3K přečtení? Really? Jste skvělý! Moc moc moc děkuju! ^w^ <3

Uběhlo několik dnů, kdy se Madara Narutovi neozval. Ty dny se táhly naprosto slimáčím tempem. Dokonce i počasí tomu tak nějak nahrávalo. Za celou dobu nevysvitlo pořádně slunce, většinou se schovávalo pod mrakem a ty slibovaly, že určitě nějaký den přijde nepříjemná bouřka.

˚•˚•˚

Naruto nijak nenaléhal. Nemohl si to vlastně ani dovolit. Musel prostě vyčkávat. Samotnému mu momentální volno docela i vyhovovalo. Mohl se soustředit jak na svou rozepsanou knihu, tak i na svůj osobní život, i když ten byl poměrně dost nudný a nezáživný. 

Sešel se se svým vydavatelem a nakladatelem, kterým přinesl úryvky z rozpracovaného románu a shledal se opravdu s velkým úspěchem a nadšením. Na knižním trhu bylo pramálo knih s takovouhle tématikou a Narutova tvorba byla opravdu podrobná. 

Naruto z obou schůzek odcházel s úsměvem na tváři a pocitem, že odvádí dobrou práci. Zatím tomu nechával volný průběh a nechával to jen jako deníkové zápisky, ke kterým se častokrát vracel a vzpomínal tak, na ta různá sexuální dobrodružství, která s Madarou zažil. Vždycky ho u toho příjemně lechtalo v podbřišku vzrušením.

˚•˚•˚

Madara právě zakládal do jednoho z mnoha šanonů jednu důležitou začínající smlouvu mezi jedním obchodním partnerem, když se mu najednou rozezvonil telefon. Vzal ho do ruky a zamračeně sledoval neznámé číslo, které se dožadovalo pozornosti. Nakonec zmáčkl zelené tlačítko a přiložil si telefon k uchu.

,,Uchiha Madara," ozval se do přístroje.

,,Páni, už je to doba, co jsme spolu nemluvili, že? Kolik to je?... Dvacet let?"

Madarovo tělo ztuhlo. Černé půlnoční oči se mu rozšířily překvapením, lehkým zděšením a bolestivou vzpomínkou. V první sekundě málem upustil telefon na zem, než se rychle vzpamatoval.

,,Co chceš?" zasyčel nepříjemně, ,,Jak si mě našel?"

Na druhém konci uslyšel nespokojené zamlaskání.

,,Copak se takhle mluví se svým Pánem?"

,,Už dávno nejsi můj Pán," zamračil se nebezpečně, ,,Co po mě chceš?"

,,Sejít se,"

,,Nemám zájem,"

,,Ale no tak, Madaro... Vím, že tě můj hlas dostává do kolen a určitě si na mě zvědavý."

,,Tak to se šeredně pleteš," zavrčel, ale věděl, že ten hajzl má pravdu.

Jeho nohy se najednou rozviklaly a on se musel posadit. Autorita z druhého dominantova hlasu přímo čišela a na něj to mělo opravdu nepříjemný vliv, i když tomu bylo vážně už dvacet let. Jeho podvědomí chtělo naprosto instinktivně přepnout na submisivní roli, ale bránil se tomu seč mohl.

,,Chci jenom jednu schůzku, Madaro... Nic víc," naléhal hluboký hlas, který v něm dokázal dříve rozdmýchat neuvěřitelný chtíč a vášeň.

Teď se v něm ale tvořila neuvěřitelná vlna vzteku, zloby a nenávisti. Jak na něj, tak na sebe sama.

,,Kdy a kde?" zavrčel nepříjemně do telefonu.

Na druhé straně se hlas potěšeně rozesmál.

˚•˚•˚

Když se Madara se svým bývalým dominantem domluvil na schůzce, která se měla konat dnes, musel poté zavolat ještě někomu jinému. Čím dřív se s tím chlapem sejde, tím líp a tím dřív mu dá taky pokoj. Doufal.

Telefon pípnul třikrát, než se ozval chraplavý hlas, ze kterého ho zamrazilo na páteři.

,,Naruto? Omlouvám se, ale musím dneska tu schůzku zrušit. Necítím se nejlíp."

Nechápal, proč mu lhal. Nejspíš by jí po dnešním telefonátu stejně zrušil, protože by mu ten idiot neustále vrtal hlavou a nemohl by se pořádně soustředit.

Uslyšel skoro až neznatelné smutné vydechnutí.

,,V pořádku. Nic se neděje. Doufám, že ti bude brzo lépe... Stejně mám doma rozdělanou práci, tak jí aspoň dodělám." odvětil blonďák.

