,,Tak v kolika bodech jsem se mýlil, hm?" nadhodil zábavně bělovlasý muž a přes okraj sklenky ho sledoval.

,,Neměl si na tohle právo, Tobiramo. Tohle bylo vážně dost přes čáru. Navíc... Nejsem připravený na nějaký vztah," zamumlal Madara, čímž oklikou přiznal, že měl jeho bývalý dominant pravdu.

,,Je ti čtyřicet jestli si to neuvědomuješ. Mladší už nebudeš. A nedělej sakra stejnou chybu, jako jsem jí já udělal kdysi a to mi nebylo tolik, co tobě teď."

,,Sakra já ani nevím, co takovej normální vztah obnáší! Neumím bejt normální! Dokážeš si mě představit, že chodím na nějaký stupidní oslavy narozenin, slavím nějaký svátky a výročí? Že chodím do kina a do restaurací beztoho, aniž bych měl postranní úmysly? Nedokážu mít normální obyčejný sex bez bolesti. Prostě... Prostě to nedokážu."

,,A přemýšlel si někdy nad tím, že ten kluk to třeba ani nechce?"

,,Stejně tohle všechno dělá jenom proto, že píše tu svou knihu,"

,,Vážně si to myslíš?"

,,Ano... Jasně jsem mu na začátku řekl, že láska v tomhle vztahu nemá co dělat a on to pochopil. Bylo mu důrazně řečeno, že pokud uvidím, jakýkoliv důkaz nějakého hlubšího citu, smlouvu ruším."

,,V tom případě si jí měl nejspíš zrušit už dávno,"

Madara konečně dopil svou první sklenku. Tenhle rozhovor mu dával už docela zabrat.

,,Tobiramo... Tohle já s tebou vůbec nebudu řešit. Je to můj život a já se zařídím tak, jak to vyhovuje mě. Takže tímhle tenhle nemožnej rozhovor končím. Přestaňte se laskavě všichni srát do mýho soukromýho života, protože já se do toho vašeho taky neseru." zavrčel a postavil se,

,,Pokud je tohle všechno, tak půjdu někomu vyrazit zuby z čelisti,"

,,Madaro, počkej a vyslechni mě ještě!" zarazil ho rychle Tobirama, než Madara zmizel z jeho domu.

Černovlasý se na něj opravdu netrpělivě podíval, ale nakonec se ještě posadil. Pár minut ho už snad nezabije. Začal bubnovat bříšky prstů do stolu a němě muže před sebou vyzýval, aby začal rychle mluvit.

,,Poslyš... Nemáš být na Hidana proč nasraný, vím, že je to tvůj dlouholetý přítel a zkontaktoval se se mnou jenom z dobré vůle kvůli tobě, rozumíš mi? Upřímně jsem nečekal, že by to dopadlo tak, jak to dopadlo a kupodivu, nejspíš za to můžou už moje roky, mě to mrzí. Jenže víš, že já dotahuju věci do konce a neodcházím od rozdělané práce... Stejně jako ty... Vážně se nad tím vším pořádně zamysli a zbytečně toho kluka netrap, pokud k němu vážně nic necítíš. Přece nechceš, aby pak dopadl jako ty. On v tomhle světě nezůstane jako my, pokud se o to zajímá čistě jenom ze spisovatelských důvodů, rozumíš? Zamysli se nad tím, že on ti může konečně dát klid v duši a můžeš s ním strávit několik šťastných let. Nehledě na to, že jsem nezmínil to, že se domnívám, že pokud ví o tvé minulosti, jistě ví i to, kdo skutečně jsi a jak moc zazobanej si. A pokud jsou všechny moje dedukce správné, jakože sakra jsou, tak mu na tobě opravdu záleží."

Madara si trpělivě vyslechl všechno, co mu jeho bývalý dominant vrýval do hlavy. Neskákal mu do řeči, nechal ho mluvit. Po jeho posledním slově se prostě sebral a odešel. Beze slova, bez pozdravu.

˚•˚•˚

Hidan, oděný pouze do rozepnuté košile a džínů se pomalu šoural k domovním dveřím, na které někdo velmi zběsile bušil. Pootevřel a škvírkou nakouknul ven. Dřív, než stačil zareagovat na stojící postavu za nimi, uskočil ode dveří, které by ho nejspíš dost bolestivě praštily do hlavy, jak rychle se rozlétly. Na pěst v letu, která mířila do jeho obličeje už zareagovat bohužel nestihl.

,,Ty zkurvenej bastarde! Co sis jako myslel?!" rozeřval se na něj vztekle Madara a kopnutím za sebou dveře zavřel.

