Černovlasý dominant nechal své tělo zkrápět vlažnými kapkami tekoucí vody ze sprchové hadice. Projížděl si prsty mezi hustými havraními kadeřemi, které krásně zakrývaly jeho zjizvená záda. Jedna jeho jizva se táhla dokonce přes klíční kost až na pravé prso. Tohle byla věc, se kterou se nikdy nechtěl nikomu chlubit a rozhodně neměl zájem, aby to někdo viděl. 

Otočil kohoutkem a zastavil přísun vody. Chytnul si vlasy a doslova z nich vyždímal všechnu přebytečnou vodu. 

Nahý vyšel ze sprchového koutu a čapnul nejbližší ručník, který si omotal okolo pasu.
Přistoupil k umyvadlu a zahleděl se na sebe do zrcadla. Zrak mu mimovolně spadl na dlouhou tenkou jizvu. Zamračil se a lehce zavrtěl hlavou. Tohle byla minulost. Stará minulost, ke které se nechtěl za žádnou cenu vracet.

Myšlenky mu pak samovolně k tomu blonďatému mladíkovi, který od něj dneska poměrně rychle utekl skoro hned poté, co se dostal k sobě.

,Že bych to přehnal?'

Znovu zavrtěl hlavou, vzal si kartáček, vymáčknul na něj pastu a začal s čištěním zubů.

˚•˚•˚

Ráno se probudil už s poměrně protivnou náladou. Dneska jeho stavu nepřálo ani počasí. Od rána bylo nepříjemně zataženo a předpověď počasí udávala, že dneska teplota klesne pod dvacet stupňů a místy budou silné přeháňky.

S povzdychem rychle odbyl ranní hygienu a pak si šel uvařit velké silné černé kafe. Dneska nesladil, ani nepřidal mléko. Neměl prostě náladu. Vůbec netušil, co se to s ním děje. Takhle napruzeně se neprobral už hodně dlouhou dobu a přitom spal jako dudek.

˚•˚•˚

Usadil se v jídelně na židli a v rukách třímal černobílý hrnek s kouřící černočernou tekutinou, která ho i přes silnou vrstvu skla pálila do dlaní. Sledoval kouř vystupující z šálku a přemýšlel nad tím, jak se dneska zabaví. Do firmy rozhodně nepojede. Není důvod. Vše potřebné vyřídil, když tam byl s Narutem. S Narutem...

,Měl bych mu napsat nebo zavolat, jak se cítí a jestli je všechno v pořádku,' pomyslel si.

Pak se nad tím zarazil a zavrtěl hlavou.

,Teď určitě ne. Vypadal bych nedočkavě a to v žádném případě nejsem. Starost o submisiva je sice důležitá, ale nesmí to vypadat tak, že bych si k němu vypěstoval jiný cit, než ten, který mám při našich hrátkách.' zatvrdil se.

Usrkl horkého nápoje a nespokojeně zamručel, jak se mu vařící tekutina rozlila v hrdle.

˚•˚•˚

Naruto byl plně ponořený do své práce a zahloubaně sepisoval už od brzkého rána všechny poznatky z uplynulých dní. 

Počasí mu dneska vážně hrálo do karet. Vždycky, když bylo venku ošklivo, se mu lépe psalo. Mohl se do toho plně pohroužit a nebyl rozptylován tím, že by venku svítilo sluníčko, které by ho podvědomě táhlo ven.

˚•˚•˚

Dopil třetí hrnek kávy a dopsal poslední slovo. Unaveně se opřel do opěrky židle, promnul si spánky a kořen nosu. Při pohledu z kuchyňského okna se venku stále nic nezměnilo. Bylo tam temno a to byly teprve tři hodiny odpoledne. 

Sledoval stále blikající čárku ve wordu, která snad dychtila po tom, aby dál psal. Jenže už neměl co. Všechno měl dopsané a jenom mohl v duchu přemítat nad tím, co si na něj Madara příště připraví. 

Od podpisu smlouvy uběhlo už patnáct dní a za tu dobu s Madarou strávil šest dnů.

,Jestli to půjde tímhle tempem, pochybuju, že nám ta smlouva vážně vydrží do konce roku... Vždyť toho nemůže být tolik, co by mi měl ukázat.' pomyslel si.

Z dalšího přemýšlení jej vytrhnul zvuk zapípání příchozí zprávy na mobil. Natáhnul se pro něj a srdce se mu opět zběsile rozbušilo. Byla to zpráva od něj.

Jsi v pořádku? Nebolí tě nic? Cítíš se dobře? Byl včera u tebe Kiba?

,Má o mě starost?' pomyslel si zmateně, ale pak zatřásl hlavou, ,Přestaň se tetelit jako idiot. Je to čistě pracovní starost. Vždyť mi to vysvětlovat, že dominant se musí o svého submisiva zajímat a starat se o něj, což samozřejmě zahrnuje i to, že se ho ptá na tyhle otázky.'

Jsem v pořádku. Nebolí mě nic a cítím se fajn. Kiba za mnou přijel chvíli po mém příjezdu a byl se mnou až do večera.

Naťukal rychlou odpověď. Nebude mu přece říkat, že jeho zadek jasně nesouhlasí s tím, že by si měl sedat na cokoliv tvrdšího, než byl měkkoučký hebký polštář. To za chvíli přece přejde. Už to párkrát zažil.

Dobře. Jsem rád, že je všechno v pořádku. Nejspíš se teď pár dní neozvu, mám nějaké zařizování.

