Naruto roztřesenou rukou zmáčknul domovní zvonek. I když měl ve vlastnictví Madarovy klíče od domy, tentokrát si nedovolil vstoupit bez ohlášení dovnitř. Něco tichého v hlavě mu říkalo, že je nejlepší dát mu vědět, že je tady tím, že zazvoní, než aby drze vpadnul do jeho domu.

Netrvalo to ani pár sekund a černovlasý dominant s poměrně ustaranou tváří mu otevřel dveře.

,,Ahoj," vydechl nervózně blonďák a přešlápnul na místě.

Nervozita a nevědomost jeho tělem prostupovaly mnohem intenzivněji, než vůbec ten první den, kdy se tady objevil s tím, že jeho smlouva začala.

,,Ahoj," zamumlal Madara a ustoupil mu ze dveří, aby mohl projít dovnitř.

,,On už je tu taky?" zeptal se tiše mladší a menší z nich.

,,Ne, dorazí až na osmou... Vážně jsi plně rozhodnutý, že to chceš podstoupit dneska? Ještě to můžu zrušit."

,,Proč mám takový pocit, že prostě nutně chceš, aby se to dnes neudálo? Cítím se fajn, i když bych ráno radši nebyl."

,,Protože nevíš, do čeho pořádně jdeš,"

,,Tajíš mi snad něco?"

,,Ne, ale možná potom, co ti povím, jak to normálně chodí, změníš názor a budeš to chtít odvolat... Jdi si sednout do obýváku,"

Naruto se na něj lehce zamračil, ale poslechl ho. Prošel chodbou a zamířil do obývacího pokoje, kde se ihned posadil na gauč. Teď byl nervózní dvakrát tolik, ale nemohl couvnout. Když se pro něco rozhodne, jde si tvrdě za svým, ať to stojí, co to stojí.

˚•˚•˚

,,Tak mluv... Co mě můžeš potkat horšího, než to, že mě bude trestat člověk, na kterýho mám nehoráznou averzi?" vydechnul skoro zničeně blonďatý spisovatel, když se i Madara objevil v obývacím pokoji s dvěma plechovkami piva.

Samozřejmě protentokrát nealkoholického.

,,Radši bych nějakej alkohol," zamručel Naruto nespokojeně, ale plechovku si vzal.

,,Nesmíš," odvětil Madara se zavrtěním hlavy.

Naruto si povzdechl a trochu se napil.

,,Tak už mluv, nebo mi vážně hrábne. Tváříš se jak umučení boží."

Madara se i přes veškerou snahu musel lehce poušklíbnout. Proč tenhle kluk má tendenci všechno zlehčovat?

,,Tobirama má na trest devadesát minut čistého času," začal Madara poněkud klidným hlasem, avšak jeho tvář vypovídala svoje.

Rozhodně klidný nebyl. Kdo ví, co se v Tobiramově bílé kebuli zrovna honilo za perverzní představy.

,,Devadesát minut?... To jako devadesát minut na mě bude sahat?! Jako, že mě devadesát minut bude řezat plácačkou přes zadek?" vyprsknul pohoršeně Naruto.

Madara s posmutnělým úšklebkem zavrtěl hlavou.

,,Může si s tebou dělat po dobu devadesáti minut, co chce, aniž bych mu v tom mohl zabránit. Já se budu moci akorát přidat, pokud dovolí."

Naruto párkrát zamrkal víčky. Snad aby se probral z tohohle pěkně pitomého snu.

,,C-co chce?"

,,Tohle není trest, kterým sis prošel se mnou, když ses mě například dotknul, nebo ses udělal dřív, než si měl... Tohle je něco zdaleka jiného."

,,A-a-ale... Co stopka? Tu přece můžu použít, když mi to bude nepříjemné ne?" vydechl Naruto začínajíc se lehce klepat.

,,Stopku můžeš během devadesáti minut použít třikrát na dvě minuty,"

,,Třikrát? Jak jako třikrát na dvě minuty?! Snad stop a dost ne?!" 

,,Jak říkám, tohle je něco jiného, než běžné hrátky. Kdybys použil stopku třeba hned po pěti minutách, trest by absolutně neměl smysl... Proto se udělalo pravidlo třikrát na dvě minuty a dost. Samozřejmě se ti ty dvě minuty odpočinku protáhnou v trestu, takže nejdelší možný trest je devadesát šest minut, ani o minutu víc." 

Blonďatý mladík jen otevíral a zavíral pusu na prázdno. Momentálně se mu chtělo rozbrečet. Chtělo se mu křičet. Vytrhat si vlasy. Začínalo mu být nanic. Tohle všechno jenom kvůli jedný a zkurveně oprávněný ráně do ksichtu.

,,Ještě něco, co mám vědět?"

