,,Neuslyším jedno jediné slovo," zavrčel Madara autoritativním hlasem a hned na to dopadly dvě rány na Narutův zahojený zadeček z předešlého dne.

Blonďák tiše syknul.

,,Musíš se naučit ovládat se," mluvil muž přísným hlasem a opět ho dvakrát plesknul.

Čtyři obyčejné rány a Narutův zadeček začínal opět rudě svítit. A to jich měl dostat ještě dvacet šest.

,To nezvládnu,' pomyslel si zničeně.

,,Nesmíš si dovolit se udělat, pokud ti to nepřikážu,"

Další dvě rány dopadly na svoje místo.

,,Musíš být poslušný,"

Plesk! Plesk!

Umělá kůže dopadala na tu pravou.

,,Kdyby si vydržel pár vteřin, dovolil bych ti, se udělat,"

Plesk! Plesk! Plesk!

Blonďákovi se opět nahrnuly slzy bolestí do očí. Jak je možné, že se dokáže strefit na to úplně stejné místo? Štípalo to jako blázen.

,,Nerad někoho trestám, ale když není zbytí,"

Přísahal by, že Madara nad svými slovy pokrčil rameny. Pak ucítil další dvě silné rány a bolestivě kníknul.

,Ještě sedmnáct, ttebayo! Dneska už si rozhodně nesednu, sakra!'

,,Chci, aby si byl hodný kluk, rozumíš? Když budeš hodný, dostaneš odměnu, když budeš zlobit, dostaneš trest. Copak je to tak těžké to pochopit?!"

Plesk! Plesk! Plesk! Plesk!

Další čtyři drsné rány dopadaly hlasitě na zcela rudý a už na dotek dostatečně citlivý zadeček .

Slzy blonďákovy už nepřetržitě tekly po tvářích. V životě si nemyslel, že bude ve svých pětadvaceti dostávat výprask koženými důtkami a že u toho bude ještě brečet.

,Jsem už za půlkou. Zvládnu to. Musím to zvládnout! Nemůžu to vzdát! Co by si pak o mě myslel, sakra?!'

,,Odteď na tebe budu mnohem přísnější," slyšel Madarův hlas a hned na to ucítil příjemný hřejivý dotyk, jak černovlásek poměrně něžně pohladil jeho bolavé pozadí.

Hned na to na něm přistály další dvě rány. Následovalo opět pohlazení a dokonce by blonďák přísahal, že mu na každou půlku Madara vtisknul vlhký polibek.

,,Budeš hezky vycvičený a poslušný otrok," zavrněl jeho Pán a olíznul mu zvrásněný vstup do těla.

Blonďák vzrušeně zasténal.

Plesk! Plesk!

Madara se opět sklonil k jeho vchodu a znovu jej pošimral jazykem. Rukou pohladil a chvíli hnětl každou jeho půlku. Jazykem jen tak lehce oťukával jeho dírku.

Posledních devět ran Naruto už sotva vnímal. Spíše vnímal každé pohlazení, každý dotek rtů nebo jazyka. Tak strašně ho najednou chtěl cítit v sobě. Tak moc by ho v sobě sevřel, až by to toho černovlasého ďábla vyneslo na vrchol.

,,Očisti se, obleč se a přijď za mnou do obýváku," uslyšel poslední povel, než se unaveně a zcela vyřízeně rozvalil na posteli.

,,Do hajzlu," špitnul tiše udýchaně Naruto, když se za Madarou zavřely dveře.

˚•˚•˚

- O pár minut později -

,,Teď ti nechám dva dny volno, aby si mohl pořádně vstřebat prožitek z toho, co si tu zatím zažil. Další setkání ti upřesním." řekl Madaera a odepnul mu obojek z krku, když se blonďák konečně ocitnul už upravený a oblečený v obývacím pokoji.

,,Díky," uchechtl se zlehka Naruto.

,,Napadlo tě něco, na co by ses chtěl zeptat? Něco si ujasnit třeba nebo pozměnit nějak smlouvu?" zajímal se černovlasý muž a opět jim nalil víno.

Naruto se opatrně posadil. Zadek ho pálil třikrát tolik, než včera, ale pořád na něm cítil Madarovy jemné doteky a polibky.

,,Hm, ty jako Pán... Můžeš mít více otroků najednou, se kterými tohle provádíš?" vznesl první dotaz Naruto.

,,Ano... Můžu mít otroků, kolik se mi zachce a kolik jich zvládnu, ale já dávám přednost tomu, že se vždycky soustředím pouze a jenom na toho jednoho, protože pak je to tak podle mě správné. Někteří dominanti mají třeba více, než jednoho otroka a kolikrát tyhle hrátky jsou skupinové." přikývnul Madara, který tenhle dotaz čekal.

,,Slyšel jsem, že existují nějaké BDSM kluby," vydechnul Naruto a upil ze sklenky.

,,Ano, existují. Jsou ale soukromé. Jako dominant se v nich musíš zaregistrovat. Samotný submisiv tam nemá co dělat, vždycky musí přijít se svým Pánem... Chtěl by si někdy takový klub navštívit?"

Naruto zrudnul pod představou toho, že by tam viděl tolik nahých těl. Přišlo mu to jak nějaká swingers párty.

