Madarovo srdce se skoro až zběsile rozbušilo, když se mu rozezvonil telefon a on na něm spatřil Narutovo jméno. Seděl, jako už po několikáté za mnoho dnů ve své kanceláři, kde se snažil soustředit na všechno ostatní, jen ne na toho blonďatého ďábla, který se mu nyní konečně ozýval. 

,,Ano?" ozval se do telefonu, který si přiložil k uchu.

,,Hádám správně, že jsi v kanceláři, když se na tebe nemůžu doma dozvonit?" ozval se veselý hlas.

,,Jo, hádáš správně,"

,,A na jak dlouho to máš?"

,,Můžu to zabalit kdykoliv se mi bude chtít. Máš snad nějaký plán?" 

Hlas se mu na konci zachvěl očekáváním. Že by konečně nastal ten den?

,,Bude ti hodně vadit, když se ti v uvozovkách vloupu do domu a počkám na tebe v tamtom pokoji?"

Madara se musel lehce oklepat nastávajícím vzrušením. Přivřel slastně oči a skoro neslyšitelně si pro sebe spokojeně zamručel.

,,N-ne," vydechnul.

,,Výborně. Tak pospěš."

˚•˚•˚

Černovlasý dominant nikdy nevystřelil z kanceláře tak rychle, jako právě teď. 

Vůbec nehleděl na to, jak se na něj jeho zaměstnanci zmateně dívají, protože, kdykoliv kdy odcházel z kanceláře za jakékoliv situace, kráčel dlouhými ladnými kroky. Nyní doslova vylítnul jako velká voda a hnal se spěšně k výtahu. 

Připadalo mu to jako věčnost, než ten plechový krám přijel. Dokonce se i rozmýšlel, že těch několik desítek pater seběhne dolů po svých, ale... Jak by to sakra asi vypadalo? Už teď si přišel jako totální puberťák.

Děkoval bohu, že je dneska autem v práci. Poslední dobou jezdil dost často taxíkem, aniž by věděl proč. Teď by ho to akorát zbytečně brzdilo.

Naskočil do lesklého černého vozu, nastartoval, zařadil a vyjel vstříc svému domovu.

Tělem mu proudilo vzrušení a krev se mu pomalu vařila nedočkavostí. 

Nebyl jedním z těch řidičů, kteří ve voze nadávali na další účastníky silničního provozu, ale protentokrát udělal výjimku a ve voze řval snad na každého, kdo jel předpisovou rychlostí. Ano, předpisovou rychlostí. Jindy mu totiž přišlo, že řidiči absolutně nehledí na to, že jedou ve městě, a proto by měli snížit svou rychlost. Ne, zrovna teď se každý musel nutně srát padesátkou a pouštět všechny idioty na přechodu!

Jindy mu to normální rychlostí při normálním provozu trvalo do firmy sotva dvanáct minut. Teď mu to přišlo, jako hodina. Nechápal to. Jen se v duchu modlil, aby neskončil někde v nějaké koloně, ale pohledem na hodiny se ubezpečil, že není ten čas, kdyby se mohl zaplést do táhlé a zdlouhavé řady vozidel. A taky se modlil, aby tohle všechno nebyl jen hloupý vtip.

˚•˚•˚

O jedenáct minut a třicet sedm vteřin později strkal klíč do zámku a srdce se mu rozbušilo ještě víc, když byl zámek odemčený.

,Vážně tu je,'

Potichu, jako myška se vkradl do svého vlastního domu a pohledem, který směřoval k botníku se ubezpečil, že tam Narutovy boty vážně jsou.

Byly.

Tělem mu opět projel známý záchvěv vzrušení.

Když otevřel dveře dobře známého pokoje a zavřel je za sebou, jeho zrak sklouznul k rohu, kde už pokojně klečel nahý blonďáček. Spokojeně si pro sebe s přimhouřenýma očima zamručel. Přišlo mu to jako věčnost, kdy tohle naposledy viděl. Upřímně se naprosto nemohl dočkat toho, až si ho zase vychutná. V duchu si však musel připomenout, že se musí chovat jako správný dominant a tahle situace ho nesmí rozhodit. 

,,Koukám, že ani po tolika dnech si nezapomněl, jak správně čekat na svého Pána," prohodil s mírným úšklebkem na tváři a půlnočníma očima propaloval opálená záda.

Viděl, jak se blonďák lehounce nadmul pýchou a přísahal by, že se usmál, i když do jeho obličeje neviděl. Prostě to nějak vycítil.

,,Postav se a pojď ke mně," poručil mu hlubokým hlasem.

Naruto se pomalu postavil, otočil se a s lehounce sklopeným pohledem přistoupil ke svému dominantovi.