,,Nemůžu ti pomoct... I kdybych viděl a věděl, že je ti to sebevíc nepříjemné, nehledej ve mně oporu, protože já nebudu mít žádnou pravomoc na to, aby tvůj trest skončil rychleji. V moci a pod kontrolou tě bude mít Tobirama, teď budeš muset jemu splnit to, co ti přikáže. Já jsem momentálně jenom doplněk... Tohle je i dost pitomá situace v tom, že jsem byl kdysi Tobiramův submisiv, a i když jsem teď dominant, zároveň jsem jemu podřízeným a de facto i já budu muset dělat to, co on nařídí... O mnoho snazší by bylo, kdyby mezi mnou a Tobiramou nebyl žádný minulý vztah."

Narutovi se vážně začínalo dělat zle. Takže s Madarou počítat nemůže, super. Může to bejt ještě horší?! Dost o tom pochyboval.

,,Pořád nechceš vycouvat? Máš na to měsíc, Naruto,"

,,Po tom všem, co si mi tu teď řekl, chceš, abych z toho vycouval? Na tohle se nikdy nemůžu dostatečně psychicky připravit, abych to dobrovolně podstoupil." podíval se mu do černých tůní, ze kterých vyzařovala opravdová starost.

,,Teď toho lituješ, že jsi mu dal ránu, co?" uchechtl se hořce černovlasý ďábel.

Naruto se smutně krátce zasmál a zadíval se na svoje ruce složené v klíně. Zavrtěl hlavou.

,,Nikdy... Nikdy toho nebudu litovat, protože on si podle mě nezasloužil nic jinýho," řekl se sklopenou hlavou.

,Proč mám nucení ho obejmout? Políbit ho? Říct mu, že tohle nějak zvládneme?... Co se to sakra se mnou děje?' pomyslel si zmateně Madara, když sledoval svého nervózního a skleslého submisiva.

V duchu nad tím zavrtěl hlavou. 

,,Skoč se osprchovat, hm?" navrhnul mu nakonec tiše a postavil se z gauče.

˚•˚•˚

Když Naruto, ne moc ochotně, vylézal ze sprchy, bylo za deset minut osm. Možná tam strávil víc času, než předpokládal, ale něco mu říkalo, že po dnešním večeru ve sprše stráví klidně celej den, aby ze sebe dostal jakýkoliv Tobiramův dotek. 

Vydrbal si vlasy ručníkem a osušil zbytek těla. Netušil, jestli má smysl se znovu navlékat do oblečení, když ho za pár minut bude zase sundávat. Uvědomění si toho, že bude opět za pár minut nahý před dvěma dominanty, mu rozklepalo nohy a uvnitř těla se mu žaludek zhoupnul.

˚•˚•˚

Na minutu přesně, v osm hodin, se rozezněl podruhé zvonek Madarovým domem.

Naruto, který doteď seděl tiše jako myška se skloněnou hlavou na gauči, úlekem skoro až nadskočil. Nikdy v životě se necítil tak nervózní a tak špatně zároveň. 

Madara ho celou dobu bystře pozoroval a když uslyšel zvonek, vstal a odebral se ke dveřím.

˚•˚•˚

,,Už jsem se bál, že jste začali beze mě," ušklíbnul se Tobirama jen, co spatřil blonďáka kajícně sedět na gauči.

Madara za ním sevřel ruce v pěst. Nejradši by mu teď momentálně ubalil on sám. 

Naruto jenom zvedl hlavu, aby ho obdařil vzteklým pohledem na uvítanou.

Bělovlasý muž se jenom samolibě ušklíbnul.

,,Řekl ti Madara pravidla, že?" zeptal se zvědavě.

Blonďák přikývnul.

,,Výborně, takže se rovnou můžeme přesunout k akci a nezdržovat se zbytečnými rozhovory," promnul si spokojeně dlaně a odložil svůj černý lehký kabát přes opěrku gauče. 

Pak se podíval na Madaru a pokývnul mu hlavou. Ani on sám nečekal, že se do toho Uzumaki pustí tak rychle, i když neochotně. To už nebyla jeho věc, bloumat nad tím, jak se blonďák teď cítí. Jeho samotného ještě levý koutek dost bolel a byl mírně opuchlý. Musel uznat, ač nechtěně, že ten kluk měl vážně sílu. 

Madara přistoupil k blonďákovi sedícímu stále na gauči.

,,Jdi do dolního patra... Připrav se tak, jak si zvyklý. Všechno je tam nachystané a nezapomeň... Teď je tvůj pán Tobirama," zamumlal k němu tichým přívětivým hlasem.

Naruto se bez dalšího slova zvednul a skoro jako robot zamířil tam, kam mu Madara nakázal.

,,Opovaž se mu zkřivit vlas, Tobiramo," zavrčel na něj výhružně černovlásek, když blonďák zmizel z dosahu i doslechu.

Bělovlasý se samolibě ušklíbnul.

,,Neříkej, že ti na něm záleží," zasmál se krátce.

Madara se zamračil jako Bůh pomsty.

,,Varuju tě, Tobiramo," zavrčel jenom znovu výhružně a pomalu se rozešel za blonďákem.