Vzbudila jsem se, najednou jsem si byla stoprocentně jistá, že nejsem mrtvá.

****

Listopad 1979

Z pohledu Ginger

Dá se vůbec někdy připravit na smrt ? Dnes jsem zjistila, že dá, ale skutečně jsem tomu nevěřila. , Když tato první věc tedy vyšla, můžu vesele pokračovat dalšími věcmi, jako například dát sem nějakou mně hodně podobnou mrtvolu. Někdo mně určitě bude hledat. Lily, James a ostatní z Řádu. Dala jsem se tedy do práce s maskováním, abych tu nechala zřetelné stopy po své ,,smrti" a pak se z tohohle šeredného domu a v podstatě i z Londýna a Anglie vytratila.

***

Měla jsem namířeno do Francie, na jedno z bezpečnějších míst v této válce. Bylo mi zatěžko všechny opustit. Chtěla jsem být stále platným členem Řádu. Bojovat se zlem po boku svých přátel. Ukázat Bellatrix a ostatním Smrtijedům, že se mně tak lehko nezbaví. Jenže Regulus, tím, že zběhnul od Smrtijedů rozhodl za nás za oba. Skrývat se, dokud válka neskončí, pokud ji chceme přežít. Chtěla jsem se bít do posledního dechu, zkrátka být ten nenapravitelný Nebelvír co se do všeho po hlavě vrhá, ale Regulus...

Chtěl si především zachránit kůži. Nejen svou, ale i mou a především nechtěl aby naše nedávno narozená dcerka byla sirotek. Měli jsme být šťastná rodinka, pokud by plán vyšel celý. Zatím vycházel jen z poloviny, nevěděla jsem jak se Regovi vede s Viteálem, jestli se mu ho podařilo zničit nebo....

Druhou možnost jsem se zdráhala vyslovit.

***

Bylo báječné objevit se opět v Le Mans. Kráčela jsem po Rue d' Agádir k domovu mého dětství, kde stále bydleli moji rodiče Olivierovi. K nim jsme také po svatbě (která se uskutečnila krátce po tom co se malá narodila) umístili naši dcerku Cassie.

Bylo těžké to ututlat. Přišlo mi to jako podivný způsob déja vu. Ale ona na rozdíl ode mně nebude vyrůstat ve lži a bude se svými pravými rodiči. Minimálně se mnou.

Vešla jsem na předzahrádku, i v listopadu vypadala hezky. Naši o našem plánu věděli jen zčásti, pochopitelně, že ne vše. Jen aby pochopili nezbytné věci. Museli i odpřísáhnout, že budou pěstouni Cassie, kdyby se náš plán nepodařilo uskutečnit. Zřejmě jako kdysi se mnou, to také bylo inspirací pro Regův nápad.

Mrzelo mě, proč jsem se rodičů mých a Jamesových nikdy nezeptala proč jsem vlastně u Olivierových vyrůstala, proč se pro mně nikdy nevrátili. Proč jsem tu pravdu musela zjistit až na prahu dospělosti.

***

,,Ginger to je ale překvapení. Netušili jsme, že se tu objevíš." Otevřel mi papa a pevně mě sevřel v náruči . Bezpochyby byl rád, že mně vidí živou.

Rychle jsem vklouzla dovnitř, ma mère byla z mého příchodu překvapená snad ještě víc.

,,Dostat se z Anglie bylo jednodušší než jsem čekala" řekla jsem jako by nic. O všem jsme si tedy popovídali a já jim vylíčila víceméně celý plán. Usmyslila jsem si, že tu pár dní zůstanu, než se ke mně připojí Reggi, tedy až se vrátí a doufám, že vrátí. Živý a zdravý. Teprve pak se uvidí co bude dál.

Pak jsem z prvního patra zaslechla pláč

,,Cassie" vyjekla jsem nadšeně, že ji slyším.

Vyběhla jsem schody a vmžiku jsem byla u ní, a vytahovala ji z postýlky. Za ty tři měsíce pořádně vyrostla. Sotvaže přestala brečet začala si mně zmateně prohlížet tmavě modrýma očkama.

Pak si strčila palec do pusy a začala ho dumlat.

,,Ach Cassie maminka, tě už nikdy neopustí." Zašeptala jsem a dlouho ji chovala v náruči.

,,Asi už bude mít hlad, spala dlouho." ozvala se za mnou mamka a strčila mi o ruky lahvičku s mlíčkem. Sedla jsem si s malou do křesla a začala ji krmit.

,,Nemůže na ni mít špatný vliv, že jsem ji nechala skoro od narození na umělé výživě?" Zeptala jsem se maman s obavami.

,,Nemyslím si, nikdy neměla problém. Roste jako z vody ba co víc jako z mléka." Odvětila maman a já fascinovaně pozorovala jak Cassie spokojeně pije.

