,,Jsi v pořádku?" ujišťoval se Madara, když se za bělovlasým mužem zavřely dveře a oni tak konečně zůstaly o samotě.

Narutovo tělo se na tom jeho začalo totiž zničehonic neuvěřitelně třást a blonďák sevřel stále spoutané ruce v pěst.

,,Nenávidím tě," vzlyknul mu do ramene.

Poprvé, kdy se cítil totálně pod psa, když mu blonďáček řekl, že ho nenávidí.

,,Nikam nepůjdeš," zavrtěl hlavou zamítavě.

Černovlásek se ušklíbnul.

,,Chceš mi v tom snad bránit?"

,,J-jo!"

Dominant se musel ušklíbnout, ale neodpovídal. Věděl moc dobře, že by mu v tom nezabránil.

,,Prostě nikam nepůjdeš! Nenecháš na sebe od toho zmrda sáhnout už ani jednou!" 

,,Jsou to pravidla,"

,,Na nějaký pravidla seru! On je taky nedodržoval!"

,,Ale já je dodržuju!"

,,Co když ti ublíží?"

,,Něco snesu,"

Naruto otevřel na prázdno pusu. Hledal vhodná slova.

,,Nechci, aby ti ublížil," zašeptal smutně.

,,Tady ale nikdo nekouká na to, co chceš a co nechceš, Naruto,"

Blonďák se na něj opět užasle podívat. Jeho oči se znovu zalily slzami, když si vyložil význam těch pro něj dost bolestivých slov. Nasucho hořce polknul.

,,Jo, jasně," odfrknul si a zavrtěl hlavou, ,,protože já jsem jenom otrok, co nemá žádná práva, co? Jsem jenom nepodstatná bytost, která slouží pro potěšení svého Pána, že?" vyplivnul hořce, otočil se na patě a s opravdu hlučným zabouchnutím dveří zmizel v pokoji pro hosty.

Hřejivý pocit u srdce, když viděl, že mu na něm záleží a nechce, aby se mu něco stalo.

,,Nehraju žádnou hru, Madaro, ale ty už začni sakra přemýšlet. Konečně se odpíchni od minulosti, začni žít přítomností a pěstuj si budoucnost. Život v minulosti nikomu nesvědčí."

Tobiramova slova, která si pamatoval do posledního písmene, a ze kterých si měl možná vzít něco k srdci. Možná by se od té doby něco konečně změnilo, a ani jeden z nich nemusel být tam, kde je teď.

,,Chceš ukončit smlouvu?" zeptal se ho nakonec tiše.

Bylo to vlastně poprvé, co něco takového někomu nabídnul. Vždy rušil smlouvu jenom on. Taky to bylo jasně dáno v pravidlech, tak proč najednou dělá výjimku. Záleží mu snad na něm?

Naruto se na něj překvapeně podíval.

,,Myslíš si, že potom, co jsem si zažil, to vzdám a nebudu chtít pokračovat?" zeptal se ho unaveně.

,,Upřímně nevím. Nechci tě nutit do něčeho, co nechceš."

Ano, teď si hodně protiřečil.

,,Chci pokračovat," odvětil mu rozhodně blonďák, ,,ale... Potřebuju, abys mi teď dal chvíli čas, než se dám do kupy. Nemyslím si, že jsem připraven v příštích dnech hned něco podobného absolvovat."

,,Nic takového se už nikdy nestane, to ti slibuju,"

Madara se konečně z koupelny vytratil a zamířil do lednice pro vychlazenou láhev tvrdého alkoholu, který si nalil do sklenky a přešel do obývacího pokoje, kde se usadil do křesla.
Jen, co se posadil a svým pohledem se zabořil na pohovku, na které Naruto často sedával, vzpomínky opět obalily jeho mysl i bolavé srdce.

,,Mámu jsem nikdy nepoznal. Umřela při porodu." začal najednou blonďák sám od sebe a pokleknul před náhrobek, aby z váz vyndal už uschlé květiny.

Do váz nalil čistou vodu a vložil nové, nádherné vonící květiny.

,,Táta umřel sedmnáct let po ní na rakovinu," pokračoval tichým hlasem.

Natáhnul se za náhrobek a přitáhnul si k sobě malou igelitovou taštičku, která v sobě ukrývala několik svíček a krabičku zápalek.

Z každé ze tří hřbitovních lampiček s průzračným sklem vysypal vyhořelý zbytek svíčky, aby tam mohl dát novou a zapálit jí. Rozestavěl je přesně tak, jak předtím byly.

