,,Uh... A-aha," zamumlal sklesle Naruto.

Madara se na něj zkoumavě zahleděl.

,,Jak by to asi mezi námi vypadalo? Co bys se mnou prosím tě dělal? A co bych s tebou dělal já? Dokážeš si to vůbec představit?" 

Když by se nad tím blonďák na chvíli pozastavil a pořádně se zamyslel, dokázal by si to představit v živých a jasných barvách. Teď ale raději mlčel. Přišlo mu to možná jako nejlepší řešení.

,,Víš, co jsem ti kolikrát opakoval. Láska v tomhle vztahu nemá, co dělat. Akorát ten vztah zničí."

Pořád mlčel. Pořád nenacházel žádnou vhodnou odpověď.

Madara na něj dál zkoumavě hleděl. Pozoroval, jak z něho odkapává voda, jako z vodníka, který vystoupil z rybníka na souš. Viděl, jak se jeho tělo lehce třese. Kdo ví, z čeho to bylo. 

Naruto na něj hleděl poměrně skelným a zamlženým výrazem. Přišlo mu, jako kdyby všechna ta špatná slova slyšel z dálky a přísahal by, že se mu svět točí přímo před očima.

,,Neříkej, že ty snad ke mně něco cítíš?" zeptal se ho skoro až posměšně, čímž ho vrátil zpět do drsné reality.

V Uzumakiho nitru se prali dvě strany. Jedna chtěla vykřičet náklonost k jeho dominantovi do celého světa, druhá ho nabádala, aby si to nechal pro sebe. Zatnul pěsti a jeho pohled dostal zcela jiný výraz.

,,Ne... Nic k tobě necítím," odvětil mu pevným hlasem.

Přece se tu neztrapní! To by znamenalo mezi nimi absolutní konec!

Netušil, jakou pohromu uvnitř Madary svými slovy způsobil. Netušil, že ta pohroma je stejného rázu, jakou zažívá n sám v sobě.

,,P-promiň, že jsem otravoval," vydechnul zbrkle nakonec, otočil se a zmizel z jeho domu zpět do nepříjemného deště.

˚•˚•˚

Jen co za sebou zavřel dveře automobilu, sevřel pevně volant a opřel si o něj čelo. Jeho tělo najednou zachvátily nepříjemné otřesy doprovázené zdrcenými vzlyky.

˚•˚•˚

Madara zůstal zaraženě stát v obývacím pokoji. Přehrával si všechno, co se tu během několika minut stalo a v jeho těle proudila jedna vlna hněvu za druhou. 

Netušil, na koho má byt naštvaný víc. Jestli na Naruta, který neuposlechl jeho žádosti, aby se s Gaarou nestýkal. Jestli na Gaaru, který mu bez většího zapírání všechno vykecal. Jestli na Hidana a Sasoriho, kteří akorát všechno potvrdili, nebo na sebe a svou tvrdohlavost k tomu, že se s tím pořád nechtěl smířit.

Rezignovaně si povzdechl.

Zamítnul okamžitou možnost za mladíkem vyběhnout a pokusit se ho zastavit. Akorát by si tím silně protiřečil a ukázal mu, že k němu opravdu něco cítí.

,Ne... Nic k tobě necítím,' zopakoval si v hlavě jedny z jeho posledních slov.

Tím to vlastně bylo všechno vyřešené. Jenže co by se stalo, kdyby mu řekl, že k němu něco cítí? Co by měl potom udělat? Omluvit se mu, že lhal? Eh, to nikdy. 

Zamračeně sáhnul po telefonu.

˚•˚•˚

,,Můžeš mi laskavě vysvětlit, co jsi mu to nakecal?!" vyjel okamžitě naštvaně na svého přítele, který se mu po několika zvoněních ozval do mobilu.

,,Pravdu?" ušklíbnul se Hidan, který okamžitě věděl, která bije.