Madara se musel hryznout do rtu, aby zabránil tichému vzdechu, který se mu chtěl z hrdla vydrat na povrch. Ten kluk byl prostě děsně přitažlivý, nemohl si pomoci. Jeho tělo bylo naprosto dokonalé, bez jediné chybičky. A když sjel pohledem níž, mezi jeho nohy, aby tak mohl zjistit, že už je zpola vzrušený, jemu samotnému zatepalo v mužství.

,,Podívej se na mě," zamručel.

Blonďatý mladík k němu vzhlédnul svým nebesky modrým pohledem, ve kterém se už třpytila nedočkavost z dalšího sexuálního a zcela jistě nezapomenutelného zážitku.

,,Je dneska něco, čím by chtěl být můj otrok ztrestán?" zajímal se hluboce podbarveným tónem starší muž a začal svého submisiva obcházet do kola.

Vrýval si do paměti každičký centimetr jeho opálené kůže a díval se na ní takovým pohledem, jako kdyby ho viděl nahého poprvé.

Zastavil se po několikátém kolečku za ním a bříšky prstů se dotknul jeho vazu, aby mohl pomalinku sjíždět dolů po páteři, až k jeho zadečku. Měl tak hladkou kůži.

,,Mmh, dělejte si se mnou co chcete, pane," vydechnul mručivým tónem mladý spisovatel a jemně se zachvěl, když ucítil pevnou dlaň, která pohladila jeho půlky.

Madara se pro sebe usmál. Už nějakou představu o dnešním dobrodružství měl. 

,,Jdi si lehnout na postel," přikázal mu a sledoval, jak při chůzi jemně pohupuje půlkami.

Nejradši by mu za to naplácal. Sledoval to jako zaseknutý, než si uvědomil, že by si měl nachystat pomůcky.

Blonďáček na posteli se snažil klidně dýchat. I přes to, že tu ležel už po několikáté, vždycky byl trochu nervózní, jelikož předem netušil, co si na něj jeho Pán připraví. 

Madara přistoupil k posteli a zálibně se na to očekávající tělo zadíval. 

,,Posaď se, dej ruce za záda a otoč se ke mně," řekl mu a posadil se do měkkou příjemnou matraci.

Spoutal mu hebkou černou páskou ruce tak, aby mu je pevně držela svázané, ale přitom jej neškrtila. 

,,Lehni si zpět na záda a nohy dej pod sebe tak, aby se paty dotýkaly tvých stehen... Trochu je odtáhni od sebe," přikazoval mu dál.

Když Naruto udělal tak, jak mu Pán přikazoval, sklonil hlavu, aby se na to pořádně podíval. Takhle mu to přišlo, jak kdyby měl nohy pod koleny amputované. Musel se díky této poloze lehce prohýbat v zádech, aby mu to bylo dostatečně příjemné. Což byl nejspíš účel.

Madara mu nohy zpevnil dalšími černými páskami, aby je nemohl narovnat. Prsty laškovně přejel od jeho krku přes hruď až k jeho skoro vztyčenému penisu, kterého se ale zatím nemínil nijak dotýkat.

Naruto tiše vydechnul přes skousnutý ret a bedlivě pozoroval všechno, co se nyní odehrávalo.
Starší dominantnější muž vzal do rukou opět ty dvě malé vibrující přísavky a upevnil mu je na bradavkách. Představivost mu v mysli jela na plné obrátky a už se nemohl dočkat toho, až ji vymění za skutečný prožitek.

Když bral do rukou vibrační erekční kroužek, musel se ďábelsky ušklíbnout blonďákově útrpnému pohledu. Zajímavé, jak každý ten kroužek nesnášel, a přitom jim dopomáhal k mnohem citlivějšímu a brutálnějšímu vyvrcholení. 

Než mu ho nasadil, pár zkušenými pohyby jeho penis postavil do plné výšky. 

Z jeho pohybů musel blonďák slastně zaklonit hlavu do polštáře a tiše zasténat. Nechtěl se projevovat hlasitěji, nevěděl, zda to má dovoleno.

Madara sáhnul po předposlední věci, kterou měl připravenou a tou bylo černé peříčko. Jeho hrot umístil za kroužek, aby ho upevnil a ono mohlo tak splývat po tvrdém přirození, které už jenom svým lehkým dotykem začínalo příjemně lechtat. 

Poslední věc, kterou si připravil byl černý sametový šátek, kterým Narutovy převázal oči a znemožnil mu tak se dívat. Naklonil se k jeho uchu a jazykem jej jemně poškádlil na ušním boltci.

,,Projevuj se dneska jak je libo, hm? Chci tě slyšet sténat," zapředl mu do něj, než se odtáhnul a lépe se usadil mezi jeho nohama.

Pár sekund se s ďábelským úsměvem díval na svoje dílo. Tohle bylo opravdu překrásné. Sledoval jak se spoutané tělo jemně chvěje a to teprve ani nezačali.