Tatam byla jeho obvyklá kamenná maska a ledový klid. Zrudlá vztekem stažená tvář s černýma smrtelně rozšířenýma očima sledovala muže válejícího se na zemi.

Hidanovy ve vteřině došlo, která bije. Posadil se s vydechnutím na zemi a otřel si pramínek krve z koutku pusy.

,,Tobirama se prokecnul?" uchechtl se.

,,Došlo mi to samo, ty zkurvysyne! Víš, co jsi způsobil?!" vztekal se černovlasý muž, který k němu v další vteřině přiskočil, chytil ho za lemy košile a zběsile s ním zatřásl, až se mu rozkymácela hlava, jako kývacímu zvířátku do auta.

,,C-co? Akorát jsem mu řekl, ať si s tebou promluví!" bránil se šedovlasý.

Netušil, co se včera stalo. Ani předevčírem. Tohle mu jaksi nikdo milostivě nesdělil.

Madara se mu vztekle díval do poměrně vyděšené tváře. Takhle naštvaný nebyl už hodně dlouho. 

,,No tak k mluvení jsme se dostali až dneska! Hidane! Do prdele! Ani nevíš, co jsi kurva udělal! Proč musíš tu svou zvědavou hlavu pořád někam cpát!" vztekal se pořád Madara.

Ještě párkrát s ním zatřásl, než ho s povzdychem pustil a slezl z něj. Přejel si dlaní přes obličej, jako kdyby si ho chtěl stáhnout z kůže.

,,E-eh... Nechceš mi konečně říct, co se stalo? Pak mě klidně zmlať, ale nejdřív chci vědět, co se děje." zamumlal zaraženě rudooký muž a vysápal se na nohy.

˚•˚•˚

Naruto ležel jako malá zkroucená mrtvolka zahrabaná pod vrstvou tlusté peřiny od doby, co přijel domů. Byl rád, že se vůbec dostal do ložnice. S oblečením se neobtěžoval a tak, jak byl, zaplul do peřin. Schoval si hlavu, kolena si přitáhl k hrudi a odpočíval. Přišel si jak malé miminko v maminčině břiše. Schovával se před světem a dělal, že jeho osoba vůbec neexistuje. Vypnul si telefon a jenom schouleně ležel. Nechtělo se mu brečet, nechtělo se mu už ani zvracet, chtěl mít jenom klid. V hlavě měl podivně prázdno a nedokázal se na nic soustředit. Bylo mu nanic. Nevzpomínal si, kdy se naposledy takhle cítil. 

No... Možná před osmi lety, kdy mu zemřel táta na rakovinu. Mámu bohužel nepoznal. Zemřela při porodu a tak vyrůstal jenom s ním. A bylo to nejlepší dětství, které zažil. 

Táta zemřel, když mu bylo sedmnáct a proto musel necelý rok přežít v děcáku s nechtěnými a odloženými dětmi, než mu dovršilo osmnácti let, propustili ho a on měl nárok na tátovo dědictví, které vážně nebylo moc malé. Žil skromně a slušně, vždycky šetřil, hlavně pro něj, aby se pak mohl mít dobře. A Naruto nebyl typ, který když čichne k penězům, hned je rozhází za blbosti. Ne. Všechno si hezky a pečlivě šetřil na horší časy. Žil v domě, kde vlastně celý život vyrůstal a jediný větší obnos, který z dědictví použil byla koupě auta, které stejně moc nepoužíval a dvakrát si zaplatil dražší dovolenou s Kibou. Víc nic. Nepotřeboval drahé vybavení moderní doby. Nepotřeboval mít nejlepší telefon, notebook, televizi ani jinou elektroniku. Bohatě mu stačilo něco obyčejnějšího. Nikdy nešel po penězích. Ani přátelé si nevybíral podle jejich vlivu a bankovního účtu. Proto mu bylo vlastně celkem jedno, že je Madara, podle jeho slov, skoro miliardář. 

,Madara,'

Jen ta vzpomínka na něj ho zabolela. 

Vykouknul zpoza bezpečí peřiny, aby se podíval ven z okna a ujistil se, že nad dnem převládla už tma. Sevřely se útroby tím, že nevěděl, jak na tom jeho dominant je. 

,Má už po trestu? Šetřil ho Tobirama aspoň trochu?' běhalo mu najednou v hlavě.

Znova se mu díky tomu udělalo nevolno, ale neměl sílu na to ani vstát a tak se jenom modlil k tomu, aby se jeho žaludek zase uklidnil.