,,Pravdu? Pravdu?! Jakou pravdu, sakra! Všechno si tím akorát zkurvil, Hidane!" vyjel na vztekle.

Ze všeho toho vzteku a zlosti mu na čele vyběhla nepříjemně velká tepající žíla.

,,Já jsem nezkurvil nic, Madaro... Hádám, že Naruto jel určitě za tebou co? A když se tě na to zeptal, tys mu řekl, že je to jenom kec viď?" 

Bylo zvláštní, jak dobrou měl Hidan intuici.

,,On ke mně nic necítí," zabručel Madara najednou sklesle.

,,Zeptal ses ho na to potom, co jsi mu řekl, že k němu necítíš ani ty nic?"

Nastala tichá odmlka.

,,A divíš se? Ty ho vlastně odmítneš a potom chceš slyšet, že mu na tobě záleží? Bože, vážně ses asi pomátnul! Měl by tě nejspíš už někdo konečně pořádně proplesknout, aby se ti v tý tvý zatvrdlý makovici rozsvítilo!" tentokrát se vztekal už i Hidan.

V pozadí byl slyšet tlumený Sasoriho hlas, aby se uklidnil a zbytečně se nerozčiloval.

,,A kdy už ty konečně dáš pokoj s tím, abych si někoho našel?! Milionkrát jsem ti říkal, že mi to takhle vyhovuje, ale ty se do všeho musíš prostě pořád srát, že je to tak?!"

Madara našel ztracenou rovnováhu a znovu se do něj vztekle opřel. Přece nepřizná vlastní chybu!

,,Věř tomu, že teď už ti pokoj dám. Chcípni si klidně sám, je mi to už jedno. Jediný o co mi šlo, bylo to, aby si byl konečně šťastnej. Abys našel někoho, kdo ti ukáže, že život není jenom sexuální dovádění, ale i porozumění a jiné dobrodružství než to, který skýtaj dva tvoje úchylný pokoje." prsknul nazpět, ,,Viděl sem v Narutovi někoho, kdo by to dokázal. Kdo by tě dokázal změnit a ukázat ti, že svět je hezčí a lepší místo, když se na něj podíváš po něčím boku. A víš, co ti povím, ty jeden zabedněnej idiote? On tě miluje! Vím to od Kiby, kterej za mnou jednou přišel s tím, že se mu Naruto svěřil. Jen, abys to věděl, víš?! Jen abys věděl, co sis teď momentálně posral ty sám!" 

A s poslední větou uslyšel Madara jenom známé tútání položeného hovoru. 

Ruka, ve které držel telefon se mu znenadání rozklepala. V krku měl najednou sucho. Hruď se mu zrychleně zvedala a klesala, až se bál toho, že dostane první infarkt. Přece jenom na to už měl podstatně věk. 

,To není pravda,' pomyslel si.

Cítil v uších podivný hluk. Po spánku mu stekla krůpěj potu.

,Nemůže to být pravda,'

Neměl sebemenší důvod Hidanovi nevěřit. Nikdy mu nelhal a tohle by si rozhodně jen tak z fleku a prstu nevycucal.

Vážně to byla až taková ironie v tom, že se oba dva milovali, aniž by si to jeden z nich opravdu plně připustil k tělu? Vážně tu byla šance, že k sobě skrývali stejné pocity, o kterých se prostě jenom báli mluvit, nebo se dokonce za ně styděli? Nejspíš ano. 

,A co mám teď jako udělat, do hajzlu?!'

Odmítal možnost, že by se měl teď sebrat a jet za ním. Ani netušil, kam jel. Možná domů? Možná za Kibou? Možná někam jinam?

I když průtrž mračen na něj doslova křičela, že blondýnova cesta spěla k němu domů, Madara tohle křičení naprosto ignoroval. 

,Ozvu se mu zítra... Až oba vychladneme. Oba si to nejspíš musíme nechat projít hlavou.'