Uběhly další dva dny, než Narutovi pípla podivná zpráva od Madary. Právě si připravoval nějaký oběd v kuchyni, když ho zvuk telefonu vyrušil.

Co takhle změnit pravidla?

Zíral na ní a přečetl si čtyřslovnou otázku, která v něm rozvibrovala podivné emoce.

Změnit pravidla? Jak změnit pravidla?

Odepsal mu přesně to, co mu jako první vyvstalo na mysl.

Zastav se za mnou v kanceláři, jestli máš dneska čas a probereme to. Myslím, že by se ti to mohlo zamlouvat.

,Musí mluvit takhle v hádankách?'
Zlehounka se podezřívavě zamračil.

Dobře. Zastavím se kolem třetí, vyhovuje?

Bylo teprve půl dvanácté, ale on nechtěl vypadat nedočkavě, i když nedočkavostí přímo hořel.

Počítám s tebou. Na recepci s tebou budou počítat.

Naruto odložil mobil zpátky na stolek a zhluboka si vydechnul. Promnul si kořen nosu a pak si dlaní přejel přes tvář, jako měl ve zvyku dělat každé ráno před zrcadlem. Nějak podvědomě cítil, že to vážně bude stát za to. A kupodivu začínal být po tolika dnech lehce vzrušený. Ten chlap prostě věděl, jak na něj, to mu nemohl odepřít.

˚•˚•˚

Za dvě minuty tři hodiny Naruto vstupoval do obrovské několikapatrové budovy. Prošel okolo vrátného, kterého si pamatoval z minula a s úsměvem ho pozdravil. Zastavil se až u pultu recepční, kde seděla mladá vysoká dívka s příjemným úsměvem.

,,Pan Uzumaki?"

Naruto nestihnul ani otevřít pusu a představit se. Jenom přikývnul.

Dívka za pultíkem se postavila a obešla ho.

,,Pan Uchiha vás očekává, prosím, následujte mně," usmívala se na něj a vedla ho k výtahu, který stisknutím kovového tlačítka přivolala.

Společně vyjeli do nejvyššího patra, kde sídlila Madarova kancelář. Provázela ho chodbou, kterou šel už podruhé a jasně se všímal těch pohledů, které na něj upírali Madarovi zaměstnanci. Obzvlášť ten smaragdový pohled zářil obrovským vztekem a žárlivostí, za což se musel Naruto v duchu ušklíbnout.

,Máš to blbý holka,' pomyslel si.

˚•˚•˚

Slečna se zastavila před dubovými dveřmi, dvakrát na ně ťukla a po vyzvání nakoukla dovnitř.

,,Pane Uchiho? Pan Uzumaki je tu,"

,,Pusťte ho dovnitř, děkuju,"

Dívka zase hlavu vytáhla a znovu se mile na Naruta podívala. Otevřela mu dveře a naznačila mu očima, že může vstoupit dál.

,,Díky," pousmál se na ní Naruto a vlezl dovnitř.

Zavřela za ním dveře a šla si zpátky po svojí práci.

Blonďáček se nervózně podíval na černovlasého dominanta spokojeně sedícího v křesle, který mu pohybem ruky naznačil, ať se posadí naproti němu. 

,,T-tak povídej. Jaká změna pravidel?" odkašlal si a snažil se uvolnit. 

Madara se na něj zamyšleně podíval. Sám uvnitř sebe vůbec nechápal, proč se k tomuhle svoluje. Nikdy neubíral a neměnil nic z pravidel, maximálně je ještě přidával, ale nikdy ne naopak. Proč to kvůli tomuhle klukovi dělá? Vážně by měl Tobirama s Hidanem pravdu, že mu na něm začíná záležet? 

,,Skoro před čtrnácti dny sis prošel ne moc příjemnou zkušeností a mezi námi se to poměrně vyjasnilo teprve předevčírem," začal zlehka tajemně, ,,Rozhodně na tebe ohledně našich hrátek nechci tlačit, proto chci trochu pozměnit pravidla... Od teď si o hrátky budeš říkat ty,"

Naruta polilo vzrušené horko.

,,Samozřejmě ve vedoucí pozici budu já, o tom žádná, jen ty si sám určíš, kdy, kde a za jakých podmínek. Když budeš chtít, můžeš si u mě doma zvolit hračky, které budeš chtít použít, nebo to můžeš nechat čistě na mě." promlouval k němu hlubokým sametovým hlasem a pozorně ho sledoval.

