Blonďatý spisovatel se celou cestu k sobě domů idiotsky zubil. Pár minut potom, co odhalil jejich ,,tajemství" se zvedl, rozloučil se a odešel. Nechal je tam napospas sobě, aby si hezky pěkně všechno pořádně vyříkali. Příjemně ho hřálo na srdci, které se mu rozbušilo nepatrně víc, když si vzpomněl, že zítra se setká zase s Madarou.

˚•˚•˚

Druhý den se už nemohl dočkat toho, až přijde čas, kdy bude moci vypadnout z domu a jet za svým dominantem. Minuty a hodiny se ale táhly jak med a on už začínal být poměrně dost netrpělivý.

Když se snad už po stopadesáté podíval na hodiny, které musely už po stopadesáté ukazovat půl jedenácté, úpěnlivě si zaskučel. Tohle bude dlouhé čekání. Avšak ho najednou vyrušil zvuk příchozí zprávy. První, co mu problesklo hlavou, bylo, že mu píše Madara, že jejich dnešní schůzka se bude muset z nějakého neodkladného důvodu zrušit. Jaké to bylo ale překvapení, když odesílatelem zatím nepřečtené zprávy, byl ten rudovlasý ďáblík. 

Narutovo srdce divoce poskočilo a v hrudi se mu zaseknul dech.

Nemůžu tě dostat z hlavy... Nechtěl by sis dneska skočit někam na oběd do města?

Blonďáček nervózně roztřesenými prsty ťukal odpověď. Polilo ho zvláštní horko a špatně se mu dýchalo, i když měl v místnosti příjemných osmnáct stupňů.

Oběd zní fajn. Tak ve dvanáct na náměstí u kašny? Tam se rozhodneme, kam bychom se šli posadit.

,Nemůže mě dostat z hlavy? Po pár hodinách s ním, jsem na něj nemohl udělat až takový dojem,' pomyslel si Naruto, ale pak si vzpomněl na jeho první setkání s Madarou.
Taky ho nemohl dostat z hlavy a to se měli poté sejít ještě ten den večer u něj doma.

Skvěle. Těším se.

Naruto se nad tou odpovědí usmál. Podíval se na hodiny, aby se ubezpečil, že má na přípravu dost času. Jediný pohled na ně mu ale vehnal nepříjemně bledou barvu do tváře.

,,Čtvrt na dvanáct?! Před dvěma minutami bylo půl jedenácté!" vyhrknul zděšeně.

Má jenom čtyřicet pět minut na to, se rychle vysprchovat, upravit a letět přímo tryskovým tempem na náměstí za Gaarou. Rozhodně nechtěl přijít pozdě!

˚•˚•˚

,,Sluší ti to," pochválil Naruta s úsměvem Gaara, když přispěchal ke kašně, kde rudovlásek už dávno vyčkával.

Naruto sklonil hlavu a podíval se na svůj ohoz. Lehce zrudnul. Obyčejné tmavé džínové kraťasy nad kolena, bíle zářící tenisky a tílko stejné barvy. Dneska sluníčko opět hrozně hřálo a on se nechtěl pařit v dlouhých kalhotách.

,,E-eh díky, ale... Nemyslím si, že to stojí za pochvalu," podrbal se nervózně ve vlasech, ,,Bylo to to první, na co jsem doma sáhnul," přiznal zrudle.

Neměl čas na to, probírat se šatníkem a vybírat si nejlepší oblečení.

,,Jsi krásný," usmál se na něj znovu Gaara a Naruto zrudnul ještě víc.

Polilo ho příjemné horko a jemně mu zavibrovalo v podbřišku.

Gaara si byl vědom toho, že ho uvádí do rozpaků a to mu vehnalo šibalský úsměv do tváře. S tímhle klukem by mohl zažít spoustu zábavy.

,,Rád bych si sednul někam na zahrádku, dneska je fakt nádherně," řekl rudovlásek a rozhlédnul se kolem sebe.

,,Souhlasím," přikývnul již o poznání uvolněněji Naruto.

˚•˚•˚

Vybrali si jednu mexickou restauraci, kde se usadili pod velký slunečník, který je chránil před poledním pálivým sluncem.

Mile vypadající číšník jim během několika sekund donesl nápojový a jídelní lístek a nechal jim dostatek času, aby si mohli vybrat to, na co měli chuť.

Jejich konverzace začala rychle a nezávazně, nikde nedrhla a nezasekávala se. 

Naruto se cítil čím dál tím víc uvolněněji, než na začátku, až skoro zapomněl na čas. Jeho spolustolovník byl skvělým zábavným společníkem, nehledě na jeho poměrně strašidelný vzhled.

,Pein byl mnohem horší,' pomyslel si s uchechtnutím, když si vzpomněl na opiercingovaného zrzka.

˚•˚•˚

Čas začal kontrolovat až poté, co jim číšník donesl kávu a dezert.

,,Máš ještě nějakou jinou schůzku, že tak často koukáš na hodinky? Nebo tě až tak moc nudím, že se snažíš vymyslet výmluvu, abys mohl utéct?" pronesl Gaara zadumaně.

Naruto zlehka zrudnul studem. Taková neomalenost! Jak před ním teď musí vypadat?

,,N-no vlastně ano," přikývnul nakonec, ,,T-teda mám na mysli tu schůzku! Ne to, že mě nudíš, to určitě ne! Je mi s tebou fajn!" uváděl rychle na pravou míru.

Lepší je jít s pravdou ven.

Gaara se na něj zvědavě podíval. Kdyby měl obočí, jistě by ho nadzdvihnul.

,,Ehm, s Madarou, víš?" zamumlal Naruto.

,,Ach tak," vydechnul Gaara a pokýval hlavou, ,,Tak to chápu, že se už nemůžeš dočkat,"

Naruto zrudnul znovu.

,,Ch-chci s ním něco probrat... Co se týče našich, ehm, hrátek,"

Rudovlásek vypadl dost zvědavě.

,,Chtěl bych si s ním zahrát role play,"

,,Mmh," vydechl uznale Gaara a přimhouřil vyzývavě zelené oči, ,,To já rád," pronesl zcela uvolněně.

,,Vážně?" zeptal se Naruto zvědavě a v očích mu zvláštně zajiskřilo.

,,No jistě, je to takové zajímavé okořenění, když se ve vztahu nudíš,"

Blonďák se zlehka zamračil.

,,Já se s ním ale rozhodně nenudím," bránil ho, ,,Jen mě láká to vyzkoušet, nic víc,"

,,A jaká hra tě zaujala nejvíc?"

Zelené oči propalovaly ty modré a bylo mezi nimi jasně znát, kdo má právě navrch.

Naruto se hnal ulicemi skoro jako zběsilý. Meškal... Meškal na sraz s Madarou, krucinál! A docela o dost. Zapovídal se s Gaarou natolik, že naprosto zapomněl kontrolovat čas, a když se konečně podíval na hodinky, ukazovaly půl čtvrté! Se zbrklou omluvou vystřelil od stolu, až úplně zapomněl na to, že by měl taky zaplatit. Tohle bude pěkněj průser!