,,Koukám, že kadet Uzumaki zapomněl na správnou výstroj," poznamenal černovlasý ,,voják" a obešel si ho párkrát dokola.

,,Eh, prosím, pane?" zeptal se překvapeně Naruto.

,,Kde máte taktickou vestu, batoh a čepici, kadete?! A známky s vašimi údaji?!" říkal to zhrublým drsným hlasem.

Blonďák by se ho za normálních okolností vážně lekl, ale teď jím projela vlna vzrušení.

,,N-nemám, pane," vykoktal.

,,Nemáte, kadete? Jak si dovolujete nemít plnou výzbroj, když nastupujete před svého důstojníka?!" 

Madara se zastavil před ním a sklonil se k jeho obličeji.

Blonďák se rozechvěl. Naplno se vžil do hrané situace, a vnímal rozhořčený hlas svého dominanta. Věděl, že bude následovat nejspíš trest a jeho tělo na to začalo poměrně bouřlivě reagovat.

,,Omlouvám se, pane," vydechnul pokorně a lehce sklopil pohled k zemi.

Černovlasý muž od něj na malý moment beze slova odešel, aniž by jeho submisiv zvedl zrak.

O to víc byl překvapený, když u jeho nohou přistála taktická vesta, batoh, který byl čímsi naplněný, čepice a s cinkotem vojenské známky.

,,Doobléct výstroj, kadete," zavrčel rozkaz a sledoval s povrchním výrazem, jak se mladý muž sklání, aby na sebe navléknul to, co mu donesl.

,Kurva, v tom jsou snad šutry nebo co?!' pomyslel si s těžkým vzdychem blonďák, když na sebe jako poslední věc nahodil ztěžklý vojenský batoh, ,Netušil jsem, že to vezme až tak vážně, ale možná o to líp,'

Snažil se zase hezky narovnat a vypnout prsa, ale těžkost batohu vzadu a taktické vesty zepředu ho přece jenom trochu táhla k zemi. Nebyl na takovou váhu zvyklý.

,,Copak, copak, kadete? Že byste si nevzal sebou výstroj jenom proto, že ji nezvládnete unést?" zeptal se posměšně Madara s úšklebkem.

Naruto se lehce načpulil a vypnul prsa. Sice u toho trochu heknul námahou, ale snažil se stát rovně a v pozoru.

,,Zasloužil byste si nejméně pětikilometrový běh nebo desetikilometrový pochod s touhle výstrojí, abyste si na její váhu zvyknul, kadete... Ale dnes nemám náladu na to, vás hnát někam do města se proběhnout," začal Madara příkře a znovu ho obcházel kolem dokola.

,,Ď-děkuju, pane," vydechnul Naruto.

,,Ještě mi neděkujte, kadete, čeká vás jiný trest," ušklíbnul se ,,důstojník" a znovu se před ním zastavil.

Sklonil se k jeho obličeji a všimnul si krůpějek potu na tváři. Kdo ví, jestli to bylo vážně tíhou výstroje, templem v místnosti nebo už mírou vzrušení. Možná to bylo vším dohromady.

,,Do vysokého dřepu, kadete. To znamená, že snížíte zadek na úroveň svých kolenou... Rukama si se klidně můžeš zachytit za přezky batohu."

Naruto nasucho polknul, ale poslechl. Stejně mu nic jiného nezbývalo. 

Madara ho sledoval nekompromisním temným pohledem a užíval si to, jak začíná pomalu ale jistě trpět.

Ani ne o dvě minuty později, začínal Naruto cítit nepříjemné napětí ve stehenních svalech. Přišlo mu, že se napínají k prasknutí. Batoh jej nepříjemně táhnul k zemi. Začínal zhluboka dýchat a pohled měl zaražený na jednom jediném místě v protější zdi, už jenom kvůli soustředění.
Jak dlouho ho takhle jako nechá? Tohle nemůže přece vydržet dlouho. Nebyl na to zvyklý, ale za žádnou cenu se nechtěl jen tak bláhově vzdát, natož si začít stěžovat.

Sevřel pevněji přezky batohu, až mu zbělely klouby. Cítil po skráni tekoucí pot, ale přesto to bylo nějakým způsobem vzrušující.

Uběhla další minuta ticha a blonďáček cítil, jak jeho svaly začínají ochabovat. Zadržel dech a stisknul pevně čelist k sobě. To ticho, kterým ho Madara zahrnoval a jeho klidný postoj naproti němu, jej doháněl skoro k šílenství. 

Najednou jeho tělo naprosto povolilo a on se sesunul na zadek. Poníženým pohledem se podíval po svém dominantovi, který neměl v obličeji naprosto žádný výraz. Jen jeho oči plály hraným možná upřímným výsměchem.

,,Ale no tak, kadete! To nedokážeš vydržet ani pět minut?! Proč se hlásíš do armády, když nejsi schopný nic vydržet?!"

,,O-om-omlouvám se, pane," vydechnul Naruto se sklopenou hlavou.

,,Zahoď ten batoh... Nebo ne, polož ho stranou, ještě by sis při tom hodu ublížil," uchechtnul se Madara se zakroucením hlavy.

Blonďáček poníženě sundal těžký batoh ze zad a odsunul jej stranou. Vážně se teď cítil dost trapně.

,,Tu taktickou vestu si dej taky dolů, nebo mi pak budeš pro změnu zase padat dopředu," pokračoval s výsměchem černovlasý muž dál. 

Naruto si jí potupně sundal a přehodil jí přes batoh. 

,,Fajn, teď jdi do kliku. Bez zátěže bys to snad mohl vydržet už déle ne?... Řekněme aspoň těch pět minut... Hezky se opři o lokty a narovnej záda..." 

