Začátek nového pololetí začal velmi nelítostně v podobě děsivých proroctví profesorky Trelawneyové. Jenže kdo by té staré šarlatánce věřil. Možná tak ti, co k ní chodí na Jasnovidectví. Harryho a Lyca má prý obzvlášť v oblibě. Předpovídá jim smrt na každém kroku. Tohle by mohla docela sranda.

Co už se ale nedalo pokládat za legraci byl naštvaně vyznívající dopis od Sama.
Pár řádek načmáraných důkladným škrabopisem, svědčilo tom, že stále neskousl to, že jsem na Vánoce nebyla s ním. Co už. Je nesmírně žárlivý. Myslí si snad, že si tady najdu někoho jiného nebo co. No možná ten vztah neberu tak úplně vážně jako on...

,,Já už se nemůžu dočkat zítřka, po pravdě jsem ani nedoufala, že po tom zranění budu moct hrát ale nakonec jo," Cho mě svým hlasem naprosto vytrhla z mých úvah o mém klukovi.

,,O čem to mluví?" drcla jsem do Jess, jelikož jsem neměla páru o čem to Cho mluví.

,,Zítra je přece famfrpál, zapomněla jsi nebo co?" odvětila Jess

,,Budeš fandit Havraspáru snad ne?"

,,Jo..jasně že jo," přitakala jsem s jistotou a obraz nevědomosti se začal zaostřovat. Havraspár proti Nebelvíru, to bude...zajímavé.

,,Doufám, že tvůj bratranec umí snášet prohry, jelikož jsem si celkem jistá, že Zlatonku chytím první," básnila Cho a já vyprskla smíchy

,,Sebevědomí ti teda nechybí ale Harry...no radši nic," nebudu jí říkat, že její Kometa proti Kulovému blesku nemá moc šanci, vždyť na to zítra přijde sama.

Další ráno po snídani se celá škola odebrala na tribuny na famfrpálovém hřišti, Ell kolem mně prošla aniž by si mně všimla a zaujatě se o čemsi bavila s Arlen, zatímco když kolem procházeli nebelvíři Lyco na mně křiknul

,,Natřem vám to havrani!" Co se týče mně, asi jsem byla poněkud laxní, přála jsem to jak Harrymu tak Cho. Jsem divná no. Měla bych si pod kůži dostat trošku té kolejní soutěživosti, chtěli jsme přece aby zvítězil Havraspár.

Z pohledu Lyca

Zápas byl daleko napínavější než se dalo čekat a já převážně jen koukal po Harrym a po té havraspárské chytačce Changové.

,,Nebelvír vede 80: 0 a podívejte se jak si vede Kulový blesk! Potter z něj ted doopravdy ždíme co se dá. Vidíte tu obrátku? Něčemu takovému se prostě Kometa Changové nemůže rovnat! Přesná vyváženost Kulového blesku je naprosto zřejmá v těchto dlouhých ..."

,,JORDANE ! JSTE SNAD PLACEN ZA TO ABY JSTE DĚLAL REKLAMU KULOVÉMU BLESKU? KOMENTUJTE UTKÁNÍ!" Zakřičela už po několikáté profesorka Mcgonnagalová na Leeho Jordana, který neustále odbočoval k tomu aby popisoval Harryho koště. Bylo to srandovní. Škleb z tváře mi smazal protiútok Havraspáru a Nebelvír vedl už jen o padesát bodů.

,,No tak Harry to musíme vyhrát přece," valný účinek to nemělo, Cho se na něj lepila ať se hnul kamkoli.

Přišlo mi to málem jako celá věčnost, v duchu jsem si říkal jaký bych byl asi já. Je to pech, že se mi ještě nepodařilo dostat se do týmu. Byl bych ted měl možnost taky něco změnit a ne jen stát na tribuně a fandit. Během mého fantazírování o tom co by kdyby... se situace na hřišti změnila a než jsem to vtom hluku stačil všechno postřehnout už zazněl hvizd píštalky Madam Hoochové. Harry chytil Zlatonku...

,,Nebelvír vyhrál," skandovali jsme jako jeden muž a naše tribuna doslova explodovala nadšením.

,,Joo vyhráli jsmee!" křičel jsem z plných plic a už jsme se řinuli z tribun dolů na hřiště za naším týmem.

,,Jsi pašák," opakoval Oliver Wood pořád dokola, když se Ronovi a mně konečně povedlo prodrat se k Harrymu, davem ostatních nebelvírských fanoušků.

,,Jdem! To chce oslavu!" zakřičel George a celé rudozlaté moře jakoby se naráz vylilo z hřiště a zamířilo k hradu. Každý z Nebelvíru už byl po tomhle zápase definitivně přesvědčený, že máme pohár v kapse.

Oslava vítězství se protáhla na celý den a ještě dlouho do noci. Bylo to prostě senzační, zvlášť když se George s Fredem na pár chvilek ztratili a pak zase objevili s plnými sáčky sladkostí a lahvemi s Máslovým ležákem.

