Naruto na sebe navlékal černou lehkou bundu na slabou bílou mikinu. Vzal si na sebe černé upnuté džíny s roztrhanou látkou u kolen. Nechápal, co je to za dnešní módu, ale už si na to zvykl a musel uznat, že mu to v roztrhaných džínách vážně slušelo. 

Prohrábnul si před zrcadlem v chodbě ještě jednou vlasy, aby dostaly svůj známý rozcuch, vzal sebou peněženku, klíče a telefon a vyrazil z domu.

Taxík už na něj měl čekat. 

Dohodnul se s Kibou, že nejdříve si zajdou na rychlou večeři do mexické restaurace na náměstí a pak by se mohli vydat do toho nově zrenovovaného koktejlového baru.

˚•˚•˚

Cesta tam s několika zastávkami na světlech trvala zhruba deset minut.

˚•˚•˚

Když Naruto zaplatil taxikáři za odvoz a vylezl z auta, Kiba už čekal před restaurací a zřejmě ho už netrpělivě vyčkával.

,,To se mě nemůžeš tak dočkat, že se klepeš jak osika?" ušklíbnul se na přivítanou blonďák a měřil si hnědovláska pohledem.

,,Nemůžu se dočkat dalších drbů," zazubil se na něj Kiba a už kráčel na venkovní terasu uzpůsobenou k tomu, aby si hosté mohli dávat jídlo i venku. 

,,Drbů?" nechápal Naruto.

,,No od tý doby, kdy jsem ti pověděl Hidanovu adresu jeho kanceláře, jsme se neviděli,"

,,Žádný drby nemám. To, o čem jsme se s Hidanem bavili, jsem ti přece řekl a víc nic nevím."

,,A neměl si mít dneska schůzku s Madarou? Matně si vzpomínám, že si o dnešním pátku mluvil." zamyslel se Kiba a posadil se do ratanového křesla.

,,Jo, ale odvolal to. Prý se na to dneska necítí. Asi mu je špatně, nebo co." porkčil Naruto rameny.
Kiba se na něj překvapeně podíval. Jemu se nikdy nestalo, že by Madara jejich domluvenou schůzku zrušil.

Naruto vydechl a znovu pokrčil rameny.

,,Hele... Pojďme se bavit o něčem jiném jo?" navrhnul nakonec.

˚•˚•˚

Po večeři se rozešli směrem ke koktejlovému baru.

Naruto ani Kiba tam od renovace ještě nebyli, a byli zvědavý, kolika změnami bar prošel. 

Hned po příchodu dovnitř, se blonďákovi skoro zastavilo srdce překvapením, ale i lehkým vztekem.

,,Uhm... Neříkal ti, že mu není dobře?" vydechl trochu podmračeně Kiba, když zjistil, co zapříčinilo přítelovu staženou tvář.

Naruto si krátce odfrknul.

,,Třeba se mu už udělalo líp, co já vím. Nechodím s ním ne? Nemusí mi všechno hlásit." odvětil zamračeně.

,,Chceš jít jinam?" nabídnul mu hned ochotně hnědovlásek.

Už teď ve vzduchu cítil poměrně zkažený večer a nechtěl to ještě víc rozdmýchávat.

,,Ne. Chtěli jsme jít sem, takže tady taky budeme. Ta renovace se jim povedla nemyslíš? Vypadá to tu teda mnohem útulněji." stočil blonďák okamžitě řeč jinam.

Madara k němu seděl zády u jednoho stolku u zdi. Byl tam s nějakým bělovlasým chlapíkem, který byl rozhodně o pár let starší. Blonďáček netušil, kdo by to mohl být.

,,Sedneme si támhle?" ukazoval Kiba na nejvzdálenější stůl od těch dvou.

,,Jo, dobrý nápad," ulevil si tiše blonďák, nechápaje, proč se v něm dme žárlivost.

˚•˚•˚

,,Můžeš přejít už k věci, nebo na mě budeš celej večer jenom čumět?" zavrčel nepříjemně Madara, když jim servírka donesla objednané, samozřejmě alkoholické, koktejly.

Bělovlasý muž se na něj zálibně podíval.

,,Máš na mě celý večer, hm?" zamumlal poměrně svádivým, ale autoritativním tónem a v jeho hnědých očích se skoro až vzrušeně zalesklo.

Madarovy vyvstaly jemné chloupky na zátylku. Sevřel na stole ruku v pěst.

,,K věci, Tobiramo... Co po mě chceš?" zavrčel na něj už opravdu vytočeně. 

,,Musím uznat, že jsi to dotáhl do nádherného muže, Madaro," zavrněl jako kočka jmenovaný a pořád jej shlížel zálibným pohledem, ,,Mimoto se moc nenervuj, ještě by nás mohl ten tvůj kocourek slyšet,"

Černovlasý muž cuknul hlavou a narovnal se na židli.

,,Co?" vydechl nechápavě a zcela vyveden z míry.

Tobirama kývnul hlavou k nejvzdálenějšímu stolku od nich, kde si Naruto s Kibou povídali.

Když se Madara tím směrem podíval, krve by se v něm nedořezali. Jaká byla asi šance, že si ho při příchodu sem nevšimnul? Proč má najednou tak strašně provinilý pocit?

,Kurva!'

Odvrátil od pohledného mladíka zrak a zadíval se tmavě hnědých očí, připomínajících hořkou čokoládu.

,,Jak jako můj kocourek?"

,,Myslíš si, že nevím, že ho trénuješ?" 

,,Jak...?" zasyčel na něj.

Tobirama se krátce tiše zasmál.

,,Nic mi neuteče, Madaro," pousmál se na něj, ,,Mimoto... Sázím na to, že jsi s ním dneska měl určitě dohodnuté nějaké hrátky, že? Musím říct, že mě neskutečně hřeje na srdci, že si ho vyměnil za mě. To už něco značí, že?"

,,Neznačí to absolutně nic," odsekl mu hlasem ostrým jako nůž.

Měl sto chutí vstát od stále ještě nedotknutého koktejlu a odejít pryč. Jenže jako kdyby ho nějaký neviditelná síla držela drsně přikovaného na místě.

,,Tak proč se tedy nesbalíš a neodejdeš, hm?" nadhodil zadumaně Tobirama, jako kdyby přesně věděl, nad čím jeho bývalý submisiv přemýšlí.

Madara po něm hodil opravdu vzteklým pohledem. Tahle situace se mu vážně nelíbila. Nelíbilo se mu to, jaký na něj měl Tobirama vliv, i po těch zkurvených dvaceti letech!

,,Nemůžeš, viď?... Nejde to, co?... Pořád nad tebou mám určitou moc a kontrolu, i po těch letech... A to tě vytáčí, že?... Vypracoval si se za tu dobu na jednoho z nejlepších dominantů na světě a přitom má na tebe šílený vliv člověk, který je o několik let starší, než ty a má to do důchodu z týhle hezký práce, coby kamenem dohodil." slyšel podmanivé šeptání linoucí se z jeho úst.

Bohužel měl tenhle parchant pravdu a Madara s tím nemohl nic dělat.

,,Jsem rád, že na mě pořád takhle reaguješ. Byl jsi můj nejoblíbenější otrok. Věděl jsem, že s tebou mohu zkusit takřka cokoliv, co mě láká a ty mě neodmítneš."

Tobirama dál dráždil hada bosou nohou. 

A černovlasý muž se snažil i v téhle, pro něj, dost prekérní situaci zachovat čistý klid a kamennou tvář, i když by mu nejraději vydrápal oči z důlků, jak velký měl na něj vztek.