Rok 1987
Grimmauldovo náměstí 12

                           ***

,,Reggie, Cassie, Lyco, Ellie! Kde jste? Už jsem doma" rozlehl se chodbou mamčin hlas. Běželi jsme jako o překot dolů, div jsme se nesrazili pod schody. Mamka se právě vrátila ze Švýcarska, kde měli týden několik famfrpálových utkání. Jezdívala takhle často pryč a vždycky jsme se na ni hroozně moc těšili.

,,Mamiiiii!" skočili jsme na ni všichni tři naráz až jsme ji skoro povalili na zem. ¨

,,Ach vy moje zlatíčka. Stýskalo se mi. Jak jste se měli?" objala nás mamka jednoho po druhém, než jsem jí však stihla odpovědět, objevil se táta, kterého ten povyk vyhnal ze své pracovny, kam se uchýlil hned po obědě. Nejspíš aby od nás měl pokoj.

,,Měli jsme se fajn a jsme rádi, že už ses vrátila." řekl a zároveň už dirigoval Nancy, naši novou domácí skřítku aby odnesla mamce nahoru kufr.

,,Mně vypadl zub, podívej mami" hlásila Ell a ukazovala mamce díru v puse, jak po výbuchu. 

,,Tss vejtaho" udělal na ni dlouhý nos bratr. Mamka ji však láskyplně pohladila po světlých vlasech. 

,,Něco pro vás mám" dodala a začala se hrabat ve svojí tašce. Každý jsem dostali balíček sladkostí, přičemž táta obrátil oči vsloup. 

,,Ale no tak se nemrač" usmála se na něj mamka a dala mu pusu. Táta se však mračil dál, jako bouřkový mrak.

I když mám ráda oba rodiče, přece jen mám o trošičku radši mamku. Jo já vím zní to špatně. Vím, že bych měla mít ráda oba rodiče stejně si ale člověk neuvědomuje co má, dokud to neztratí.

Mamku mám radši i když nebývá tak často doma jak bych si přála. Teda samo sebou, že když jsme já s moji sourozenci byli hodně malí tak s náma byla doma pořád ale když jsme povyrostli tak zase začala závodně hrát famfrpál.

Převážně je tedy s námi doma táta, u něj ale nikdy nevím na čem jsem. Někdy je hrozně moc benevolentní a hraje si s náma a někdy zase hrozně striktní a nebo se zašije do toho svého útočiště a my jsme jen s Nancy.

Merlindík, že aspoň ne s Kráturou. To je takový postarší domácí skřítek, který naší rodině slouží už po mnoho generací. Někdy mám pocit, že má táta radši Kráturu než nás, prý mu kdysi zachránil život nebo co. Táta o minulosti většinou moc nemluví.

A právě ten domácí skřítek, Krátura, se někdy stane terčem bráškových žertíků. Třeba o něj ,,omylem" zakopne, nebo ho ,,omylem" shodí ze schodů. Je to velká legrace jej pak pozorovat, jak běsnící míří do svého kutlochu za kuchyní. Myslím, že bráška se tím snaží získat tátovu pozornost.

Nyní je načase konečně vám o sobě prozradil něco víc. Nejraději mám oslovení Cass, jinak se jmenuju Cassiopea Euphemie Blacková toho jména druhá.

Ano, jestli jste zpozorněli u mého příjmení, je to správně. Jsem z toho proslule známého kouzelnického čistokrevného rodu Blacků. Všichni si myslí, že posledním Blackem je náš drahý strýček Sirius ale musím obhájit, že to není pravda.

Ono se předpokládalo, že táta, tedy Regulus Black tehdy zemřel,  a maminka, tedy Ginger Blacková rovněž. Moc o tom vlastně nevím, jen to co mi mamka v několika útržcích řekla. Asi je pro ni vzpomínání, příliš bolestné jelikož se jí vždycky nahrnou slzy do očí, když se jí zeptám na něco z minulosti.

Tedy skrývali se, jelikož tehdy byla válka proti zlému černokněžníkovi, jehož jméno se prý neříká a tak jej taky nebudu zmiňovat. Mamka měla bratra, kterého ten černokněžník zabil společně i s jeho manželkou ale jejich syna Harryho zabít nedokázal a pak se něco stalo, něco divnýho co ukončilo celou válku. I přes to jsme si Harryho nemohli vzít my ale vzali si ho ti druzí příbuzní, které za prvé neznáme a za druhé jsou to mudlové. Je to škoda, že tady s náma bratranec nemůže být. Mamka ale říká, že se s ním určitě potkáme v Bradavicích.

Jak už jste asi postřehli, mám ještě dva mladší sourozence. Siriuse Lycorise Blacka čtvrtého, který je pojmenovaný podle našeho strýčka Siriuse. To si prý přála mamka, je divný, že to nechtěl táta, protože Sirius tedy strýček Sirius je přeci jeho bratr. Naše nejmladší sestřička se jmenuje Ellie, celým jménem Lucretia Elladora Blacková, taktéž druhá. Všichni tři máme mezi sebou pouhé roční rozdíly a já s Ellie jsme o dva roky, no to dá rozum, že.

Moje a Ellino jméno vybíral táta, kdežto bráškovo mamka jak už jsem říkala. No a všechny naše jména pocházejí z rodokmenu Blacků, protože táta chce dodržovat rodinné tradice. Ten je až prosáklý těmi řečmi o rodinných tradicích, snad nezačně usekávat hlavy domácím skřítkům jako nějaká jeho tetička. Ten rodokmen, visí na gobelínu v jednom pokoji v domě na Grimmauldově náměstí 12 v Londýně, kde žijeme už asi 2 roky. 

________________________________________________________________________
18.června

Takže čau
Je mi ctí přivítat vás u první kapitoly. Původně tímhle celý příběh začínal, ale pak jsem před to vymyslela ještě prolog aby to líp navazovalo.

Tenhle příběh bude tak trochu jinou formou než GP, bude ho vyprávět Cass, tedy Giina a Regova nejstarší dcera. Občas se vyskytne pohled někoho jiného ale převážně to bude Cassin příběh.

Hlavně ze začátku budou velké skoky v čase, jak se dá postřehnout už z prologu a téhle kapitolky.

Jinak co říkáte na jména Giiných a Regových dětí? Strávila jsem nad tím rodokmenem snad hodinu než jsem přišla na tyto kombinace.

Co se týče vydávání nových kapitol ještě nevím jestli to bude pravidelně či ne. Ale vypadá to na 2x týdně.

Doufám, že se vám první seznamovací kapitolka líbila a budu se těšit zase u další.

Vaše Andy ❤❤❤❤