,,Ještě jsem ti ani nepoděkovala, že jste se o ni starali. Je nejistá doba a ..." Začala jsem, ale maman mně přerušila

,,Zlatíčko nemáš vůbec zač, bylo to v pohodě. Jsme si aspoň zavzpomínali. Je ti moc podobná víš?"

,,Skutečně? No až se jí zbarví oči tak možná"

,,Oči už se prý mohou začít zbarvovat v 6. měsíci věku. Ale ustálí se to tak kolem jednoho roku nebo možná i později." Poučila mě maman a já se ušklíbla.

,,Se mnou sis užila dost, co ? Je Cassie stejně ubrečená?"

,,To sama brzo poznáš" pohladila mě po ruce a nechala mě s ní o samotě.

***
Ke konci listopadu, když už jsem se pomalu loučila s nadějí, Rega ještě někdy uvidím, se stalo něco neuvěřitelného.

Maman připravovala večeři a já si hrála s Cassie na dece v obývacím pokoji.

Papa zapálil oheň v krbu, a to by něco pro malou. Ještě, že se moc nepohybuje a aspoň se člověk nemusí bát, že se spálí.

Zvenku se ozval zvonek a mně na chvilku zamrazilo.
Papa došel otevřít a pak se ozvalo moje jméno

,,Gingeeer viens ici!" Kývla jsem na mamku aby dohlédla na malou a vydala se do předsíně.

,,Regulusi!" Vyjekla jsem překvapením sotvaže jsem vedle dveří uviděla vysokou mužskou postavu. Vrhla jsem se mu do náruče.

,,Lásko ty žiješ" zaštkala jsem a z očí mi začaly téct slzy.

,,Gioo" Regulus mě pevně obejmul, jako bychom se už nikdy neměli pustit.

,,Neplač lass, teď už budu navždycky s tebou. Už tě nikdy neopustím" hladil mě po tváři a stíral mi slzy.

,,To jsou slzy štěstí ty hlupáčku." Usmála jsem se. Pak jsme se konečně přesunuli do obývacího pokoje.

,,Cassie by se taky chtěla přivítat s tatínkem" zahlaholila Maman s naší malou v náruči.

Reg z ní byl úplně na měkko.

,,Merlináčku to je naše malá, ta ale vyrostla" Vzal si ji na ruce a ona rozšířila očička údivem. Vydala nespecifikovatelný zvuk a ručičkama se vydala zkoumat ten obličej před sebou.

,,Líbíš se jí" uculila jsem se jako měsíček na hnoji.

***

Začala pro nás nová budoucnost. A nová šance na život.
Anglie nás pokládala za mrtvé a my se vydali cestovat.

----------------------------------------------------------------------------------
13.3. 2020 Začátek psaní

Tak všechno zlé je k něčemu dobré...

Rozhodla jsem se pokračovat v psaní a navázat na úspěch Ginger Potterové. Jestli to k něčemu dospěje to nevím. Tak se necháme překvapit 😂

Tenhle prolog navazuje přímo na předposlední kapitolu Má drahá Potterová, tedy na 10.kapitolu II.část. Kdo nečetl předchozí díly (snad tu nikdo takový není) tak víte co XD.

16.6. 2020 Začátek vydávání

Zdravím lidičky, vracím se ze stínu opět do světla :-D

A především jsem dneska úspěšně složila maturitu a tedy dodělala střední 🤣🤣 a jsem happy jak dva grepy.

Doufám, že mé knize dáte svou důvěru a trpělivost, jelikož psát po takové době není nic lehkého.

Za ten půlrok co jsem dopsala poslední kapitolu MDR se stalo opravdu hodně věcí, to všichni víme, že :-D
Ale moje dílko by asi nikdy nevzniklo bez podpory mých kámošek
N_eT_h která mi opět udělala nádherný cover. (Za mého ustavičného přemlouvání :-D) A také jsem jí vděčná za všechny rady a názory, se kterými jsem ji ustavičně otravovala.

litthiuuum
děkuju za všechnu tu podporu při počátcích psaní a především bych chtěla tuhle kapitolu věnovat tobě, protože vím jak moc dlouho jsi nedočkavě čekala až zase začnu publikovat.

Doufám, že se všem bude tahle knížka bude líbit. Budu ráda za hvězdičky i komentáře, jelikož to vždy autora zahřeje u srdíčka, když vidí, že se někomu jeho knížka líbí ❤

( litthiuuum víme jak dopadají naše stories, když komentujeme komentáře u tvých knížek 😂 )

No a to bude asi všechno pro tuto chvíli.
Vaše Andy❤

_______________________________
11.září 2021 přepisuju Prolog, snad je ta nová verze lepší😂