Mladý blonďák ztěžka otevřel oční víčka a zahleděl se do stropu své ložnice. Rozhodně si nepamatoval, jak se z té podivné hospody dostal domů a hlavně do své postele. Nevzpomínal si, že by se dokázal odšourat na ulici, zavolat si taxíka a nadiktovat mu adresu domů. A rozhodně si nevzpomínal na to, že by se svlékal jen do spodního prádla a oblečení si srovnal do úhledného komí-

,Madara!'

Při tom uvědomění rozšířil oči a trhnul sebou do prudkého sedu, což rozhodně nebyl přímo nejlepší nápad, jelikož se mu v hlavě rozjela ostrá pulzující bolest. Chytnul se rukama za hlavu, sevřel pevně víčka a zanaříkal si.

˚•˚•˚

Když bolest pomalu ustupovala, otevřel oči a spustil ruce do klína. Mysl mu najednou začínala promítat úryvky ze včerejšího večera. Koktejlový bar s Kibou. Srážka s Madarou na pánských záchodech. Pozvání k jejich stolu. Tobirama. Přiznání, že byl Madarův dominant. Jeho prudká reakce, když mu vrazil. Útěk z baru. Zapíjení vzteku v putyce. Madarův příchod. A jejich odchod.

,Jel se mnou domů,'

Blonďák tiše zaskučel a opatrně se vyhrabal z postele. Spustil nohy na zem a vrtkavě se na nich postavil. Přistoupil k šatní skříni, aby se obléknul do nějakého čistého oblečení. To včerejší smrdělo alkoholem a cigaretovým kouřem. Vzal ho do rukou a pomalu s ním přešel do koupelny, kde ho hned hodil do koše na prádlo. 

Podíval se na sebe do zrcadla. Oči mě zarudlé a tvář ztrhanou a bledou. Opláchnul se ledovou vodou a pořádně si protřel obličej. Dělal to pomalu a opatrně. Každý prudký pohyb mu do hlavy vysílal ostrou nepříjemnou bolest. Měl ji jako z praku.

Opřel se rukama o umyvadlo a chvíli jen tak stál, se skloněnou hlavou a vydýchával se. Netušil, jak bude dneska všechno pokračovat. Kdo ví, co si od Madary vyslechne, i když byl pevně přesvědčen, že to byla ta nejlepší věc v jeho životě, když ubalil tomu parchantovi jednu do obličeje.

˚•˚•˚

Potichu, jak myška se přikradl do obývacího pokoje, kde jeho pohled padl na rozložený gauč plný polštářů a peřiny, na němž jeho dominant právě seděl s hrnkem kávy v ruce. 

,,A-ahoj," pípnul skoro až nesměle blonďák.

,,Dobré dopoledne," odvětil mu Madara a zapíchnul do něj černý neutrální pohled, ze kterého nemohl mladík nic podstatného vyčíst.

Rukou poklepal na místo vedle sebe a Naruto, jako poslušný psík se k němu rozešel, aby se tam posadil.

,,Choval jsem se včera hodně jako idiot?" vydechnul nervózně a doufal v negativní odpověď.

,,Myslíš jako za střízliva nebo za svého opilého stavu?"

,,Obojí?"

,,V tom případě ses v obou dvou případech choval jako idiot," pronesl neutrálně Madara svírající oranžový hrnek v rukách.

Blonďák si smutně povzdechl.

,,Mrzí mě to," řekl se sklopenou hlavou.

,,Absolutně nic ti nedávalo právo na to, ho uhodit, tak proč si to do prdele udělal?!" vyjel na něj zničehonic jeho dominant, až se Naruto z jeho lehce zvláštně hysterického hlasu lekl.

,,Eh?" podíval se na něj překvapeně s povytaženým obočím.

,,Proč si ho praštil?... Všechno si to tím akorát zhoršil," zamumlal poté Madara už vyrovnaným a klidným hlasem.

Odložil hrnek na stolek a podivně se na něj podíval.

,,Zhoršil?" nechápal Naruto.

,,Ty jako submisiv si nesmíš dovolit vztáhnout ruku na dominanta... Jakéhokoliv," 

Blonďák nasucho polknul.

,,Měl jsem tě na to upozornit před začátkem smlouvy, nebo aspoň po jejím podpisu... Sice jsem to nikdy nedělal, protože jsem ani nepředpokládal, že by si to někdo ze submisivů vůbec dovolil," zavrtěl černovlasý muž hlavou. 

Mladík si na rozloženém gauči nervózně poposedl. 

,,C-co to ja-ko znamená?"

,,Submisiv si nikdy nesmí dovolit vztáhnout ruku na člověka, o kterém předem ví, že je to dominant. Ať už je to jeho dominant, nebo je pro něj cizí." 

,,A-ale... Včera... My přece ne to," zakoktal se Naruto.

,,Teď se chceš vymlouvat na to, že si neměl obojek?" podíval se na něj vzteklým pohledem černovlásek.

