1.září 1993

Ráno bylo múravé a šedivé a taky se asi okolo desáté dalo do deště.

,,Tak hlavně na sebe dávejte pozor, jasné?" opakovala mamka už asi pomilionté, když jsme dojeli na nádraží King Cross.

,,No jasně mami, až uvidíme strejdu tak ti dáme vědět," rozesmál se Lyco a mně a Elle taky cukaly koutky.

Avšak taťka se zachmuřil ( to nebyla vlastně žádná změna)

,,To není žádná legrace, opravdu na sebe musíte dávat pozor. A pro tebe to platí obzvlášť Lyco, nevyváděj hlouposti ať nám zase Brumbál nemusí posílat každý týden sovy s tím, co jsi zase provedl." Taťka domluvil teprve tehdy, když jsme došli k přepážce mezi nástupišti 9 a 10.

,,Fajn, to je všechno?" Odsekl Lyco. Ten včerejšek mu ještě docela neodpustil. Vlastně vůbec s ním od rána nepromluvil.

Aniž by počkal na odpověď od rodičů, proběhl i se svým vozíkem přepážkou.

,,Achjo" povzdychla si mamka a vydali jsme se za ním.

***

Lyco stál před vlakem a vesele se na nás šklebil.

,,Pojď sem, mám tě ráda." Objala ho mamka a přivinula si jej do objetí.

,,Alee mamiii, nech toho. Slibuju, že budu na sebe dávat pozor." Vykroutil se jí s nechutí Lyco, zachytil můj pohled a kývnul směrem k jednomu sloupu, kde visel velký plakát. Ovšem s kým jiným než se strejdou Siriusem. Všude používali tu stejnou fotku z vězení, každý by se ho tam asi leknul.

Mamku zřejmě popadly nějaké silné emoční pudy, jelikož nás všechny poobjímala. I když po tom včerejším večeru se nedivim.

,,Holky, dávejte na sebe pozor, ano. A piště mi." Po tom co jsem jí přísahali, že jí budeme psát, klidně každý týden tak nás konečně pustila.

,,Tak už běžte, ať vám to neujede," popohnal nás taťka. Opravdu, nám zbývalo nějakých pět minut. Nastoupili jsme a ještě se vyklonili z okénka. Mamka si utírala slzy a taťka ji objímal kolem ramen.

***

Vlak se dal pomalu do pohybu a my si šli najít volné místo. V tu chvíli mi docela trhalo srdce opouštět mamku, ale věděla jsem, že to bude v pohodě.

***

Odpoledne se udělala už taková tma vlivem deště, že museli rozsvítit lampy.

,,Už se nemůžu dočkat až tam budeme" zaryčel radostně Seamus. Dean, který s námi také seděl v kupé se k němu přidal

,,Mám hlad jako vlkodlak."

Netrvalo dlouho a vlak začal zpomalovat, snažila jsem se vyhlédnout ven ale téměř nic nebylo vidět.

,,Já myslím, že tam ještě nejsme," prohlásila Ell a taky se podívala z okna.

,,Tak proč asi zastavujeme ty hloupá," prskla jsem jako naštvaná kočka. Zatímco my se zase hádali, Sirius popošel ke dveřím, otevřel je a vyhlédl do chodbičky. Zřejmě tak učinili i ostatní, protože byl slyšet šum hlasů. Vlak jel stále pomaleji až s pořádným trhnutím zastavil docela.

Pak najednou zhasla všechna světla a my se ocitli v úplné tmě. Ella zaúpěla vysokým holčičím hláskem

,,Co se děje?" A chytla mě za ruku.

,,Myslíte, že máme nějakou poruchu?" Řekl Dean vystrašeně.

,,Ale neee to snad ne! Vždyť je to kouzelnický vlak, přece se nemůže pokazit ne?" Ozval se pochybovačně Sirius.

,,Kušte oba, někdo nastupuje. Nevidím na to pořádně, ale vešlo to dovnitř." Přerušila jsem oba kluky. Pak se furt nic nedělo, to vám řeknu takový pocit jsem ještě nezažila. Jakoby se náhle ochladilo a my už nikdy neměli mít radost.

,,Brr to se mi nelíbí," zaprotestovala Ell a skrčila se do sedačky.

Pak to zničehonic ustalo a my se zase rozjeli, s pufnutím se rozsvítili i lampy.

,,Tak to bylo fakt divný," prohlásil Seamus.

****
Vlak dorazil na maličké zešeřelé nástupiště a všichni se vyhrnuli ven. Z oblohy se stále neúnavně snášel déšt. Vděčně jsme nalezli do jednoho z kočárů, vzápětí se všechny rozjeli směrem ke škole.

****
,,Vítejte, vítejte do nového školního roku v Bradavicích. Chci vám všem povědět několik věcí a protože jedna z nich je velice vážná, domnívám se, že bude lepší když si to odbudeme dřív, než li si otupíte smysly naším vynikajícím hodokvasem. Brumbál si odkašlal a znovu promluvil.

,,Jak jste si nepochybně, po prohlídce spěšného vlaku do Bradavic, vědomi, poskytuje naše škola v současnosti pohostinství několika azkabanským mozkomorům, které sem oficiálně vyslalo Ministerstvo kouzel. Mají svá stanoviště u všech vchodů na školní pozemky. A dokud tu budou s námi musím vydat jednoznačné nařízení, že se nikdo nesmí bez povolení vzdálit ze školy. Mozkomorové se nenechají odradit žádnými triky ..." přesně v tomhle momentě jsem Brumbála přestala poslouchat. Teprve teď mi došlo, že to bude vážnější.

Ti mozkomoři jsou hnusná stvoření, ale proč by proboha sem strýček chodil. Snad má ještě dost rozumu.

Zrakem jsem přelétla celou Velkou Síň, přes nebelvírský stůl a mrzimorský jsem sklouzla pohledem až k učitelskému stolu.

A jaké bylo překvapení, když jsem u učitelského stolu narazila na Lupina.
Zachytil můj pohled a nepatrně na mně mrknul. Mimoděk se mi po tváři rozlil úsměv.

,,Poslouchej!" Drcla do mě Cho, znovu jsem se teda zaposlouchala do Brumbálova projevu.

,,Je mi potěšením, že v tomto školním roce mohu v našem profesorském sboru přivítat dva nové učitele. Jako prvního vám představuji profesora Lupina, který byl tam laskav a uvolil se přijmout uprázdněné místo učitele Obrany proti černé magii." Tu a tam se ozval nepříliš početný potlesk. Většinou od stolu lvíčat či jezevců.

Viděla jsem jak Sirius i Ell zběsile tleskají. Taky jsem přidala, zatímco jsem Jessice sdělovala něco o Lupinovi.

Pak Brumbál oznámil druhého učitele a tím byl Hagrid. Bude učit Péči o kouzelné tvory, ale to se mně netýká jelikož Péči o kouzelné tvory nemám. I když s Hagridem by to mohlo být zajímavé. Tak snad tenhle školní rok nebude tak hrozný.

_____________________________________________________________
Takže čau
Mám tu další kapitolku ❤ Jo občas vyjdou tři za týden občas dvě jak se mi to bude hodit😂a jaký bude zájem.
Andy ❤