,,Co máš v plánu, až ti skončí smlouva?" začal nenápadně Kiba o pár dnů později, když opět sluníčko hřálo s takovou sílou, že si myslel, že se usmaží jen, co vytáhne nohu z poměrně příjemného stínu.

Opět byli u rybníka už skoro od rána. 

Naruto na něj otočil hlavu. Tentokrát byl i on schovaný ve stínu před spalujícími paprsky srpnového sluníčka. 

,,Vydám knihu?" zkusil Naruto a zazubil se, ,,Myslím si, že s Madarou nasbírám dostatek materiálu a nebudu mít potřebu ho shánět někde jinde,"

,,No a pak?"

Naruto myknul rameny.

,,To záleží na tom, jestli se kniha uchytí nebo ne. Když ano, budu mít nejspíš plnej rozvrh a když ne... Nejspíš budu trochu cestovat. Víš, že jsem vždycky chtěl poznávat svět,"

,,A potom?"

Blonďák se na něj zamyšleně zahleděl, než si založil ruce za hlavou a pohodlně se uvelebil.

,,Kdo ví, Kibo, co bude potom. Nevidím do budoucnosti, i když bych někdy moc chtěl... Proč se na to ptáš vůbec? Ty sis nikdy budoucnost neplánoval." mrknul po něm očkem.

Hnědovlásek trhnul rameny a pak mávnul rukou.

,,Ále, dělám si takovej průzkum a ptám se každýho, co plánuje," zazubil se na něj trochu nervózně, ,,Sbírám inspiraci na to, co mám dělat se svým životem,"

,,A co nějakej vztah?"

Kiba se zasmál.

,,Rád bych vztah, ale nejspíš jsem ještě nenašel toho pravýho. Nebo si ten pravej nenašel ještě mě." prohodil zamyšleně.

,,A hledal si vůbec?"

,,Jasně, že jo. Jen jsem pořád na vážkách s tím, jestli si chci najít normálního partnera, nebo dominanta."

,,Taky nad tím vlastně přemýšlím... Madara mi ukázal úplně nový svět, o kterém jsem neměl moc potuchy... Možná... Možná bych chtěl normálního partnera, kterej by byl ale ochotnej bejt při sexu trochu drsnější a občas si chtěl i lehce zaexperimentovat." pokrčil nakonec rameny, ,,Určitě nechci bejt s někým, kdo by dával přednost jenom těmhle hrátkám, víš, jak to myslím. Ne vždycky je na to chuť a je fajn si pro změnu užít i normální šukání." zazubil se.

,,Tak jako sis to užil teď?" ušklíbnul se na něj Kiba vědoucně.

Naruto se zatetelil jako nezbedná školačka a vrnivě si zamručel.

,,Jo, přesně jako teď," skoro se až zasnil, když si na to vzpomněl.

˚•˚•˚

Blonďáček se domů dostal až navečer. Celý zbytek dne strávil s Kibou, poměrně zvláštními debatami o blízké i vzdálené budoucnosti. Nechápal, proč se o tom chtěl najednou bavit. Kiby byl člověk, co ve většině případu žil okamžikem, stejně jako on.

Pohled mu náhodou zajel na nástěnný kalendář, který měl pověšený v kuchyni. Pohledem se zarazil na víkendovém datumu. Pátek sedmého, sobota, osmého a neděle devátého srpna. Po tváři se mu rozlil lehounký úsměv a v hlavě se mu rojil nápad.
Vylovil telefon z kapsy a najel do zpráv.

Máš volný víkend?

Napsal a odeslal. Doufal, že to vyjde.

Mám. Máš nějaké plány?

Zazubil se.

Řekněme, že ano. Mohu tedy v pátek přijet? Ještě předtím, než se stala ta událost s Gaarou jsem s tebou chtěl něco probrat. Tak to můžeme udělat tenhle víkend.

