Naruto klečel na studené zemi na kolenou sotva několik vteřin. Snažil se zaujmout perfektní postoj, aby mu neměl kdo co vytknout. Ruce měl položené na stehnech, lehce pozvednutou hlavu a sledoval černě obarvenou zeď. Srdce mu v hrudi bilo nezvykle pomalu, ale za to dost hlasitě. Slyšel ho bušit až ve své hlavě.

˚•˚•˚

,,Pěkný postoj... Naučil si ho to dobře," uslyšel po pár vteřinách Tobiramův nakřáplý hlas.

Nasucho polknul. Ten hlas se mu vůbec nezamlouval. Byl takový... Divný... Chtěl zase slyšet ten podmanivý zastřený hluboký hlas, a ne tuhle divnou náhražku.

Dneska bylo dvacátého šestého června. Osmnáct zkurvených dní poté, co zažil ten nejlepší sex ve svým životě. Osmnáct zkurvených dní, co necítil Madarův dotek, pokud nepočítal tu včerejší ruku položenou na jeho stehnu.

,To to bylo včera? Přijde mi to jako věčnost,' pomyslel si užasle.

,,Vstaň," uslyšel Tobiramův hlas, který ho vytrhnul ze zamyšlení, ,,a přejdi k tomu dřevěnému pranýři, co visí ze stropu,"

Jako mátožný se otočil a přešel ke kusu divného prkna se třemi otvory, které viselo na velkých očkách dvou řetězů. 

Cítil na sobě Tobiramův chtivý pohled a Madaru se snažil raději ignorovat. Moc by mu nepomohlo se na něj asi dívat. 

Postavil se pod něj, s rukama svěšenýma podél těla a vyčkával. 

Tobirama k němu zálibně přišel a párkrát si ho obešel.

,,Vskutku moc pěkný kousek, Madaro. Musím uznat, že máš opravdu výborný vkus na výběr svých otroků." uchechtl se potěšeně, když se díval na blonďákovo tělo, které se slabounce chvělo. 

Naruto by mu znovu nejraději skočil po obličeji, ale tentokrát si byl jistý, že by to neskončilo jenom u jedné rány.

Madara zatnul pěsti, ale nekomentoval to. Místo toho se podíval na malé nástěnné hodiny, umístěné nade dveřmi do místnosti.

,,Začátek trestu v osm nula pět, ukončení trestu nejdéle v devět hodin čtyřicet jedna minut. V devět čtyřicet dva tě tu už nechci vidět." zavrčel.

Naruto se lehce otřásl. Znělo to jako věčnost.

,,Ale no tak Madaro, nepodtrhávej mou autoritu, co si pak ten kluk bude myslet, když se mnou takhle budeš před ním mluvit?" uchechtl se Tobirama a rukama stáhnul dřevěné prkno níž k Narutovi.

Uvolnil zámek, který na něm byl přidělaný a dřevěný pranýř se rozevřel tak, aby se tam mohly umístit ruce a hlava, které pak do sebe zaklínil.

Tobirama měl však jiný plán. Upevnil tam Narutovi jenom hlavu. Na ruce mu upevnil černá kožená pouta a nechal mu je před sebou. 

,,Musím uznat, že máš docela sílu, kluku," uznal a zadíval se blonďáčkovi do modrých studánek.

Naruto netušil zdá má odpovědět nebo ne, a tak raději mlčel. Mlčením snad nikdo nikdy nic nezkazil, ne? Pohled ale pevně opětoval. 

,Nemůžu mu ukázat, že mám strach. Ještě by toho využil.'

,,Moc se mi líbí ta tvoje dravost v očích, jsem zvědavý, jestli jí tam spatřím i potom, co s tebou skončím," zasmál se a pak se za sebe ohlédnul na stojícího zamračeného Madaru, ,,popřípadě skončíme,"

Blonďák nasucho polknul.

Tobirama od Naruta odstoupil a vydal se ke skříni, ve které se začal přehrabovat všemi různými hračkami.

Naruto se poprvé od té chvíle odvážil podívat Madarovi do očí. Byl to tak intenzivní pohled, ze kterého se mu rozeběhlo mrazení podél páteře. Nebylo to jako tenkrát s Hidan v tom klubu. To chtěl jít s jiným, chtěl to dobrovolně a chtěl vidět jeho výraz v očích, když bude trestán a obšťastňován někým jiným. Jenže tohle bylo jiné. Tohle nechtěl. A ta podivná starost blikající v černých hloubkách ho utvrzovala akorát v tom, že dneska to bude nejspíš opravdu těžké.

