Leden 1994

Z pohledu Siriuse

Zatraceně, pohyboval jsem se kolem Bradavic už kolik měsíců a stále jsem nevymyslil žádný duchaplný plán. Kocour se mi sice snažil Petera přinést ale nebylo to k ničemu. On musel vědět, že se něco děje a stále mi utíkal. Taky jsem se párkrát byl kouknout na famfrpálové zápasy, nepozorovaně ovšem. Těšilo mě, že Harry zdědil svůj talent po Jamesovi. Hrál opravdu dobře. Nemohl jsem však vycházet příliš často, když se to tu všude hemžilo mozkomory. Byl jsem už na tu psí podobu tak uvyklý, že jsem se jen málokdy přeměňoval zpátky. Když Harry přišel o koště, usmyslil jsem si, že mu pořídím nové a objednávku za mě odnese do Sovince ten Kocour. Kulový Blesk to bude geniální. Vyplnil jsem objednávku, s tím že peníze na koště půjdou z mého účtu. Určitě se to koště bude Jamesovi líbit, teda Harrymu. Už mi z toho začíná malinko strašit ve věži. 

Jednoho lednového rána jsem si vyšel na tajnou procházku po pozemcích a blízko lesa jsem zaslechl několik hlasů jak se na něčem domlouvají.

,,Ta Hagridova potvora je už teď vyřízená, ale co ty ostatní? Co takhle jim něco provést, aby je ten kolohnát musel dát pryč."

,,Ale Draco i když se těm hypogryfům něco stane, je tady i spousta dalších zvířat."

,,Blaisi nám nejde o vyhubení zvířat, ale o to aby už nám ten přihlouplý morous nedělal učitele, merlinví co se může na těch jeho hodinách stát!" hlasy se začaly hádat, ale po malé chvilce mi začínalo svítat, pár studentů zřejmě plánuje něco provést Hagridovi. To jsem nesměl dovolit, Hagrid je dobrák.

Pomalu jsem se plížil mezi keři za těmi hlasy, jež šli taktéž po kraji lesa, až do jeho přítmí k jakési ohradě. Pak jsem je uviděl. Pět studentů se zelenými šálami. Samozřejmě Zmijozelští už zase chtějí někomu kazit život. Připlížil jsem se blíž a z tlamy mi uniklo tiché zavrčení.

,,Dávej pozor Goyle, vždyt jsi mně málem shodil," vyjekla dívka když do ní strčil její zavalitý společník, kterému zřejmě neuniklo mé zavrčení.

,,Ticho Pansy! Nebo nás prozradíš!" sjel ji povýšenecký hlas blonďáka, který mi někoho neuvěřitelně připomínal.

Pohnul jsem se ještě o kousek dál, jenže háďata začala být ostražitá jelikož si vytáhli hůlky když uslyšeli zašustění větví.

,,Nepůjdeme radši už?!" zašeptala ta holka, kterou oslovovali Pansy.

,,Ne! Ještě tu nejsme hotoví a schovejte ty hůlky " přikázal blonďatý, který byl evidentně vůdcem jejich malé skupinky. Až nápadně připomínal Peroxida, možná je to jeho mládě.

Zmijozelští vždycky potřebují nějakého vůdce. Zničehonic jsem si vzpomněl na Baziliška. Prolétla mi hlavou jedna vzpomínka. Tady jsme se občas vídali a společně si povídali. To jsem však byl tak ve druhém ročníku a Bazilišek v prvním. Ach kde jsou ty časy. 

,,Tady máš! Tohohle by se ty bestie mohly leknout," vyrušil mně ze snění hlas. Háďata už měla svůj plán asi vymyšlený.

,,Co je to?"

,,Prostě to vem a hoď jim to do té zatracené ohrady ať můžeme jít."

Najednou jakoby ze spontánnosti mně něco napadlo. Bleskurychle jsem se připlížil tak abych se háďatům dostal za záda a pak hluboce zavrčel.

Vyskočil jsem z křoví a zavyl ještě hlasitěji. 

,,ÁÁÁÁ," zaječeli svorně a dali se na ústup.

Všichni se tak polekali, že úplně zapomněli na hůlky( aby se s nimi bránili)  či na to, že chtěli ublížit hypogryfům a pádili od ohrady co nejrychleji mohli. 

Vzal jsem tu věc, co tu nechali do zubů a odhodil jsem ji co možná nejdál do křoví. 

Pakáž jedna slizká. 

Tichošlápek versus háďata 1:0

____________________________________
____________________________________
Takže čau
Jelikož je 1.září tak mi to nedá abych se nezeptala.
Jaký jste měli první školní den??

Jo a tahle kapitola původně měla vyjít už včera ale nestihla jsem to
lilyensnape totiž měla stream a navíc jsem pak zjistila, že ta kapitola hrozně málo slov takže jsem ji dnešní dopoledne dopisovala.

No taky mi s tím trošku pomáhala moje úžasná ségra 😂

Přeju všem hodně úspěchů do novýho školního roku ❤

Vaše Andy ❤❤