,,Chceš mi jako říct, že si se mu od tý doby neozval?" změřil si ho Hidan lehce podmračeným pohledem.

,,Zkoušel jsem mu volat, když jsem jel taxíkem od Tobirami. Byl nedostupnej." odvětil mu se stejně podmračeným pohledem.

,,A přesto si jel sem, abys mě mohl praštit a sjet na dvě doby, jakej jsem podle tebe kokot, místo toho, aby si ho jel zkontrolovat?" 

Hidan se zvedl z kuchyňské barové židličky, aby sklidil polorozpitou lahev vína a skleničky.

,,Tohle se ti moc nepodobá, Madaro. Nezapomínej, že zdraví a psychická vyváženost submisiva by měla být na prvním místě a tys to teď dost zanedbal."

Madara se na něj překvapeně podíval.

,,Tohle mi říkáš potom, co si na mě ušil boudu s Tobiramou?!" začínal pomalu ale jistě znovu pěnit.

,,Netušil jsem, že to dopadne až takhle. Nemohl jsem předpokládat, že ho praští a že toho Tobirama takhle zneužije, to vůbec nebylo v mém plánu." zavrtěl hlavou.

,,V tvým plánu?! A co jako měl obnášet ten tvůj zkurvenej plán?! Už bys mi ho konečně mohl vylíčit, když jsem evidentně hlavním aktérem!"

,,Chtěl jsem, aby se s tebou sešel a trochu ti domluvil, možná se i omluvil za své minulé chování. Chtěl jsem, aby ti trochu otevřel oči v tom, že i ty můžeš být šťastný s jedním partnerem a že jedna zmařená a neopětovaná láska není konec života."

Madara si ho přeměřoval vzteklým pohledem. Vážně mu vadilo, jak se mu neustále motá v osobním životě. Měl všechno, co chtěl. Nic mu nechybělo. A to, že neusínal a neprobouzel se s někým po boku? Na to si za tu dobu zvyknul a teď by mu to přišlo víc, než divné. 

,,Ty nevidíš, co s tebou ten kluk za měsíc a půl udělal? Vážně to nevidíš, nebo to nechceš vidět a chceš prostě bejt do konce života vlk samotář?" naléhal na něj.

Černovlásek cuknul hlavou.

,,Do mýho života ti nic není, Hidane. Sám by ses měl podívat na to, jak to vedeš ty. A když už jsme u té debaty o tom, jestli něco vidím nebo ne... Vidíš ty, jak Sasoriho ničí to, že není tvým jediným otrokem? Všimnul sis jeho pohledu v klubu? Kde je teď, hm? Víš o něm vůbec něco, nebo je to jenom tvoje hračka na mazlení?"

Hidan se zamračil a lehce se ošil.

,,Se Sasorim je to složitější, Madaro. Moc dobře to víš."

,,Nejdřív si zameť před svým prahem a pak můžeš otravovat před tím mým. Do tý doby mi dej laskavě svátek."

Sklouznul ze židličky na nohy. 

,,Netrap toho kluka, hm? Buď to s ním ukonči, anebo s ním buď doopravdy, nic mezitím, nebo ho vážně zničíš." 

Hidanova slova ho doprovázela cestou ke dveřím.

˚•˚•˚

Madara v taxíku celou cestu k sobě domů přemýšlel nad vším, co se v posledních pár dnech událo. Přišlo mu to možná jako dvě tři hodinky. Všechno to ubíhalo tak strašně rychlým tempem, že se nestačil pořádně rozkoukat. Možná měli oba dva pravdu. Měl by se nad vším zamyslet a promyslet si to. Možná byl vážně jenom zaslepený, nebo to vidět nechtěl. Nechtěl si připustit to, že by se do něj mohl možná někdo zamilovat.

V půli cesty však nadiktoval taxikáři změnu jeho výstupu. Nakonec se rozhodl dojet a osobně se přesvědčit, zda je Naruto v pořádku, jelikož jeho mobilní telefon byl nejspíše stále vypnutý. Bylo to zapříčiněno i faktem, že ho začínalo dost hryzat svědomí z toho, že se o něj začal zajímat až dnes večer. Pojmenoval se za tu cestu k němu opravdu několika pěknými peprnými slovy. Tohle se mu vůbec nepodobalo!

Stále dokola po cestě k němu mu zkoušel volat, nicméně mu hovor stále padal do hlasové schránky.

˚•˚•˚

Blonďatý mladík se vehementně snažil ignorovat domovní zvonek, který neustále drnčel a drancoval tak jeho uši. Neměl na nikoho a na nic náladu. 

