Léto 1993

Prázdniny začaly celkem příznivě, začala jsem chodit s Joshem a naši o tom pochopitelně ani nevěděli. Nebo jim to možná už bylo jasné, jelikož jsem tam trávila poměrně dost času. Téměř každý den jelikož, po prázdninách se zase dlouho neuvidíme. Toho rána jsem šla zase k Samovi, myslela jsem si, že to bude zase další z řady obyčejných dní.

,,Ahoj lásko," přivítal mě v objetí, sotvaže jsem se objevila ve dveřích.

,,Ahoj, chyběl jsi mi," odvětím a políbím ho na rty.

,,Hmm měl jsi džem?" Otřu mu jej z koutků úst a pak se rozesměju.

,,Jo, nooo právě jsem dosnídal. Přišla jsi brzo," nervózně si prohrábl vlasy. Pak jsme šli do obýváku za jeho rodiči. Asi jsem přišla opravdu brzo, jelikož ještě snídali a pochopitelně měli zapnutou televizi, která tu hrála téměř pořád když jsem sem přišla.

,,Dobrý den," pozdravila jsem je slušně, Joshova mamka byla docela fajn.

,,Ach ahoj Chrissy." Tedy kromě toho, že si nepamatovala moje jméno ale co na tom. Neopravovala jsem ji.

,,Dáš si čaj, Cass?" zeptal se Josh, vzápětí si však odpověděl sám, jakoby ovládal nitrozpyt.

,,Čteš mi myšlenky," podotknu jakoby mimochodem a posadím se na jednu židličku u barového pultu v kuchyni.

,,Ne, jen tě mám dobře přečtenou, ale kouzelný schopnosti by se mi hodily." Pak z velké konvice nalil čaj, černý jako mé jméno a přistrčil ke mně cukřenku a konvičku s mlékem.

,,Dík," přijala jsem a napila se. Hmm ty bys radši neměl chtít ovládat Nitrozpyt, pomyslela jsem si ještě.

Z televize zazněla znělka ranních televizních zpráv, do této chvíle jsem televizi nevěnovala valnou pozornost. Ty barevné obrázky byly někdy docela nudné.

,,Přinášíme čerstvé zprávy o uprchlém trestanci. Varujeme veřejnost, že Black je ozbrojen a neobyčejně nebezpečný. Byla zařízena zvláštní horká linka, aby každý, kdo Blacka zahlédne, okamžitě tuto skutečnost ohlásil."

Polekaně jsem se otočila po hlase komentátora a srdce mi jakoby vynechalo pár úderů. Black, to znamená jediné.

,,Proboha, to snad ne!" vyjekla jsem s očima upřenýma na obrazovku, kde momentálně jeho podobizna, tak jak jsem ji už viděla, akorát se nehýbala.

Vtom mi upadl hrnek ještě zpola plný a rozbil se na několik kousků.

,,Co je? Co se děje?" vyhrkl Josh a těkal mezi mnou a obrazovkou, kde stále běžela zpráva o uprchlém trestanci. Zrychleně jsem dýchla a nedostávalo se mi slov

,,Asi se lekla toho zjevu ne? Jen se podívej, jak ten chlap vypadá. Ty vlasy a ten výraz ve tváři, a navíc připomíná kostlivce. Je to úplně jasný, závislej na drogách," odfrkl si Joshův táta a zhnuseně si prohlížel podobiznu na obrazovce.

,,Jo asi jsem lekla," přisvědčila jsem, jenže Josh si mě stále udiveně prohlížel

,,Nezdáš se mi." Nakonec mě odtáhl ven na chodbu a zavřel dveře.

,,Tak co se děje?"

,,Nic," odvětila jsem chladně.

,,Já ...jen potřebuju na vzduch. Uvidíme se jindy. Čau," vychrlila jsem rychle a vyběhla ven.

,,Počkej stalo se něco?" vyběhl za mnou. Já však beze slova utekla pryč. Ano utekla. Co jsem mu měla říct ? Že ten muž na obrazovce byl strýček, co po 12 letech utekl z Azkabanu. Věděla jsem, že by to nepochopil, stejně jako kouzelnickou komunitu. Domů jsem dorazila bez dechu, byl tu až podezřelý klid.

,,Už to víte?" vrazila jsem do obývacího pokoje, byli tam všichni a zkoumali ranní vydání Denního Věštce.

,,Jsi tu nějak brzo? Josh tě vyhodil nebo co," koukla na mě Ell, která mi jako jediná věnovala pozornost.

,,Kdo je Josh?" Nechápal bratr.

,,Přece ten mudla, s kterým se tahá," odvětí s úšklebkem Ell.

,,Sklapněte vy dva!" Sykla jsem na ně. Pak se obrátila na rodiče.

,, Proč Sirius Black utekl!?"

,,Nevím ani proč, ani jak. Je to absolutní záhada," řekl táta apaticky a složil hlavu do dlaní. Když mamka odložila noviny, civěla do prázdna a nic neříkala. Pak se podívala na bratra a pak na mě.

,,Jak to vlastně víš ty?"

