Naruto nemeškal a druhý den se i přes několikaminutové přemlouvání odhodlal k tomu, aby Gaarovi napsal. Netušil, jestli je připravený na to, s ním mluvit, cítil se dost nervózně, ale přes esemesky mohl být klidnější.

Není problém. Kdy se ti to hodí?

Blonďáček až nadskočil ze známého zvuku příchozí zprávy. Rychle těch pár slov přelétl očima a napsal odpověď.

Záleží na tobě, ale chtěl bych se sejít co nejdřív. Já můžu téměř kdykoliv.

Vlastně to pořád byla pravda. Pořád měl tu pravomoc si určovat, kdy si s Madarou budou hrát a kdy ne. Sice tahle výsada patřila především dominantům a blonďák se stále divil, že od toho Madara neupustil, ale nadmíru se mu to hodilo.

Nemůžeš mě dostat z hlavy, že mě chceš tak brzy vidět?... Můžu klidně hned teď. Deidara je stejně v práci a nemám co dělat.

Naruto na zprávu chvíli vykuleně hleděl.

,Snad si nemyslí, že s ním chci spát,' pomyslel si a lehce se zamračil.

Jasně mu při první schůzce řekl, že by Madarovi nikdy nezahnul. I když byl přitažlivý, a to dost, svoje stanovisko prostě nezměnil.

Dorazím za hodinu.

Poslední Gaarovu zprávu, ve které stálo, že se nemůže dočkat, skoro ignoroval. Srdce se mu rozehnalo rychlejším tempem v hrudi, jak z nastávajících nervů a nedočkavosti, tak i z toho, jak zmateně lítal po baráku a sháněl klíče od auta a peněženku, jelikož si za boha nemohl vzpomenout, kde tyhle dvě důležité věci zanechal.

˚•˚•˚

,,Páni! Jsi přesný jako hodinky!" ušklíbnul se Gaara, když otvíral vstupní dveře.

Naruto zlehounka zrudnul rozpaky. Teď vypadal nedočkavě. I když to vlastně byl.

,,Rád chodím včas," odvětil a skoro nepovšimnutě se pod Gaarovým zeleným zrakem ošil.

,,Přesnost je výsadou králů," zamumlal moudře rudovlásek a ustoupil mu ze dveří, aby mohl vejít dál.

Naruto jeho poznámku ignoroval. Netušil, co by na to měl odpovědět.

,,Dáš si něco? Vodu, kafe, víno nebo něco ostřejšího?" nabízel mu ihned jako správný hostitel.

,,Kafe bude stačit, jsem tu autem,"

Blonďatý mladík následoval toho druhého do kuchyně, kde se zády opřel o kuchyňskou linku a založil si ruce na prsou.

,,Tak... Proč si se chtěl vlastně sejít?" zajímal se Gaara, který připravil dva hrnečky a zapnul rychlovarnou konvici, ve které se rázem začala vařit voda.

,,Chci mluvit o Madarovi,"

Rudovlásek si povzdechnul.

,,Už zase? Nemůžeme se bavit o něčem jiném?" uchechtnul se.

,,Momentálně asi ne... Já... Chci přesně vědět to, co se tady tenkrát stalo. Nežeru ani jednomu z vás historku o tom, že sem přilítnul, trošku ti zavyhrožoval a pak zase odešel." zamračil se lehce.

,,Vesměs se tohle ale přesně stalo," trval si na svém druhý a nasypal do hrnečků hnědý prášek spolu s malými bílými krystalky cukru.

,,Co jste si řekli?" 

,,Proč ti na tom tak záleží?"

,,Přijde mi, že mi Madara neříká prostě všechno a něco mi tají... A já nevím, jak jinak to zjistit." sklonil lehce hlavu.

Cítil na sobě Gaarův pohled a nedokázal ho zařadit do žádné kategorie.

,,Hádám, že jsi teď určitě porušil Madarův zákaz, co?" 

Naruto jenom souhlasně přikývnul.

,,No... Evidentně ti na něm taky hodně záleží, co?"