Jenže když zvonek neustával ani po pěti minutách, které mu připadali jako věčnost, vylezl zpod svého peřinového úkrytu. 

Jako důchodce se šoural ke dveřím, ignorujíc to, že párkrát tělem narazil do vlastního rozestavěného nábytku. Nevnímal, byl totálně duchem nepřítomen.

Když otevřel dveře, jeho tvář se z utrápené změnila v lehce překvapenou, když za nimi viděl stát toho, o kom skoro celý den přemýšlel.

V první chvíli měl chuť vrhnout se mu do náruče a vyplakat se štěstím, že stojí na svých nohách, a v té druhé měl chuť zase zabouchnout dveře a jít si zpátky lehnout. Místo toho se na něj jenom unaveně podíval.

Madara byl z jeho zjevu více než překvapený. Pořád na sobě měl oblečení, ve kterém od něj odjel, jen bylo víc pomuchlané. On sám vypadal hodně pomuchlaně a ospale. 

,,M-můžu dál?" zakoktal se, což nebylo jeho zvykem.

Naruto beze slova ustoupil ze dveří a nechal ho projít dovnitř. Bolestně nasál nosem jeho podmanivou vůni, která mu opět omámila mysl a rozbušila srdce, když kolem něj prošel dovnitř.

,,Už skončil tvůj trest?" zeptal se tiše.

,,Vlastně ani nezačal," prohodil Madara a postupoval za ním do obývacího pokoje.

,,Rád bych ti nabídnul něco k pití, ale nemám na to upřímně sílu, takže... Pokud něco chceš, obsluž se sám," zamumlal bez výrazu neutrálním tónem.

Sám se sesunul do křesla a složil nohy pod sebe.

,,Ne, díky, nic nechci," zavrtěl hlavou a lehce podmračeně ho sledoval.

Posadil se naproti němu.

,,Jedl si něco?"

,,Ne,"

,,Spal jsi?"

,,Ne,"

,,Co jsi celý den dělal?"

,,Snažil jsem se odpočívat,"

,,Volal jsem ti,"

,,Vypnul jsem si telefon,"

,,Proč? Měl jsem o tebe strach,"

,,Chtěl jsem být sám,"

Madara si tiše povzdechl.

,,Takže tu nebyl ani Kiba?"

,,Ne,"

,,Měl by si něco sníst, aspoň trochu. Ještě to s tebou praští."

,,Nemám hlad," zamručel Naruto.

Neměl vlastně náladu na nic. Dokonce ani na něj, i když ho moc rád viděl a přesvědčil se tak, že je vlastně v pořádku.

,,Jak to, že tvůj trest nezačal? Odložili jste to?"

,,Ne. Tobiramovi stačil včerejšek."

Nechtěl se mu vůbec zmiňovat o tom, o čem se s ním bavil a o čem se později bavil i s Hidanem. Rozhodně by to jeho momentálnímu stavu nepomohlo. Nechtěl ho víc rozrušovat.

,,Jak se cítíš?"

Naruto se na něj pevně zadíval. Modrým, značně potemnělým pohledem se zabodnul do toho černého, jako kdyby z něj chtěl vysát veškerou sílu.

,,Myslím, že není tak těžký to uhodnout," poznamenal sarkasticky.

Madara si povzdechl podruhé. Jo, možná to byla naprosto zbytečná otázka.

,,Mrzí mě to," prohodil tiše.

Naruto se ironicky ušklíbnul a lehce zavrtěl hlavou.

,,Jo... Mě taky... Uznávám, trojku jsem chtěl zkusit dlouho, ale za sakra jinejch podmínek," zamručel, ,,A rozhodně s jinými lidmi," dodal pichlavě.

Černovlasý dominant na chvíli sklopil zrak. 

,,Víc mě ale mrzí to, že si na mě prakticky kašlal," uchechtnul se blondýn po chvilce, ,,Nezastal si se mě, i když jsem tě prosil. Očima i slovy. Myslel jsem, že údělem dominanta je se starat o svého submisiva, nejspíš jsem to ale špatně pochopil."

,,Víš, že jsem nemohl nic dělat,"

,,To jsou kecy, Madaro. Říct si něco určitě mohl. Za to by ti ruce neurval a mě by aspoň utekl třeba nějaký čas." prsknul Naruto, jehož tělem najednou místo celodenní lítosti začal proudit vztek.

Na to Madara neměl co říct. Vlastně ten kluk měl naprostou pravdu. Nezastal se ho, i když to byla opravdu prekérní situace. Vždy byl dominantní a dokázal se ozvat, ale teď... Teď najednou mlčel. Držel hubu a krok. A začal se za to stydět.