Podbřišek se mu chvěl jemným vzrušením, když zprávu odesílal. Do pátku zbývalo ještě pár dnů.

A řekneš mi už aspoň čeho se to týká?

,To by se ti líbilo viď?' uchechtl se v duchu Naruto a s telefonem v ruce si sedal k počítači.

Máš nějaké army oblečení?

Napsal místo toho.

Pár minut bylo ticho po pěšině a Narutovo srdce zběsile bušilo. Prozradil mu víc, než chtěl, ale tohle byla věc, kterou vědět musel.

Chceš si snad o víkendu vyjet do lesa na lov?

Téhle odpovědi se musel trochu zasmát.

Tak máš nebo nemáš?

On sám nic ve stylu army doma neměl. Možná jen jedny maskáčové kalhoty z dob, kdy jezdil na střední s klukama hrát paintball. Teď se mu docela hodily, ale potřeboval sehnat ještě pár kousků, aby to bylo krásně kompletní.

O hře na vojáky si něco málo přečetl na internetu. Vesměs to mělo prostě vypadat tak, že by mu Madara měl nakládat nějaké fyzické tresty, jak to normálně v armádě chodilo. Dřepy, kliky, sedy lehy... 

Blonďák měl dobrou kondičku, nebál se toho, že by se u toho nějak ztrapnil. Nějakou zátěž a námahu snesl.

Něco by se tu určitě našlo.

Vibrace v podbřišku zesílili. Možná se ho měl na volný víkend zeptat den předem a ne v úterý. Akorát bude zbytečně natěšeněj a vzrušenej dopředu. 

Mlsně si olíznul rty.

Tak ho opraš a na pátek si ho připrav. Přijedu ve čtyři.

Madara se potměšile usmíval na zprávu, která mu jako poslední od blonďáka přišla. Čuchal, čuchal opravdu zajímavý víkend. Že by se rozhodl zahrát si role play? 

Černovlasý dominant sice v armádě nikdy nebyl, ale upřímně ho to docela lákalo. Nejspíš by se tam i dostal, kdyby se tam přihlásil, fyzičku měl více, než dobrou, ale nejspíš by se nesmířil s tím, že by ze začátku musel poslouchat něčí rozkazy. To mu stačilo s Tobiramou. 

,Tohle bude vážně zajímavý víkend,' zamyslel se spokojeně.

˚•˚•˚

Hidan zamyšleně sledoval svého přítele, který ho pozval na snídani do města. 

Na stole před nimi bylo několik talířů naplněných jídlem a několik skleniček, šálků a konviček. Od míchaných vajíček, obložených talířů se zeleninou, salámy, slaninou a sýry, přes mističky s ovocnými saláty až po vysokou věž s americkými lívanci. Káva, čaj ani pomerančový džus nesměli chybět.

Občas si takovéhle ranní žranice dopřávali. Jednou za čas to přece nemohlo uškodit.

,,Co máš v plánu do budoucna?" nadhodil stejnou otázku, jako Kiba den předtím.

Madara se na něj zamračeně podíval a sežvýkal sousto vodního melounu. Nesnášel, když mu do jídla někdo kecal. Rád si ho vychutnával. Nebo respektive nesnášel, když mu do něj kecal právě Hidan. Ten chlap ho prostě nenechal ani v klidu najíst.

,,Co je to zase za imbecilní otázku?" zamumlal a přeměřil si ho podezíravým pohledem.

Hidan pokrčil rameny.

,,Normální otázka," prohodil, ,,Co máš v plánu do budoucna?" nadhodil znovu.

,,Oběd," zabručel Madara to první, co ho napadalo.

Hidan protočil očima. Takovouhle odpověď rozhodně nečekal.

,,Myslím do vzdálenější budoucnosti," 

,,Večeři,"

,,Jsi kokot," uchechtl se.

,,Díky a teď drž hubu, chci se najíst. Debatovat můžeme o budoucnosti potom."