Na mladíkově tváři se objevil slabý ruměnec rozpaků.

,,T-takže... Kdykoliv si řeknu?" vydechnul překvapeně blonďák.

Tohle se mu svým způsobem opravdu zamlouvalo. 

,,Kdykoliv, kdekoliv, jakkoliv," přikývnul Madara a i jemu se znenadání zablesklo vzrušeně v očích. 

Tohle možná bude ještě hodně zajímavé, ale kdo ví. Netušil, co se druhému muži právě honí v hlavě, ale spoléhal na to, že ho touto nabídkou snad příjemně překvapil.

Naruto se slabě kousnul do spodního rtu. Ne, že by měl v plánu se na něj teď, nebo v příštích pár dnech vrhnout, ale musel uznat, že tohle bylo opravdu velmi lákavé.

,,Nic jiného se mezi námi nezmění, jen tohle," upřesňoval dál Madara a kladl na to opravdu velký důraz.

Blonďák jenom omámeně přikývnul.

,,Chci se ještě na něco zeptat, nebo spíš upřesnit," zamumlal nakonec Naruto, který se konečně odhodlal k tomu přestat zírat, a promluvit.

Černovlásek pozdvihnul obočí v němé otázce.

,,Je ještě něco, co bych měl vědět? Cokoliv? Jakákoliv jiná, pro váš svět existující pravidla?... Nerad bych se do něčeho zase zamotal." vysvětlil.

,,Ne... Tamto předtím bylo jediné pravidlo, u kterého jsem doopravdy nepočítal s tím, že by se mohlo porušit,"

Naruto znovu přikývnul.

,,Dobře... Takže... Pokud je to všechno, můžu jít?"

Madara přikývnul. 

Naruto ho obdařil jemným úsměvem.

,,Ozvu se," řekl tiše a vytratil se jako duch.

Černooký muž se s úsměvem opřel ještě víc do pohodlného točitého křesla. Na rtech mu pohrával zvláštní hřejivý úsměv, který u něj byl neobvyklý. Ozýval se mu opět v hlavě otravný hlásek, který mu vtloukával, že tohle možná bude ještě hodně zajímavé.

˚•˚•˚

,,Poslouchal si mě vůbec?" zavrtěl nechápavě hlavou Hidan, když se za ním k večeru Madara stavil na sklenku dobré skotské.

Černovlasý muž se na něj přes okraj sklenky podíval, než smočil rty v alkoholickém nápoji.

,,Nejspíš ne. Děláš si to ještě horší." vrtěl dál hlavou šedovlásek.

,,Proč horší?"

Hidan si dlouze vydechnul. O jeho inteligenci už nějaký ten pátek pochyboval.

,,Chápeš vůbec, jakou si mu tím hodil výsadu?... Co si asi tak bude myslet, hm?" pečlivě vybíral slova, která dřív sám od něj slýchával, když začínal se Sasorim.

,,Tohle je jiná situace. Myslím, že teď se tahle drobná změna pravidel hodí. Až se to vrátí do normálu, změním to zpět."

Hidan se na něj skoro až soucitně usmál.

,,Jenže tohle se už nikdy do normálu nevrátí, Madaro. Nikdy to už nezajede do těch starých kolejích."

Muž sedící v druhém křesle se zlehka zamračil. Nesnášel tyhle jeho chytrý žvásty.

,,Nevím, proč by se to nemělo vrátit tam, kde to předtím bylo. Zbývá nám ještě spousta času."

,,A co potom?"

,,Co jako potom?"

,,No, co bude potom? Až vyprší smlouva? Jak to mezi vámi bude dál?"

,,No jak asi. Budeme se prostě dál vídat, aniž by mezi námi byl smluvní vztah." řekl to s takovou vážností a lehkostí, až z toho sám byl překvapený.

Vyplynulo to z jeho úst naprosto samovolně. 

Hidan se na něj chvíli díval, než propukl v hlasitý smích, z čehož se druhý zachmuřil ještě víc.

,,Netuším, co je tady k smíchu,"

,,Kdy už si do prdele přiznáš, že si se do něj zamiloval?"

,,Nesmysl,"