Bělovlasý muž se k nim pomalu vracel a velmi spokojeně se jezdeckým bičíkem plácal do otevřené dlaně. Zbytek hraček, které hodlal dnes použít, si vyskládal na malý stoleček postavený za dřevěným pranýřem. Předstoupil před mladíka a bičíkem pomalu sjížděl od hrudi ke stehnům.

,,Pověz mi... Co máš s Madarou už vyzkoušeného?" zajímal se a poměrně drsně jej švihnul přes odhalené stehno.

Naruto sebou cuknul. 

,,Pouta,"

Švihnutí přes druhé stehno.

,,Roztahovací tyče,"

Švihnutí přes levý bok.

,,Roubíky,"

Švihnutí přes pravý bok.

Tobirama se postavil za něj.

,,Robertek,"

Švihnutí přes pravou půlku.

,,Vibrátor," 

Švihnutí přes záda. Pohlazení přes zadeček.

Naruto syknul. Už ho to začínalo docela pálit. Nemohl sklonit hlavu, aby zkontroloval, jestli na sobě má opravdu zrudlé šlehance, které cítil.

,,Pokračuj," pobídnul ho Tobirama s úšklebkem a švihnul ho přes levou půlku.

,,Pásku přes oči,"

Švihnutí přes lýtko. Jemný dotek vepředu na stehnech.

,,E-erekční kroužek,"

Druhé lýtko.

,,P-přísav-ky na bradavky,"

Dvakrát přes záda. Stisknutí vztyčené bradavky.

S hrůzou v očích zjišťoval, že jeho penis začíná pomalu reagovat. Nechápal, jak je to možné.

,,Vosk,"

Třikrát přes zadek. Štípnutí do boku.

,,Led,"

Levé stehno.

,,Š-š-šukací... Mmh, stroj,"

Tobirama se potutelně ušklíbnul. Tohle byla i jeho oblíbená hračka.,,P-pranýř,"

Dlouhé švihnutí šikmo přes záda, až se blonďák napjal a řetězy hlasitě zarachotily.

,,Byli jste spolu v klubu?"

,,A-ano, pane," vydechnul blonďák už ztěžka.

Švihance ho pálily a tělo mu prazvláštně hořelo. Vyhýbal se pohledu se svým skutečným dominantem, protože to by mu mohly vypovědět službu nohy. Kdo ví, jak se asi tvářil.

,,Líbilo se ti tam?" 

,,D-docela a-ano, pane," vydechnul a napjatě očekával, kam dopadne další rána.

Tobirama si skoro posvátně obcházel tělo, na kterém momentálně svítila velká spousta zrudlých čár. Pohledem vyhledal svého minulého submisiva a musel se potěšeně ušklíbnout. Ten vztek a bezmocnost mu přímo tryskala z očí. Sklouznul z něj pohledem na hodiny.

,,Uběhlo nám teprve deset minut, ten čas tak krásně pomalu ubíhá," usmíval se od ucha k uchu.

S Narutem ta jeho sarkastická poznámka málem švihla. Nebýt pranýře, který mu ještě s jeho obojkem svíral krk, už by se nejspíš válel na zemi, jak by se mu podlomila kolena nevolností. 

,,Rozkroč nohy," uslyšel další příkaz po krátké pauze.

Rozklepaně dal nohy od sebe. U svého análního otvoru ucítil vlhký a studený lubrikační gel, nanesený zřejmě na Tobiramových prstech, jak mu poměrně jemně masíruje jeho vstup. Zkousnul si spodní ret a snažil se uvolnit tělo. Pokud se bude vzpírat, bude to bolet. A to on rozhodně nechtěl.

První článek Tobiramova ukazováčku se objevil uvnitř jeho rozpáleného těla a on i přes pevně sevřené rty, slabounce tiše zasténal. Nemohl si pomoci. Bylo to prostě příjemné. Kam se hrabe to zpropadené švihání. Znovu tiše zasténal, když se volná Tobiramova ruka dostala na jeho penis a pevně jej sevřela v dlani. Zavřel oči a začal si představovat, že tohle všechno mu způsobuje Madara, který stál kousek od nich a zamračeně je pozoroval. 

Druhý článek v něm zmizel mnohem snadněji a třetí jakbysmet. Teď v něm Tobirama škádlivě jezdil jedním prstem a připravoval ho na další. 

Blonďáček si zkousával ret. Nechtěl, aby Madara viděl, že se mu to líbí a sám vlastně nechtěl, aby se mu to líbilo. Jenže jeho tělo mělo najednou vlastní mozek.