,,N-nevím," zamumlal stydlivě, ,,nevím, jak to tam chodí,"

Madara se pousmál. Líbila se mu jeho zvědavost a nevinnost v těchto věcech, ve kterých on už chodil nějaký ten rok.

,,Klub je otevřený každý den od určité do určité hodiny. Dominant a submisiv musí přijít společně a dominant se musí prokázat u vstupu členskou kartou. Ty na sobě musíš mít obojek a vodítko, aby bylo vidět, že mi patříš. Když vstoupíš do klubu, jdeš se do šatny svléknout. Samozřejmě obojek s vodítkem si necháváš. Uvnitř klubu je velký plac s různými náčiními pro hrátky, ale je tam i několik soukromých místností, například pro ty, kteří si své náčiní nemohou pořídit domů z jakýchkoliv důvodů,"

Madara si dal krátkou pauzu, aby se napil.

,,T-takže tam chodíme jako nazí a necháme se vlastně veřejně mučit?"

,,Něco na ten způsob. Buď to anebo si můžeme pouze sednout v boxu a sledovat okolní dění, což je pro první návštěvu ideální, aby sis pořádně prohlédnul, jak to tam vypadá." přikývnul černovlásek a byl opravdu příjemně potěšen, že se o to zajímá, byť jen z toho, že to má jako materiál pro svou psanou tvorbu.

,,Můžeš mě půjčovat jiným dominantům?"

,,Ano, můžu si s tebou dělat, co chci,"

,,A udělal si to už někdy?"

,,Jen párkrát. Je to takové příjemné zpestření, ale nedělám to často. Jsem docela majetnický a nemám rád, když mi někdo na můj majetek sahá," ušklíbnul se černovlasý.

,,Tohle... Tahle naše smlouva je vlastně jako výcvik submisiva," začal Naruto, ,,existuje i nějaký výcvik dominanta? Pochybuju, že si se s tímhle narodil."

Madara se krátce zasmál a Naruto si uvědomil, jak překrásný má smích.

,,Ano, existuje výcvik dominanta, jen prostě jako první bod musíš splnit roli submisiva," přikývnul.

Naruto zrudnul a polila ho vlna horkého vzrušení, když si představil Madarovo tělo, které vlastně doposud ještě neviděl zcela nahé, jak je bičováno důtkami a týráno šimrátkem a kdo ví čím vším ještě.

Madara věděl, na co myslí. Z jeho pohledu to okamžitě poznal.

,,I já musel být ze začátku submisiv. Musíš si najít kouče, který je ochoten vyměnit si poté role. Kolikrát se v submisivovi nastřádá vlna vzteku na svého Pána a chce mu všechnu tu slast s bolestí oplatit. Když tvůj trénink skončí, vyměníte si role. Je jedno na jak dlouho. Důležité je, jestli se ti ta první lekce líbila. Způsobovat někomu bolest a vzrušení zároveň. Pak máš na výběr. Zůstaneš submisivem, staneš se dominantem a nebo se z tebe stane kouč, který je ochoten měnit si role."

,,Udělal si to někdy, když tvoje smlouva se submisivem skončila?"

,,Jednou a nestálo to za nic. Ten člověk byl prostě rozený submisiv. Někdy se s takovouhle podstatou prostě už narodíš a nejde to změnit, nejde si vybrat."

˚•˚•˚

- Další den ráno –

Naruto se probudil v pozdní dopoledne. Usnul hned, jak se jeho hlava večer dotkla polštáře. Nic se mu nezdálo, nebo si to aspoň nepamatoval. Měl klidný hluboký spánek. Jako kdyby nabíral síly na další dny. Promnul si ospalé oči a pomalu se posadil. Zadek ho stále bolel. Přece jenom deset ran se nedalo srovnávat se třiceti. Namáhavě vstal z postele a odploužil se do koupelny, kde provedl ranní hygienu.

˚•˚•˚

Ukuchtil si malou snídani, uvařil si kávu a najedl se.

,Možná jsem se mohl rovnou naobědvat,' uchechtl se, když zabloudil pohledem k hodinám a zjistil tak, že je pár minut po půl dvanácté.

Špinavé nádobí okamžitě umyl. Nesnášel hory špinavého nádobí. Pak si vzal hrnek s rozpitou kávou a usedl ke stolu k počítači. Příběh ho zatím čistě nenapadl, ale sepsal si všechno, co si pamatoval z Madarových přednášek a rozhovorů s ním. Z toho by pak mohl něco časem vyvodit. Jenže pak ho napadl přímo skvělý nápad. Napíše to sám o sobě. Samozřejmě pozmění jména a místa, ale nechá tomu přesně ten nádech, který teď momentálně prožívá. Má to v hlavě ještě za čerstva a podle všeho na to bude mít dva dny, aby to pořádně doladil. Pak to bude už jenom dodělávat, když zažije něco nového. Chvílemi přemýšlel, jestli to má psát formou deníku, či jako normální prožitý příběh.

,Hm, to se ještě uvidí, jak se všechno vyvine. Zatím to prostě napíšu nanečisto a pak se uvidí.' zadumal se v duchu, když sledoval blikající čárku ve wordu.

Pustil se spokojeně do psaní.

Tak co na to zatím říkáte? ^-^ Splňuje zatím tato povídka vaše perverzácká očekávání? :D Nebojte... Časem ještě trochu přitvrdíme :D