Naruto k němu dlouhými, ale opatrnými kroky přistoupil a nahnul se nad něj.

,,Řekl si snad, že o datumu trestu rozhoduju já ne?" vydechnul zamračeně a prohlížel si zblízka jeho tvrdou tvář.

,,Ano, ale taky jsem na začátku naší smlouvy říkal, že ty sám se musíš na naše hrátky cítit. Musíš je chtít, jinak to nemá smysl a bolest bude nad vzrušením." odvětil a pevně mu opětovával jeho pohled, nehledě na to, že z té šílené blízkosti měl brutální nutkání stáhnout ho pod sebe a dát mu sám od sebe co proto.

,,Tak za prvé, má to snad být trest a ne hrátky. Za druhé, nikdy nebudu chtít, aby se mě dotýkal někdo, kdo tobě ublížil. A konečně za třetí, řekl jsem, že se to stane dnes, tak se to prostě stane dnes."

,,Proč musíš být tak tvrdohlavý?"

,,Protože už prostě takový jsem,"

,,Měl bys dostat na zadek," zamručel nespokojeně Madara.

V Narutových očích se i přes kocovinový opar vzrušeně zablesklo.

,,Od tebe kdykoliv a kdekoliv," zamumlal tiše.

Madarovo nutkání se zvětšovalo každou chvílí, každou sekundou. Odolával mu ztěžka, ale věděl, že dneska je čeká nejspíš hodně dlouhá noc a nemohl toho kluka ztrhat hned teď dopoledne, protože večer by to opravdu nezvládl. Tobirama si ho vychutná, to mohl odpřisáhnout.

,,Jednou na tu svoji horkokrevnost a tvrdohlavost pekelně doplatíš," odpověděl mu stejně tichým hlasem.

Tou mezerou, která dělila jejich rty od sebe, proskakovaly elektrizující jiskry plné nabitého vzrušení. Jen škrtnout a bouchly by.

Naruto si špičkou jazyka olíznul rty a raději se zase narovnal. Začalo se mu hůře dýchat a možná i lehce zrudnul. Tahle blízkost svého dominanta na něj měla opravdu přemrštěný vliv.

,,Měl bych jít," odkašlal si černovlásek a taky se postavil, ,,Pokud si to nerozmyslíš, tak v osm u mě. Odpočiň si dnes. Pořádně se prospi. Nejspíš to bude dlouhé."

˚•˚•˚

Když se za Madarou zavřely vchodové dveře, aniž by ho blonďák vyprovodil, Naruto se sesunul jak dlouhý, tak široky na rozložený gauč. Paží si překryl oči a útrpně zaskučel. Čekal křik, čekal nadávky. Ale Madara celou záležitost bral poměrně až chladně. Jako kdyby se bavili o nákupu potravin do domácnosti.

Teď svého rozhodnutí o dnešním trestu zalitoval, ale nikdy nebral svoje slova zpět a proto to musí dneska vytrpět. Sice nechápal tohle dementní pravidlo, ale budiž. Ukáže tomu zmetkovi, že se ho nebojí. Snese všechno, co mu naloží a... Bude přece u toho Madara. Kdyby se Tobirama pokusil o něco bolestivějšího, zastaví ho. Nebo ne?

˚•˚•˚

,,Nečekal bych, že ten kluk do toho skočí takhle po hlavě," rozesmál se Tobirama do telefonu, když jej Madara musel nuceně kontaktovat o blonďákově rozhodnutí.

,,Chce to mít za sebou, nač čekat," odvětil a snažil se znít neutrálně, přitom jej ale hryzalo svědomí.

Neměl mu to dovolit. Měl ho zarazit. Rozmluvit mu to a dohodnout se s ním na jiném termínu.

,,To je vážně tak nadrženej?" uchechtl se bělovlasý muž.

,,Na tebe určitě ne," odsekl Madara a zamračil se.