Oslava skončila až teprve tehdy když se sem v jednu ráno (nebo možná později, to se špatně odhaduje) přihnala profesorka Mcgonnagalová se síťkou na vlasech a v županu a nekompromisně nařídila aby šli všichni do postele. Percy začal velitelsky všechny směrovat do jejich ložnic.

,,Ale bylo to skvělý, že jo," řekl jsem ještě, když jsme vyšli po schodech do naší ložnice a pořád přetřásali včerejší utkání. Sotva jsem zalezl do postele, okamžitě jsem usnul.

***

,,OOOOOOUUNEEEEEEEEEEEEE!" Probudil jsem se stejně náhle jakoby mně někdo praštil nějakou hodně tlustou knížkou. Kolem se něco hýbalo.

,,Co se děje?" ozval se Seamusův hlas, jak bouchly dveře. Hbitě jsem roztáhl závěsy kolem postele až se roztrhly a odporoučely se k zemi. Dean zapálil lampu. Pohlédl jsem na Harryho, který se taky právě vymotal ze závěsů a vyměnily jsme si zmatené pohledy. To na Ronově tváři se zrcadlil obraz absolutní hrůzy

,,Black! Sirius Black! Tady ! A měl nůž!" Srdce mi spadlo až do žaludku.

,,Cože?"

,,Byl tady a právě mi rozpáral závěsy! Probudil mě," po tomhle Ronově prohlášení jsem měl pocit jakoby mi srdce vynechalo pár úderů.

,,Jseš si tím jistý Rone?" ubezpečoval se Dean.

,,Ty?" podíval se na mě ustrašeně rozespalý Nevill a já jen zavrtěl hlavou.

,,To byl asi....," nedokončil jsem a hlas se mi zlomil. Věděl jsem dobře kdo to byl, věděli jsme to všichni. Naráz se všichni vymotali z postelí, Harry dorazil jako první ke dveřím ložnice, otevřel je a všichni vyběhli ven.

Já si přál prostě se vypařit, zatraceně to se tady musel objevit zrovna tuhle noc. Nakonec jsem se rozeběhl za nimi, panice už stejně nezabráním. V tenhle okamžik jsem byl poprvé naštvaný za to jaké mám jméno.

Všichni jsme se vyřítili po schodech dolů, a za zády se nám začaly otevírat další dveře.

,,Co se děje?"

,,Kdo tam křičel?" Volali ospalí spolužáci. Společenská místnost byla ozářena září dohořívajícího ohně a všude se povalovaly odpadky po oslavě. Na první pohled však byla prázdná. Sotva znatelně jsem si oddechl, takže já budu žehlit strejdovy problémy. Moc do smíchu mi ale nebylo.

,,Víš jistě, že se ti to nezdálo Rone?"

,,Říkám vám, že jsem ho viděl!"

,,Co je to tu za kravál? Profesorka Mcgonnagalová vás přece poslala spát!" Po druhém schodišti začaly sbíhat holky a natahovaly si župany, a pak znovu kluci.

,,Výborně takže se pokračuje," liboval si Fred.

,,Všichni okamžitě zpátky do postelí!" Rozkřičel se primus Percy.

,,Percy, Sirius Black s nožem, v naší ložnici, vzbudil mě!"
Ve společenské místnosti zavládlo ticho.

,,Cože? To je nesmysl?" Vybuchl Percy, ale zatvářil se vyděšeně. Pak přeletěl pohledem celou společenku až merlinžel narazil na mě. Zavrtěl jsem hlavou, že s tím nemám nic společného. Tohle byla situace k uzoufání.

,,Merde na toustu! Přestaňte to už všici doprdele řešit! JÁ S TÍM NEMÁM NIC SPOLEČNÝHO!" zaječel jsem, jelikož mi zrovna v tu chvíli ruply nervy.

,,Klid Lyco, to bude dobrý. Kdoví co se Ronovi zdálo. Možná chtěl být jen zajímavý," začala mě uklidňovat Hermiona a chlácholivě mě objala kolem ramen.

***

,,To už přeháníte!" Vrátila se profesorka Mcgonnagalová. Rozčileně za sebou zabouchla portrét, vkročila do Nebelvírské společenky a rozzuřeně se podívala po všech kolem.

,,Můj bratr měl zlý sen."

,,TO NEBYL ŽÁDNÝ ZLÝ SEN" vřískl vztekle Ron.

,,PROBUDIL JSEM SE PANÍ PROFESORKO A NADE MNOU STÁL SIRIUS BLACK A MĚL NŮŽ!" Profesorka Mcgonnagalová na něj zůstala němě zírat.

,,To snad nemyslíte vážně Weasley! Jak by asi pronikl otvorem v portrétu?"

Portrét, že mě to hned nenapadlo. Rychle jsem se prosmýkl kolem profesorky McGonnagallové, strčil jsem do portrétu a byl jsem konečně pryč ze společenky.

Zatraceně co teď, málem jsem se složil a kolena se mi roztřásla. Byl tady Sirius Black a všichni, opravdu všichni budou věřit, že s tím máme co dočinění, že já....nemohl jsem ani pomyslet na to co se asi momentálně děje v nebelvírské společence.