,,Hrozně mi chybí. Oba dva. I když jsem mámu nepoznal, táta o ní často mluvil a měl taky spoustu fotek. Musela to bejt vážně skvělá ženská... Od sedmnácti jsem zůstal sám... Když nepočítám Kibu, kterýho znám už odmala, nemám prakticky nikoho... Necelej rok jsem musel bydlet v děcáku s dětma, který neměli to štěstí na šťastnou rodinu." lehce se mu klepal hlas, když tohle vyprávěl.

Když mu odhalil kousek ze své minulosti, cítil se, že je mu o něco blíž, než předtím. Jistě to pro něj bylo pořád bolestné, i když byl jeho otec mrtvý už osm let. Takováhle bolest jen tak nepomine.

,,Přišlo mi, jako bych tě podváděl! Což... Což je trochu divný, ale je to tak! A ještě ses na to díval a-a pak ses dokonce přidal!"

Možná tohle byl další nepatrný náznak toho, že se do něj zamiloval.

Co takhle změnit pravidla?

Jeho vůbec nejlepší nápad na světě. Nechápal, kde se to v něm vzalo, že napsal Narutovi tuhle zprávu o změně pravidel, ale od té doby toho nezalitoval ani jednou.

,,No, co bude potom? Až vyprší smlouva? Jak to mezi vámi bude dál?"

,,No jak asi. Budeme se prostě dál vídat, aniž by mezi námi byl smluvní vztah." řekl to s takovou vážností a lehkostí, až z toho sám byl překvapený.

Vyplynulo to z jeho úst naprosto samovolně. 

Hidan se na něj chvíli díval, než propukl v hlasitý smích, z čehož se druhý zachmuřil ještě víc.

,,Netuším, co je tady k smíchu,"

,,Kdy už si do prdele přiznáš, že si se do něj zamiloval?"

,,Nesmysl,"

Hidanova slova o tom, že by měl konečně poslouchat svoje srdce a přestat si odpírat něco, co se mu tak překrásně nabízelo.

Teď si nadával doopravdy do idiotů, že svého nejlepšího přítele neposlechnul už dávno.

,,Nechci, aby ses s ním stýkal," skočil mu do řeči Madara nekompromisně.

,,C-co?" vydechnul Naruto nechápavě.

Nemůže mu přece zakazovat, s kým se bude a nebude stýkat.

,,Slyšel jsi. Nechci, aby ses s ním stýkal."

,,T-to ale nemůžeš!" vyhrknul najednou zamračeně blonďák a založil si ruce na prsou, ,,Nemůžeš mi přece diktovat, s kým se budu a nebudu bavit! Jsem dospělej!"

,,V tomhle ohledu teda rozhodně budu," odseknul mu nazpět.

,,Jo tak nemůžu tě dostat z hlavy jo?!" 

Madarovo naprosté vyplivnutí věty ho dostalo zpátky na planetu ze Zemi ze zajetí svých myšlenek.

Zmateně se na něj podíval.

Černovlásek drtil v dlani jeho telefon, že se trochu bál, aby mu ho nezničil. Z jeho očí létaly plameny vzteku a jeho tvář byla opravdu strašidelná.

,,Nemůžu tě dostat z hlavy?" zopakoval Madara v jehož nitru se vzedmul naprosto spalující oheň žárlivosti.

Prudce vyskočil ze sedačky a díky Narutovým bystrým reakcím neskočil jeho mobil v jeho ksichtě, nýbrž narazil silně o zeď za ním. Kdyby šikovně neuhnul hlavou, mohla to být pěkná šlupa.

,,Já tomu sráči dám, že tě nemůže vyhnat z hlavy!" zahřměl ohlušujícím vzteklým hlasem a vyrazil ke dveřím dlouhými rychlými kroky.

Druhý záchvat žárlivosti, když se v jeho životě objevil jeho bývalý submisiv. Ten rudovlásek mu rozvibroval nervy a on se opravdu bál o to, aby mu Naruta nechtěl přetáhnout na svou stranu.

,,Nikoho jinýho nechci," mručel mu dál Naruto do pusy, když dostal možnost mluvit a zrovna jazykem neokupoval ten jeho, ,,Žádnýho jinýho dominanta nechci... Jenom tebe, ttebayo,"

Při téhle vzpomínce se opět nepatrně zachvěl a zamračeně se podíval na vypitou a prázdnou sklenku.

,,Budeš mi patřit už navždycky," zamručel naprosto zbaven racionálního myšlení, které se rozloučilo s jeho hlavou hned poté, co se mu blonďák přitisknul na rty.

Oči se mu rozšířily konečným a finálním uvědoměním.

,,Miluju ho," zašeptal užasle pro sebe, ,,Vážně jsem se do něj zamiloval,"