Blonďatý mladík měl dost obtížné přes hustý déšť a svoje vlastní hořkoslané slzy dojet vůbec domů. 

Stěrače tu průtrž mračen nestačily stírat dost rychle, stejně jako jeho ruka, vylítávajíce snad každou vteřinu k jeho očím.

Tak tohle ho vážně bolelo. Tohle bylo snad nejhorší v jeho životě hned po smrti vlastního otce. 

,Kdybys nemusel všechno vědět hned, byl by klid. Vůbec by se tohle nemuselo stát. Ale ne! Ty se musíš za ním zběsile hnát a první větu, kterou na něj vybliješ ze dveří je, jestli tě miluje. Uzumaki, no tak!' peskoval se za svou vlastní blbost v duchu, ,Co sis jako myslel? Že ti odpoví ano? Že se mu pak vrhneš do náruče a všechno bude fajn?... Nic není fajn! Všechno si to posral! Co bude jako teď?'

˚•˚•˚

Po příjezdu vešel do svého domu jako tělo bez duše. Jako hromádka neštěstí. Procházel místnostmi a za ním se táhly loužičky vody, jak mu odkapávala z oblečení. Ignoroval to.
Zamířil rovnou do koupelny, kde ze sebe všechno vodou nacucané oblečení naházel bezmyšlenkovitě bez ladu a skladu do vany a sám si vlezl do sprchy, kde na sebe pustil proud horké vody. Docela promrznul. 

Stál tam jako socha a nechal si horkými kapkami prohřívat studené tělo.

˚•˚•˚

,,Chceš mi říct, že on mu to nepotvrdil?" ujišťoval se Sasori, když viděl svého poměrně vzteklého přítele, jak mrsknul telefonem o pohovku.

,,No jistě! Jako kdyby si ho neznal! Paličák jeden tupej pitomej!" vztekal se šedovlasý muž.

,,Myslel jsem, že když na něj vyrukuje s tím, že to má potvrzené od více lidí, konečně si to uvědomí," zauvažoval Sasori.

,,Uvědomil by si to nejspíš každej, jen ne on," povzdychnul si Hidan a sesunul se vedle svého přítele.

Ruku mu položil majetnicky na stehno a jemně ho stisknul. 

,,A co teď?" zeptal se rudovlásek a obalil svou dlaní jeho ruku.

Hidan pokrčil bezmocně rameny.

,,Nevím... Ale už se do toho motat nehodlám. Snažil jsem se mu to nacpat do kebule dost dlouho. A když si to odpírá i teď, potom, co se to vlastně provalilo, nepřizná si to nejspíš nikdy."

,,Takže Naruto skončil stejně jako kdysi on s Tobiramou, nebo Gaara s ním," vzdychnul zamyšleně Sasori.

,,Gaara ho nemiloval, to se prostě lásce podle přirovnávat nedalo. To byla jiná kategorie. A Tobirama? Myslím si, že ho ve skutečnosti Madara taky nemiloval, jen byl poblázněný jeho dominancí a jako submisiv si to prostě jenom vsugeroval. Pokud se k němu Tobirama choval aspoň trochu přívětivě, jako on k Narutovi, není divu."

,,Takže jsme vlastně tam, kde jsme byli. Madara zůstane sám nadosmrti, přičemž hodně zranil někoho, komu na něm fakt záleželo."

,,Líp bych to asi neřekl,"

˚•˚•˚

Naruto se ještě ten večer pustil do dodělání své rozepsané knihy. Uvařil si hodně silnou kávu, vypnul telefon a soustředil se jenom na svůj příběh.

Šlo to docela těžce, jelikož si pokaždé vybavil právě jeho a přesně v tom momentu se mu nahrnuly slzy do očí z toho, když mu došlo, jak to vlastně všechno dopadlo. Nečekal, že by teď měl možnost se s ním v nejbližší době znova vidět a zkusit si s ním o tom všem znovu a pořádně promluvit. A už vůbec nečekal, že by v nejbližší době proběhly nějaké další hrátky. Stejně by na to nejspíš neměl vůbec chuť.