Možná nás dokonce vyloučí... ale ne to by Brumbál nedopustil. Jenže kam mám jít, vrátit se tam nemůžu. Tak rychle, jak jsem toho byl schopen jsem se rozběhl chodbou pryč.

Po dlouhém bloumání, jsem měl v hlavě nejasný plán, povědět o tom Cass a to znamenalo dostat se do Havraspárské věže. Projít přes toho blbýho ptáka.

***

,,Cass vzbuď se! Prosímtě," třásl jsem s ní ale ona pořád spala.

,,Co se děje?" zamumlala ze spaní Jessica, co měla postel vedle Cass.

,,V nebelvírské věži byl...byl tam on," začal jsem ale pak jsem zadrhl, kdo mi tohle uvěří.

Z pohledu Cass

Někdo se mnou silně třásl, co to koho napadlo, mě v noci budit. Zamžourala jsem před sebe a uviděla tvář mého bratra, vypadal vystrašeně. To se mi snad ještě nestalo.

,,Siriusi? Co tady u Merlina děláš? Nestačila ti ta porážka ve famfrpálu, ještě mně musíš chodit otravovat v noci," zamumlala jsem otráveně a doufala, že pro to buzení má dobrý důvod.

,,On byl v nebelvírské věži zase! U nás v ložnici a měl ...měl nůž a Ron ho viděl...," vysypal ze sebe Lyco a mně chvilku trvalo než mi došlo o kom mluví. Vzápětí mi to došlo.

,,To si děláš legraci ne?" zahučela jsem a posadila se. To už se začaly probouzet i ostatní holky.

Ráno se o případu s Blackem v nebelvírské ložnici dozvěděla celá škola. Chudák Lyco z toho byl úplně vyřízený, měl strach. Poprvé z toho měl strach a já nevěděla jak mu pomoct, bylo mi ho líto.

To co se v nebelvírské věži stalo a že sir Cadogan pustil dovnitř Siriuse Blacka bylo snad nejdiskutovanějším tématem.

Hrad byl znovu prohledán ale Sirius Black opět uprchl. Všude se daly pozorovat známky přísnějších bezpečnostních opatření. Filch zatloukal i ty nejmenší díry ve zdech a sir Cadogan dostal výpověď, na jeho místo opět nastoupila Buclatá dáma a s ní i dva velcí trollové, kteří chodili po chodbě sem tam a hlídali ji.

Z pohledu Lyca

Třetího dne od vloupání se mi zdálo, že už to velké haló konečně utichlo. Zřejmě jsem se mýlil.

Zrovna jsem měl namířeno do ložnice, když jsem uslyšel rozčilené hlasy zevnitř

,,Je ti doufám jasný kdo to má všechno na svědomí?"

,,Ty myslíš?"

,,No jasně Lyco, kdo jiný. Je s námi v ložnici tudíž je blízko Harryho. A všichni víme po kom Black jde." 

To už jsem nevydržel a prostě vrazil dovnitř, Seamus zmlkl když mě uviděl a Dean se otočil a dokonale přehlížel to, že jsem vešel do ložnice.

,,V klidu, já vás slyšel, a ne opravdu s tím nic společnýho nemám!" namítnul jsem a přešel ke své posteli.

Chvilku se ve vzduchu vznášelo tíživé ticho.

,,Tak mi teda vysvětli jak se dostal dovnitř? Musel mu někdo pomoct a všechno ukazuje na to, že jsi to byl ty," řekl Dean a rázem přestal cokoli předstírat.

,,To jsou kecy, vždyť mě ani nezná," namítnul jsem znovu, když v tom se otevřely dveře a dovnitř vstoupil Harry a Ron. No bezva, asi bych měl prostě sbalit svých pět švestek a zase jít.

,,Harry ty mu věříš? Ty věříš, že nepomáhá Blackovi?" vybafl na něj Seamus ale než mohl Harry pořádně promluvit ozval se Ron.

,,No, jestli mu pomáháš ...tak jsi mu mohl něco říct, třeba..."

,,Třeba co?" skočil jsem mu do toho.

,,Co jako myslíš, že jsem mu měl říct. Strejdo netrhej ty závěsy, by ho kleplo prosímtě," věděl jsem, že tohle je na mou obhajobu slabý, ale už mně to absolutně nebavilo.

,,Ty máš být rád, že to zůstalo u Ronových závěsů! Příště se může pustit do tebe třeba," a s těmi slovy jsem naši ložnici opustil.

________________________________________________________________________
Nazdárek
Jakpak se máte?

Jak se vám líbila kapitolka z pohledů Cass i Lyca?

Tohle je myslím zatím ta nejdelší kapitola😂 má skoro 2000 slov.

Jinak vám chci poděkovat za to, že se tento příběh stále těší oblibě. Už jsme dosáhli 1K přečtení😍😍😍
Což je úžasný na to, že to vydávám od června a teď je začátek září.

Mějte se fanfárově
Vaše Andy ❤