,,Ozvu se, co nejdřív,"

˚•˚•˚

Naruto lehce svraštil obočí, když odkládal telefon na poličku. Těšil se na dnešek. Sakra moc se těšil! Neviděl ho sedmnáct dní a už z toho začínal být na nervy, aniž by to přikládal tomu, že se v němu zřejmě vytvářel hlubší cit. Z nudy dokonce začal přestavovat svůj dům. No... Přestavovat. Hlavně se rozhodl vymalovat jednotlivé pokoje novýma barvama a předělat trochu nábytek. Docela mu takhle utíkal čas. Dělal to sám, nikoho si na to nepozval, ani Kibu. Jenže po rozhovoru s ním, kdy v něm doteď dozníval jeho hluboký podmanivý hlas, neměl chuť pokračovat v rozdělané práci. 

,Zavolám Kibovi a půjdeme do baru. Nebo někam na večeři... Hm, nebo do kina, tam jsme dlouho nebyli.' přemýšlel a vytočil číslo svého nejlepšího kamaráda.

˚•˚•˚

,,Chceš mi říct, že si vážně odvolal schůzku s tím blonďákem, aby ses setkal s tím, co ti před dvaceti lety zlomil srdce?" vydechl nechápavě a zamračeně Hidan, když byl třetí v pořadí, komu se Madara ten den rozhodl zavolat.

,,Aspoň od něj budu mít pokoj," procedil skrze zuby černovlasý dominant.

,,Jasně, a nebo na tebe udělá smutný očička a ty budeš zase pěkně v prdeli," ušklíbnul se šedovlásek.

,,Myslím, že to je už za mnou ne?"

,,Taky jsem si to myslel, jenže kdyby to bylo za tebou, tak na takovou schůzku rozhodně nekývneš,"

,,A co jsem jako měl dělat?"

,,Já nevím, co třeba odmítnout a večer se pobavit se svým submisivem?"

,,Nemohl bych se soustředit,"

,,To jsou jenom výmluvy,"

,,Kurva, proč jsem ti vlastně volal?! Akorát seš chytrej jak rádio!" začal se vztekat černovlásek, což u něj nebylo moc běžné.

Už jenom to napovídalo, jak moc je nesvůj.

,,Protože jsem tvůj nejlepší přítel?" zkusil Hidan se svým obvyklým samolibým úšklebkem.

,,Už o tom začínám dost pochybovat. Přijde mi, jako když hraješ na druhou stranu," ucedil Madara zamračeně, aniž by ho šedovlásek mohl vidět.

Přesto si jeho grimasy dokázal živě představit.

,,Proč na druhou stranu?"

,,Co to mělo jako znamenat v tom klubu?!" vyprsknul na něj znovu vztekle.

Od té noci se spolu pořádně nebavili a když už prohodili mezi sebou pár slov, netýkaly se toho večera. Ani Hidan se mu nezmínil, že za ním Naruto byl a mluvil s ním. Nepřišlo mu to moc podstatné.

,,Co by to jako mělo znamenat? Nic to neznamenalo. Chtěl jsem si jenom vyzkoušet, s jakým pracuješ materiálem." poškleboval se.

,,Nikdy si o žádný moje submisivy neprojevoval tolik zájmu. Stačilo ti jednou říct ne a pochopil si to... A není to žádnej materiál."

,,Nu, prostě mě uchvátil. Má dost rajcovní hlas, že? Jaký to asi s ním musí být v posteli, když-"

,,Drž hubu! Radím ti dobře!" rozkřiknul se na něj Madara ještě víc vztekleji.

Hidan se na druhé straně rozesmál.

,,Páni! Už ho bráníš, jo?" rejpnul si.

,,Nikoho nebráním, ale drž laskavě hubu! Navíc jsme se dostali k úplně jinému tématu, než na začátku."

Šedovlasý muž se stále trochu poškleboval. Věděl, jak tohle jeho přítele vytáčí, ale nemohl si prostě pomoci. 

,,Kam vůbec jdete na tu pitomou schůzku?"

,,Do toho koktejlovýho baru na náměstí. Jak ho zrenovovali." vydechnul Madara klidnějším tónem.

,,Mám tam přijít?"

,,Nepotřebuju hlídat,"

,,To ne, ale potřebuješ uzemnit,"

,,Prosím?!"

,,Slyšel si. Nerisknu si prostě, že na tebe udělá psí očička, řekne ti, že před dvaceti lety to byla jeho největší chyba v životě a ty se mu sesuneš mazlivě k nohám jak chundelatej pes," 

,,Hidane... Přísahám bohu, že tě jednou zabiju,"