Mladý submisiv učinil dle rozkazu svého Pána. Tohle už nebylo tak moc nepohodlné, jako to předchozí, tohle by snad těch pět minut mohl vydržet.

Madara opět spokojeně vykračoval kolem blonďatého mladíka oděného do maskáčové uniformy a kochal se výhledem na něj. Zejména na jeho prdelku, kterou tak drze obalovala látka maskáčových kalhot. Hezky se mu v nich rýsovala. Byla tak pěkně kulatá a lákala k přenádhernému výprasku.

Ztěžka vydechnul a zavrtěl si v duchu pro sebe hlavou. Ještě je čas. 

Naruto se stále držel na předloktí, tělo vyrovnané jako žehlicí prkno a poslouchal dominantovi kroky, jež ho obcházely. Klidně dýchal a čekal na další rozkazy. Cítil jeho pohled, který se mu vrýval až do morku kostí a rozhodně mu nebyl nepříjemný. Možná ho skoro až lákal k tomu, aby pochybil a vysloužil si další fyzický trest. Jenže mu nechtěl na druhou stranu ukázat, že je nějaká bábovka, co nic nevydrží. Už dokonale stačilo to předtím.

,,Hm, koukám, že na tebe musím jít zlehka," prohodil Madara o nějaký čas později, kdy se Naruto stále hezky držel na předloktí.

Blonďák mlčel a dál se soustředil. Už to začínalo být krapánek nepříjemné, ale pořád to bylo pohodlnější, než ta poloha předtím.

,,Tak je na čase trochu přitvrdit, nemyslíš, kadete?"

,,A-ano, pane,"

Madara se ušklíbnul.

,,Výborně, tak mi předveď, jak dokážeš klikovat... A upozorňuju tě, že tu nehodlám akceptovat nějaký trapný holčičí kliky... Hezky si to odpočítávej," nařizoval tmavovlásek dál a potěšeně sledoval, jak se Naruto opřel dlaněmi o zem a začal plnit jeho rozkaz.

Místností se začínalo rozléhat jeho odpočítávání.

˚•˚•˚

Když byl u číslovky patnáct, Madara s úšklebkem položil nohu na jeho kříž a zatlačil přesně v době, kdy blonďatý mladík šel k zemi.

Naruto ztěžka vydechnul. Tohle nečekal. Ale... Co vlastně mohl čekat?

,,No tak, kadete, nezvládneš snad lehkou zátěž?... Pořád mi chceš dokazovat, jaká seš padavka?" šklebil se posměšně Madara, i když to všechno bylo způsobené tou hrou.

Blonďáčkovo tělo se zlehka napjalo, ale pomalu šlo vzhůru.

,,Šestnáct," vydechnul a zase klesal níž.

Madara ho dál tlačil k zemi nohou. Přenášel na ní dost své váhy, aby tomu klukovi přitížil. Přece jen, kdyby to měl moc lehké, nemohl by ho potom ztrestat za jeho neschopnost, ne?

,,Sedmnáct... Osmnáct... Devatenáct... Dvacet,"

Blonďáček s každým dalším klikem cítil, jak se podrážka Madarovy boty víc a víc lepí na jeho kříž. Kupodivu mu to ale stále přicházelo víc vzrušující. Byl zvyklý klečet u Madarových nohou, ale teď, když u toho musel klikovat a cítit jeho povýšený pohled vpalující se mu do zad, bylo to zase o úroveň výš.

˚•˚•˚

Při třicátém kliku černovlasý dominant schválně dupnul nohou tak, aby se blonďák s heknutím rozplácnul na zemi. Neudělal to nijak silně, aby mu neublížil, ale dost důrazně na to, aby to nečekal a jeho tělo ten nápor vzdalo. S úšklebným zamlaskáním přiklekl na koleno k jeho hlavě, srazil mu jediným máchnutím čepici z hlavy a poměrně silně ho chytnul za vlasy a zaklonil mu hlavu.

,,Bože... Vážně si nicka, kadete... V dřepu nevydrží, kliků zvládne jenom třicet... Tse, tse, tse... Co s tebou, hm? Co jenom s tebou?" přemítal nahlas a blýskavýma černýma očima sledoval jeho tvář. 

Naruto ani nedutal. Tahle zákeřnost ho vyvedla z míry.

,,Do půl těla, támhle k tyči," přikázal Madara drsným hlubokým hlasem a hlavou cuknu k vodorovné tyči visící ze zdi.

Blonďák by přísahal, že ta tyč, tam při jeho poslední návštěvě rozhodně nebyla. Váhavě se k ní rozešel a přitom si rozepínal maskáčovou košili. 

Postavil se přímo pod ní a vyčkával dalšího příkazu. Dovolil se, mít hlavu rovně, aby viděl do tváře svého dominanta, který se na něj zálibně díval, jak tam stojí jenom do půl těla oblečený. Cítil lehké mravenčení po těle i to, jak se mu momentálně podivným chladem v místnosti ježí všechny chloupky na těle. Bradavky mu začínaly pomalu tvrdnout.

,,Uvidíme, jak zvládáš shyby," ušklíbnul se na něj černovlásek s rukama za zády, ,,Až budeš připravený, začni... A nezapomeň počítat,"

Za počítání chraplavého hlasu se Madara skoro neslyšně přemístil k posteli, kde už na něj čekaly oblíbené kožené důtky. Tušil, že se blonďák nezaobírá tím, že najednou změnil svoje místo působiště a přemístil se jinam. Byl zabraný do své vlastní práce, čehož Madara vychytrale využil.
Tiše jako myška se přemístil před blonďatého shybujícího mladíka, v rukách schovaných opět za zády svíral důtky.

Vyčkával. Jako dravec schovaný za keřem a číhající na svou kořist.