Naruto přecházel po Madarově domě jako lev v kleci. Chodil sem a tam s rukama spojenýma za zády jako důchodce na procházce a s hlavou skloněnou, jak zadumaně přemýšlel nad tím, kam Madara vystřelil jako neřízená střela.

Bouchnutí domovních dveří ho zastihlo, když se zrovna otáčel v kuchyni, aby mohl projít nazpátek do chodby. Vystřelil z místa a hnal se za tím zvukem.

,,Kam si sakra zmizel?!" vypálil na něj okamžitě, ,,Chtěl jsem ti volat, ale roztřískal si mi telefon!" obvinil ho.

,,Koupím ti novej," prohodil Madara, najednou krotký jako beránek, s povzdychem.

Se sklopenou hlavou odložil klíčky na malou poličku připevněnou na zdi.

,,C-co se stalo?" vydechnul Naruto lehce podmračeně, když viděl jeho skleslý stav.

Madara ho s tichým vzdychnutím bez mrknutí oka obešel a zamířil zpět do obýváku, kde na konferenčním stolku spatřil telefon s totálně rozflákaným displejem. Nejspíš to byla opravdu silná rána. Děkoval bohu, že Naruto uhnul včas. Nikdy se mu nestalo, že by až tak moc vypěnil. Teď se za své dětinské chování styděl. 

Sesunul se na pohovku a tvář složil do dlaní. Dlouze vydechnul. 

,,Hej, co ti je? Co se stalo? Kde jsi byl?" zahrnul ho Naruto zvědavými otázkami, přisednul si k němu a chytnul ho kolem ramen.

,,Nesahej na mě!" zavrčel vztekle Madara a trhnul tělem, jen aby se toho spalujícího doteku, co rozežíral jeho kůži, zbavil.

Naruto překvapeně stáhnul ruce a nasadil provinilý a nechápavý výraz.

,,Uhm, promiň," vydechnul černovlasý dominantní muž, když si uvědomil, že byl možná až moc hrubý.

To neměl v úmyslu. Odhodlal se na něj konečně podívat. A sekundu na to se už topil v moři té dokonalé modré barvy jeho očí.

,,Asi... Asi bys mi měl vrátit klíčky od domu," zamumlal ztěžka.

,,C-co?" nechápal Naruto.

,,Měli... Měli bychom ukončit smlouvu... Nemám ti co víc ukázat," polknul.

,,E-eh, c-co?" opakoval svou otázku blonďák.

Co tohle mělo sakra znamenat?

,,T-to jenom, že jsem byl na obědě s Gaarou? Že jsem přišel pozdě?" vyptával se dál.

,,Ne. Kvůli tomu to není. Prostě... Prostě už tě nemám víc, co naučit." odvětil mu tiše a uhnul raději pohledem, než by se v těch hloubkách skutečně utopil.

,,H-hej, t-to teda ne! Mám... Mám před sebou ještě víc, jak devět měsíců! Nemůžeš to skončit jen tak! Vždyť jsem nic tak hroznýho neudělal, abys skončil smlouvu!" vrtěl hlavou Naruto.

Madara na to neodpovídal. Sledoval černým pohledem podlahu pod sebou. Všechno v něm se najednou bouřilo.

Do Naruta jakoby najednou vjel blesk. Povalil staršího muže pod sebe, zasednul ho, ruce si opřel vedle jeho hlavy a naklonil k němu svůj obličej. Srdce mu zběsile bušilo až v krku.

Madara na něj překvapeně hleděl. Netušil, že by si to k němu mohl dovolit a už si vůbec nepřipouštěl, že mu to vlastně dělalo dobře. Tohle gesto i ten jeho nesouhlas s ukončením smlouvy.

Atmosféra kolem nich nebyla už tak nepříjemně hustá jako předtím, než Madara odešel, probleskávalo v ní tentokrát napjaté vzrušení. 

Blonďák vůbec netušil, co se to s ním děje. Začínal být dost zmatený. V jednu chvíli ho přitahoval ten rudovlasý ďábel, ale v druhou chvíli neskonale toužil po tom černovlasém. 