,,Snad nežárlíš," 

,,Nežárlím, jen říkám, co vím,"

,,Opravdu mě nenapadlo, že se zrovna svému submisivovi s něčím takovým pochlubíš,"

,,Nechlubil jsem se, viděl to, zeptal se a tak jsem mu odpověděl,"

,,Myslel jsem, že to děláš jako já... Neodhaluješ se před svým otrokem,"

,,Může ti bejt putna, jak si hraju se svými otroky nebo ne, Tobiramo. Dnes na osmou u mě. Víc se s tebou nemám o čem bavit." zavrčel naštvaně do telefonu a hovor vytípnul.

Z toho chlapa mu vstávaly nervama chloupky na zátylku. Kdykoliv ho viděl, vzpomněl si na to, jak se mu před dvaceti lety vysmál do obličeje, když se mu vyznal ze svých citů. Ublížil mu, jako ještě nikdy nikdo a on se pak zařekl, že už nikdy nikomu nedovolí, aby mu ublížil. Aby ho dostal na kolena. Aby se kvůli někomu cítil tak, jako kvůli němu.

Madara by nejradši celou Tobiramovu existenci vymazal z planety. 

Nejhorší na tom však bylo, že pokud dnešní trestání proběhne, Madara nebude smět zakročit tak, aby si Naruta ochránil. A on ho ochránit chtěl. 

Zmučeně si povzdechnul a odemknul dveře do svého domu. V chodbě se zul a přešel rovnou do obývacího pokoje, kde se složil zamračeně do křesla.

Občas ty pravidla, která v jeho světě byla stanovena, nechápal. 

Možná by na tom měl Naruta ještě pořádně připravit. Vysvětlit mu, co a jak. Co může očekávat. 

,Jo... To bude asi nejlepší,' pomyslel si nakonec a vylovil z kapsy telefon.

Přijď ke mně už v sedm.

Blonďák zmateně četl příchozí zprávu na svém mobilním zařízení. Jindy by jeho tělem začaly proplouvat vlny vzrušení a chtíče, ale tentokrát se spíš jednalo o dost velkou nervozitu a lehký závan strachu, který se snažil potlačit, co nejvíc to šlo.

˚•˚•˚

,,Už si se probral ze svého opileckého mumlání?" ozval se posměšný hlas jeho nejlepšího přítele v telefonu. 

,,Hm... Jsem vzhůru už delší dobu. Před chvíli ode mě Madara odjel."

,,Spal u tebe?"

,,Očividně ano... Matně si vzpomínám, že chtěl, abychom jeli k němu, ale já jsem to zamítl s tím, že se druhý den nechci oblíkat do těch načuchlých hadrů,"

,,Páni, tys dokázal i normálně přemýšlet?"

,,Přestaň ze mě mít srandu Kibo, tohle je vážný," zamručel nespokojeně Naruto a možná teď hořce zalitoval toho, že mu vůbec takhle brzo zavolal.

,,Už mlčím," smál se Kiba.

,,Hele... Teď vážně... Slyšel si někdy o potrestání submisiva jiným dominantem? Nemyslím teď hrátky, myslím tím trest."

,,Hm, vlastně... Vlastně ani ne. Něco takovýho existuje?"

,,No... Nejspíš jo, Madara o něčem takovém totiž mluvil, víš?"

,,Chceš mi jako naznačit, že tě bude trestat ten Tobirama?"

,,Nejspíš jo,"

,,No ty vole... Ty si to vážně umíš teda podělat,"

,,Vůbec mi nepomáháš," zamračil se Naruto.

,,Já ale nevím, jak ti mám pomoct," vydechnul nakonec Kiba po krátké odmlce, ,,Z tohohle asi není cesta zpět, budeš to muset vydržet. Přece ti nemůže nic udělat."

,,Tys asi neviděl Madarova záda, ne?"

,,To sice ne, ale to už podruhé neudělá ne? Přece tě nezbičuje do krve... Navíc, bude tam Madara, ne?"

,,Jo... To sice jo... Ale co když tenhle trest má úplně jiný pravidla, než normální trest od dominanta, když neuposlechnu jeho příkaz?"