda, ty musíš mít určitě hlad, že jo? Zaběhnu ti do kuchyně pro něco k jídlu."
Za chvilku jsem byla zpátky, jenže pes zmizel. Dočista se vypařil.

A mně to celé začalo docházet, nikdy si nepomyslela že se snížím k tomu, že svou nejlepší kamarádku nazvu tím nejhorším co může být. Cítila jsem se hrozně. Musím ji najít a omluvit se jí, za všechno.

________________________________________________________________________
Takže čau
Máme tu další kapitolu ze Siriho pohledu (no vlastně i pohledu Cass) 😂 upřímně hrozně mě to baví. Doufám, že i vás.

Tak zase někdy
Andy❤