Blonďák znovu nasucho polknul. Upřímně ano, přesně na tohle se chtěl vymluvit.

Madara však smutně zavrtěl hlavou.

,,Takhle to nefunguje. Nikdy by mě nenapadlo, že se něco takového stane, jinak bych ti to řekl, ale... Budeš muset být potrestaný," zamumlal.

Submisiv si nepatrně oddychl. Pár ran důtkami nebo plácačkou přežije. Přežil přece už třicet ran, tak teď jich dostane třeba padesát a bude to v pohodě, ne?

,,Od nás obou," dodal Madara tichým, ale pevným hlasem.

V tu chvíli by se v Narutovi krve nedořezal.

,,Děláš si ze mě srandu?" vydechnul po chvilce dusivého ticha.

Srdce se mu zběsile roztlouklo, a hlava mu bolestně pulzovala.

,,Ne, o tomhle bych vážně nežertoval,"

,,Já... A-ale... Nemůžeš se o mě přece dělit, ne? S-s tebou mám podepsanou smlouvu, ne s někým jiným... Nechci, aby na mě ten zmrd sahal!" vyhrknul.

Madara se smutně a omluvně ušklíbnul.

,,Je mi to líto, ale tohle jsou pravidla,"

,,Tak s tím teda rozhodně nesouhlasím!" vyjekl zprudka a postavil se na nohy.

Hned na to bolestně zakňučel a chytil se za hlavu. Tohle nebyl dobrý pohyb pro jeho tělo a žaludek, který se nebezpečně rozhoupal.

,,Teď tu nejde o to, jestli s tím souhlasíš, nebo ne. Prostě je to tak dané a nikdo s tím nehne."

,,Tak tu smlouvu ruším!"

,,Nemůžeš jí sám zrušit, moc dobře to víš. Submisiv to udělat nemůže."

,,Tak jí zruš ty! A... A... A pak sepíšeme novou!"

,,Takhle to nefunguje," zavrtěl hlavou.

Naruto si sednul zpátky na postel. Nahrbil se a složil hlavu do dlaní. Ne, nechtělo se mu brečet. Chtělo se mu řvát. Do čeho se to zase zamotal?!

,,Proč si ho praštil?"

,,Já... Já nevím... Prostě... Prostě to moje tělo udělalo automaticky. Neovládnul jsem se. Strašně mě to vytočilo." vydechnul se zakňučením, stále s hlavou v dlaních.

Madara taky nebyl tou situací nadšený. Nechtěl se o něj s nikým dělit, aniž by to chápal. Už tenkrát s Hidanem v něm vřela žárlivost, ale rozdíl mezi Hidanem a Tobiramou byl ten, že Tobirama ubližoval rád. Občas se mu zdálo, že ten magor už upřednostňuje bolest před rozkoší. Trochu mu ta nadcházející schůzka začínala nahánět strach.

˚•˚•˚

Naruto se po chvíli v tichosti z gauče zvedl.

,,Musím si dojít pro prášek na žaludek a na hlavu," zamumlal neutrálně a rozešel se do koupelny, kde měl schovanou lékárničku.

Madara ho sledoval temným pohledem a pak se natáhnul pro oranžový hrnek a pomalu upíjel už vystydlou kávu. Tohle rozhodně nebyla dobrá situace, ale kupodivu ho hřálo u srdce vědomí, že se za něj to blonďatý pako postavilo. A po dvaceti letech okusil pocit zadostiučinění. 

Musel se pousmát nad vzpomínkou ze včerejšího večera. Hned potom, co z něj opadl prvotní šok z toho, že se jeho bývalý dominant válí na zemi, se na jeho tváři objevil samolibý úšklebek. 

I Tobirama byl pár sekund mimo, než se dokázal postavit na vlastní nohy. Z levého koutku úst mu trochu tekla krev a on si jí až úchylně slíznul jazykem. Pak se podíval na Madaru.

,Víš, co teď bude následovat,'

Černovlasý tu větu nemohl vyhnat z hlavy. Stejně tak jako ten jeho pohled. On se na to upřímně těšil.

˚•˚•˚

,,Kdy se má ten trest uskutečnit?" uslyšel po chvíli odevzdaný hlas mladšího muže, který se právě vrátil z koupelny.

,,Datum si určíš ty sám, ale musí to být ode dneška do jednoho měsíce," 

Naruto překvapeně zamrkal.

,,Dnes," řekl pevně, ,,Chci to mít z krku, co nejdřív,"

,,To nepřipadá v úvahu," zarazil ho hned Madara.

,,A to jako proč?" prsknul blonďák, ve kterém začal bublat opět vztek.

,,Protože rozhodně nejsi ve stavu, kdy bys mohl přijímat trest. Máš ještě kocovinu ze včerejška a pochybuju, že večer budeš natolik připravený, abys to zvládnul."