˚•˚•˚

Pracoval takhle skoro dva dny v kuse, než dokončil svůj příběh a byl s každým jeho slovem spokojený. Dalo mu to dost zabrat, ale byl na jednu stranu rád, že se dokázal soustředit i na něco jiného, i když to bylo vlastně o nich dvou. 

Všechno si pečlivě uložil do dokumentu, který si pak přetáhl na flash disk a poprvé po dvou dnech zapnul zase zpátky telefon.

Okamžitě na něj vyběhlo nespočet zmeškaných hovorů a zpráv. Vesměs se tam střídali jenom tři lidé. Madara, Kiba a kupodivu dokonce Hidan. Nepřečetl si od nikoho ani jednu zprávu a hovory jenom letmo prohlédnul. Místo toho zavolal svému vydavateli a nakladateli, aby si s nimi domluvil schůzku v nejbližším termínu.

˚•˚•˚

Mladý Inuzuka několik vteřin hleděl na vyzvánějící telefon. Ne proto, že by snad zapomněl, jak se takový hovor zvedá. Zarazilo ho spíše jméno volajícího. Už to bylo sakra dlouho, co mu naposledy volal.

,,Ano, Madaro?" vydechnul poměrně nervózně.

Co po něm asi může chtít?

,,Uhm, ahoj, Kibo. Prosím tě, nevíš, co je s Narutem? Už dva dny mi neodepisuje na zprávy a hovory mi skáčou do hlasové schránky." vychrlil na něj.

,,Jo, mám to stejně," přitakal Kiba v klidu, ,,Tuším, že nejspíš dopisuje knihu. Tohle on dělá. Když se na něco moc soustředí, vypíná všechno kromě počítače. Měl si se za ním osobně stavit. Stalo se něco?"

Kiba ještě doteď neměl potuchy o tom, co se mezi Narutem a Madarou stalo. K tomu se mu jeho nejlepší přítel ještě nepřiznal. 

,,N-ne, nic se neděje," zamumlal Madara, kterému došlo, že Kiba nic neví.

Bohudík, nebo možná bohužel.

,,Mám v plánu se za ním stejně dneska navečer na otočku stavit, jestli náhodou něco nepotřebuje. Když je zabraný do práce, kolikrát zapomene jíst a pít." zasmál se, ,,Mám mu vyřídit, aby se ti ozval, že si ho sháněl?"

Na pár vteřin se rozhostilo ticho.

,,Jo, vyřiď mu, ať se mi co nejdřív ozve,"

˚•˚•˚

- O pár hodin později –

Když Kiba uviděl svého přítele, který mu po konečně otevřel dveře, vydechl úžasem a překvapením.

,,Tys tři dny v kuse propařil, nebo proč vypadáš jako mrtvola?" zeptal se ho.

Snažil se, aby to vyznělo jako vtip, nicméně se se smíchem nesetkal. Jenom s hlubokým bolestným povzdychem.

,,Mám ti od Madary vyřídit, aby ses mu ozval. Už je po tobě celej nedočkavej. Dneska dopoledne mi volal." ušklíbnul se Kiba a čekal, že aspoň tohle se setká se správným účinkem.

Nicméně se stal opět naprostý opak.

Narutovy se nahrnuly slzy do očí a začal zběsile mrkat, aby nevytryskly ven a přitom ustupoval ze dveří, aby jeho kamarád mohl konečně vejít.

,,Do prdele, co se děje?!" vyjeknul Kiba lehce pobouřeně, když viděl kamarádovu reakci na jméno dominanta.

Myslel si, že bude nadšený a on místo toho brečí?

Když Naruto konečně zahnal všechny otravné slzy, které se mu hnaly do očí a chtěly nutně stékat po jeho tváři, doslova sebou praštil o pohovku.

,,Nejspíš bys měl vědět jednu dost podstatnou věc," zamumlal bez jakéhokoliv náznaku emocí v hlase a zarudlýma očima se podíval po hnědovláskovi, který si ho měřil starostlivým pohledem.