,,Nemůžeš to skončit," zašeptal ostrým hlasem a v očích se mu leskl znatelný nesouhlas, ,,Nemůžeš se mě zbavit po dvou měsících s trapnou výmluvou, že už mě nemáš co naučit. Proč by si tu smlouvu psal jinak na rok?"

Dominant si ještě chvíli prohlížel submisivovu tvář. Byla tak dokonalá. Bez jediné chybičky. Až na těch šest zvláštních dlouhých jizviček, tři na každé tváři. Nikdy se ho na ně nezeptal. Co se mu asi stalo?

,,Můžu cokoliv chci," zamručel Madara, ,,Jenom já můžu tu smlouvu kdykoliv ukončit. Bez udání důvodu. Moc dobře to víš, když jsi to četl. Je to tam jasně napsané." říkal lehce chladným hlasem.

Narutovi to ale strach nenahnalo. Vlastně... By tím možná i získal.

,,Takže... Je konec?" vydechnul, aby se ujistil.

Madara chvíli sečkával, než pomalu přikývnul. 

,,Výborně," uchechtl se najednou Naruto potěšeně.

Černovlásek se na něj překvapeně podíval. Udělalo mu to snad radost?!

,,Ty... Jsi rád?" nechápavě si ho měřil pohledem, nehledě na to, že mu v hrudi bolestně zatrnulo.

,,Vlastně... Vlastně ano," přikývnul Naruto a ďábelsky se na něj podíval.

Sklonil se ještě blíž k jeho obličeji a dýchnul mu horkým dechem do tváře.

,,Protože už mě nemůžeš potrestat za tohle," zamumlal před tím, než se jemně dotknul svými rty těch jeho. 

Oběma projel elektrický impuls, který rozvibroval všechny jejich nervy v těle.

Hned na to se mladý blonďák k měkkým rtům přitisknul ještě naléhavěji.

Muž pod ním spokojeně zavrněl. Měl by ho přece od sebe odtrhnout a seřvat ho, co to jako kurva dělá. Místo toho roztával. Vztáhnul volné ruce a místo toho, aby ho skutečně odstrčil ho objal a natisknul na sebe ještě víc, až na něj Naruto nalehnul a musel se opírat o lokty. 

Vzrušeně vzdychli.

Ochutnávali zlehka svoje rty, nepospíchali. Času měli dost. Zkoumavě na sebe naráželi a špičkami jazyků dráždili rty druhého, než to mladší z nich nevydržel a vklouznul svým jazykem do druhé horké a vlhké jeskyně, kde se omotal kolem kluzkého svalu jako had kolem větvičky.

Madara mu rukou vjel zezadu do vlasů. Proplétal prsty blonďatými kadeřemi a užíval si tu blízkost, horkost a poddajnost mladšího těla nad sebou.

,,Patřím tobě," vzdychnul Naruto poblouzněně, ,,Jenom tobě, Madaro,"

Tohle přiznání nebo možná doznání, v černovlasém muži vyvolalo celou škálu emocí a divoké slastné zavrčení.

,,Nikoho jinýho nechci," mručel mu dál Naruto do pusy, když dostal možnost mluvit a zrovna jazykem neokupoval ten jeho, ,,Žádnýho jinýho dominanta nechci... Jenom tebe, ttebayo,"

Bledé velké dlaně sjely na pozadí, uvězněné po dvěma vrstvami oblečení a silně ho zmáčkli.

,,Nezahrávej si, Naruto... Víš, že za tohle bys mohl dostat pěkně na zadek," zasyčel Madara, ale ani v nejmenším neměl chuť ten polibek skončit.

Na to to bylo až moc opojné, až moc dobré, ne-li přímo dokonalé.

,,To těžko, už ti přece nepatřím ne? Skončil jsi smlouvu, můžu si k tobě dovolit, co chci," pohrával si s ním s úšklebkem blonďák a jemně mu zkousnul spodní ret. 

Černovlasý muž se hbitě vyšvihnul do sedu, ale jen na pár sekund, aby hned potom mohl zalehnout překvapeného blonďáka, aniž by přerušil jejich polibek.

,,Budeš mi patřit už navždycky," zamručel naprosto zbaven racionálního myšlení, které se rozloučilo s jeho hlavou hned poté, co se mu blonďák přitisknul na rty.