Blonďáček k němu zvedl svoje modré hloubky a jemně přikývnul. Trošku se bál Gaarovi reakce. 

Mladý rudovlásek se jenom ušklíbnul.

,,Tak, kde bych měl začít?" zadumal se nakonec hraně a zalil vařící vodou kávu s cukrem v hrnečkách.

Jeden hrnek pošoupnul opatrně po kuchyňské desce směrem k Narutovi.

,,Dík,"

Gaara napodobil jeho postoj. Opřel se zády o linku.

,,Tak nějak jsem čekal, že sem Madara dorazí, pokud mu povíš, že jsi se zdržel zrovna se mnou," začal s lehkým pousmáním, ,,Ale nečekal jsem, že to bude téměř ihned... Vlítnul ke mně a tuším, že po mé sarkastické poznámce mě chytnul pod krkem a narazil na dveře."

Naruto pootevřel pusu údivem a cítil, jak se jeho srdce rozplývá blahem.

,,Chtěl, abych dal od tebe ruce pryč. Odpověděl jsem mu, že jsme jenom přátelé, že se nemusí ničeho bát. Pohádali jsme se. Nechápal jsem, proč tu udělal tak žárlivý výbuch, kvůli tobě. Ale po pár prohozeným větách mi to došlo." dramaticky se odmlčel.

Naruto skoro ani nedýchal.

,,Zamiloval se do tebe," prohodil jakoby nic.

Druhý mladík pootevřel pusu úžasem a jeho srdce si málem udělalo výlet z jeho hrudi, jak rychle a bolestivě naráželo do jeho hrudního koše.

,,C-co?" vydechnul omámeně.

,,Zamiloval se do tebe," zopakoval mu Gaara znovu a ušklíbnul se.

,,T-to... To je blbost," zamítnul Naruto.

Rudovlásek pokrčil rameny.

,,Mysli si co chceš, ale já vím, co jsem viděl a slyšel. A dokážu s naprostou jistotou říct, že nejsem jediný, kdo si toho všimnul... Myslím si taky, že jste ale slepí vůči sobě oba dva." podíval se na něj smaragdovým pohledem.

Blonďáček na to nic neříkal.

,,Upřímně po té sešlosti si toho muselo všimnout víc lidí. Rozhodně si toho musel všimnout hlavně Hidan a Sasori. Přece jen je jeho nejbližší přítel. A Kakashi je taky dost všímavý prevít. Zkus se poptat jich, a pokud ti to potvrdí, máš vyhráno."

,,Vyhráno asi těžko," brouknul Naruto smutně.

,,Nerozumím,"

,,Láska v tomhle vztahu nemá co dělat, ne?"

,,Nikdy jsem tohle Madarovo praštěný pravidlo nechápal. Je jediný, kdo se ho drží. Ostatní na to kašlou, to sis mohl všimnout v restauraci... Ale ty jsi ho podle mě změnil. Možná to je trochu tvrdohlavý mezek, ale pokud na něj vyrukuješ s tím, že to máš potvrzené od více lidí, nebude pro něj cesta zpět."

,,A jsi si jistý, že se do mě zamiloval?"

,,Na sto procent,"

˚•˚•˚

Naruto pospíchal ulicemi poklidného nedělního města za Hidanem a Sasorim. Nevolal jim, ani nepsal. Doufal, že budou doma a že budou ochotni si s ním promluvit. Gaara mu do hlavy nasadil hodně velkého a macatého brouka, který nechtěl zmizet. Vážně byl takhle slepý? Jak to, že si ničeho nevšimnul?

˚•˚•˚

,,Naruto? Stalo se něco?" vydechl překvapeně Sasori, když otevřel dveře a viděl za nimi udýchaného plavovláska.

,,J-já... Je Hidan doma?" zamumlal spěšně.

,,Jo, je v obýváku,"

,,Udělali byste si na mě pár minut?" podíval se na něj štěněčím pohledem, kterému málokdy a málokdo odolal.

,,Uhm, jasně, pojď dál,"