,,Bylo to v mudlovských zprávách v televizi, uprchlý trestanec. Taky tam ukazovali jeho fotku Hned mi to došlo," vysvětlovala jsem. V tom okamžiku mamka vstala a než stihla udělat krok bezvládně se skácela na zem. Omdlela. Mamka normálně omdlela.

,,Mamii!" vyjekli jsme všichni tři unisono.

,,U Merlina Gio!" Táta byl bílý jako stěna. Zvednul mamku a položili jsme ji na pohovku a táta se ji snažil vzkřísit.

Tady se něco děje, něco tu nehraje. Nečekala bych, že to mamku tak dorazí. Jako jo ten pohled na něj byl příšerný ale...ledaže ...by věděla něco víc. Nebo věděla, proč k útěku došlo. Nebo, že by v tom byla taky namočená. Kdo ví.

,,Maminko, vzbuď se," rozbrečela se Ella. Pak se konečně ozval vzdech, jak mamka zalapala po dechu.

,,Siriusi," vydralo se jí z hrdla.

,,Gio lásko všechno je v pořádku. Jsem tady s tebou, klid," konejšil ji táta a soucitně ji objal.

,,Jo, mami všechno je v pořádku," přidal se k němu bráška.

,,Dobrý, jsem v pořádku, asi se mi jen zatočila hlava. Cass zlatíčko doneseš mi trochu vody?" obrátila se na mě mamka.

,,Jasně," přikývla jsem, cestou do kuchyně jsem zaslechla takový divný zvuk, jakoby někdo klepal na okno. Byla to sova s dopisem v zobáku, když jsem jí okno otevřela upustila dopis a zase odletěla pryč. Donesla jsem mamce vodu a tátovi podala dopis, na němž se vyjímalo velké fialové M. Táta si obálku nedůvěřivě prohlížel. Nakonec ji pomalu rozdělal a dal se do čtení. Zbledl ještě víc. Ell a Lyco, kteří mu četli přes rameno vzrušeně vyjekli.

,,Předvolání?!! Ty máš jít na Ministerstvo kouzel?" To zpozorněla i mamka a vyškubla tátovi dopis z ruky.

,,Předvolání ve věci útěku Siriuse Blacka z Azkabanského vězení..bla bla bla..z důvodu příbuzenských poměrů a možného napomáhání výše zmíněné osoby k útěku z vězení....Dostavte se dnes v 11 hodin na Ministerstvo kouzel, oddělení kouzelnického práva." Mamka dočetla a nastalo prázdné tíživé ticho, které jsem vydržela respektovat přesně dvě minuty.

,,To je ane nehoráznost! Jenom proto, že je to tátův bratr nás přece nemůžou vyslýchat! Z příbuzenských poměrů..pff to je taková blbost! Nevědí, co mají dělat, a tak si to vymysleli na nás," vyjekla jsem popuzeně na pisatele toho dopisu. Přesnější by bylo možná, označení vybouchla.

,,Uklidni se Cassiopeio!" umlčela mě mamka jedním pohledem.

,,A vůbec. Běžte do svého pokoje! Všichni!" dodala tónem, jaký jsem u ní snad ještě neslyšela.

,,Ale mami," namítnul bráška.

,,Bez diskusí Si..Lyco!" vyjela po něm mamka.

Odešli jsme tedy, ale zůstali hned v první volné místnosti abychom aspoň něco slyšeli.

,,Gio, to bude v pořádku, já tam půjdu a všechno vysvětlím, že s tím nemáme nic společného," řekl taťka konejšivým hlasem, ale mamka se nenechala přesvědčit.

,,Zatraceně Regulusi! Musím tam jít já, copak to nechápeš? Mně budou věřit spíš než tobě, bývalému Smrtijedovi. Víš, co se říká? Black byl horlivej zastánce Ty-víš-koho," odsekla mamka stále tím popuzeným tónem. Uslyšeli jsme tátův povzdech.

,,Odpustilas mu, že? Nemůžeš se dočkat, až ho znova uvidíš co?"

,,A kdyby ano, tak co? Je to přece tvůj bratr a potřebuje pomoct," sykla mamka.

,,A kolikrát on pomohl mně? Aha! Nikdy. Je to zrádnej, prolhanej bastard!"

,,To by stačilo!"

Pak jsme uslyšeli prásknutí dveří a mamčiny kroky, jak směřují po chodbě k domovním dveřím. Pak práskly i ty a nastalo ticho.

,,Co to mělo znamenat?" podívali jsme se po sobě s Ell a Lycem. Pak jsme se vrátili do obývacího pokoje a Ella se hned vrhla k taťkovi, který tam stál bezradně s dopisem v ruce.

,,Tati neboj to bude dobrý," zašeptala mu objala ho.

,,Nojo nemůžou nám nic dokázat, i kdyby jim mamka navykládala merlinví co. Hledají ho i mudlové, je to tak zařízený," řekla jsem, ale nemělo to valný účinek.

________________________________________________________________________

Takže čau
Na tuhle chvíli jsem se upřímně těšila docela dlouho protože jsme se pomalu přesunuli k vězni z Azkabanu a jak to s ostatními Blackovými zamávalo to jste ostatně mohli vidět sami 🤣 rozhodně to bude ještě hodně zajímavý.
Andy❤