Na to Naruto napsal jenom jednoslovnou odpověď. Možná je to tak dobře, že se neuvidí hned za pár dnů, jako tomu bylo doteď. Něco mu totiž říkalo, že by si mohl na jeho přítomnost až moc zvyknout, a pak by pro něj nebylo úplně nejsnažší se s ním jen tak rozloučit.

Vstal ze židle a usoudil, že je na čase udělat si taky něco k jídlu. Od rána měl jenom tři hrnky kávy, což rozhodně nebylo zdravé.

˚•˚•˚

Madara odložil mobilní telefon, na který mu přišla krátká jednoslovná odpověď. Nebyla vlastně tak úplně pravda, že by si potřeboval něco zařídit, ale podvědomě tušil, že není úplně nejlepší se s ním tak často scházet. Mohl by si pak myslet, že je třeba pro něj něčím výjimečným, což tmavovlasý muž rozhodně nechtěl dopustit. Na všechny submisivy stejně. Takže se rozhodl o několikadenní pauzu. Stejně musí vymyslet, co budou provádět příště, i když to poslední vzrušující dobrodružství bylo víc, než skvělé. Jeho tělo se jemně zachvělo a v podbřišku jej zašimralo. Ztěžka si povzdechl a zavrtěl hlavou. Ne, nebude na to myslet.

˚•˚•˚

- O pár dnů později –

Madara právě seděl ve své kanceláři, když mu jeho tiché soukromí narušilo zaklepání na dveře.

,,Dále!" houknul ke dveřím, které se po jeho pozvání otevřely.

Do místnosti vstoupil šedovlasý muž s ulísaným účesem a očima barvy temné krve.

Madara odložil smlouvu, kterou držel v rukách a už po čtvrté jí pročítal a promýšlel, zda je výhodná či ne. 

,,Hidane? Co tu děláš?" vydechl překvapeně na svého přítele.

Hlavou mu pokynul, aby se posadil naproti němu.

,,Dlouho jsme se neviděli, chtěl jsem vědět, co děláš a jak se máš. Už si taky dost dlouho nebyl v klubu, tak mě zajímalo, co se děje." pokrčil šedovlásek rameny a přijmul nabízené místo.

,,Mám teď nového submisiva," zamručel Madara.

To Hidana upoutalo.

,,Tak proč s ním nepřijdeš do klubu, ať ho okouknu?" uchechtnul se.

Madara se proti své vůli lehce zamračil.

,,Za prvé nevím, zda je na to vůbec připravený a zda se mu bude chtít, za druhé ti ho rozhodně nepůjčím a za třetí si teď dáváme od sebe trochu pauzu." 

Hidanovo obočí vystřelilo zvědavě vzhůru.

,,Pauzu? Proč pauzu?"

,,Řekněme, že minule jsme to trochu přehnali. Navíc jsme se stýkali dost často, takže nechci, aby si na to moc zvyknul a nezačal cítit něco, co nemá." odbyl ho jemně.

Hidan se ušklíbnul.

,,Zase ty tvoje imbecilní pravidla o lásce?"

,,Láska nemá v tomhle vztahu co dělat,"

Šedovlásek protočil očima.

,,Pořád dokola ta samá písnička. Už by sis měl najít submisiva natrvalo. Nejseš nejmladší." rejpnul si do něj s úšklebkem.

Madarovy temné oči se zúžily.

,,No dovol!... Nemám zájem o žádný bližší vztah. Sám víš, že už bych to neuměl."

,,Všechno se dá naučit ne?"

,,Tohle se já rozhodně učit nechci,"

,,Chceš být do konce života sám?"

,,Nejsem sám. Mám kolem sebe spoustu lidí."

Hidan si povzdechl.

,,Víš, jak to myslím,"

,,Hidane, já nehledám žádnej dlouhodobej vztah. Baví mě cvičit submisivy, aby si pak mohli najít svého Pána. A dokud toho budu schopnej, budu to dělat pořád. Nic jinýho nepotřebuju, jsem takhle spokojenej."

Šedovlásek si ho přeměřil zkoumavým pohledem.

,,Myslím, že tamto už je dost stará minulost a měl by ses konečně otevřít někomu dalšímu,"

Madara sevřel ruce v pěst. Zhluboka se nadechl a vydechnul.

,,Jestli si mě sem přišel nasrat, tak se ti to daří," zavrčel na něj.

,,Nepřišel. Řekl jsem ti, proč jsem přišel."

,,Mám se fajn, Hidane. Nic mi nechybí. Jsem spokojenej... Pokud se rozhodneme jít do klubu, dám ti vědět a můžeme se tam sejít."

Hidan spokojeně přikývnul.

,,Ještě něco?" vydechl Madara.

,,Ne. Tohle mi stačí." odvětil rudooký a postavil se. 

Madara ho doprovázel temným pohledem ke dveřím. 

Když se za ním zavřely, musel se znova nadechnout a vydechnout. Nesnášel tyhle jeho přepadovky. Vesměs začínaly a končily úplně stejně, jako teď. Hidan přišel, zeptal se, jak se má a kdy dorazí do klubu, pokud tam už delší dobu nebyl. Pak zase začal s těmi svými plkami o lásce a nakonec zase odešel. Madara tyhle jeho návštěvy nechápal. To mu nemohl třeba napsat? Nebo zavolat? Musel vždycky přijít a zprotivit mu den?

˚•˚•˚

Květen se přehoupnul na červen a teploty se už značně začaly přibližovat k těm letním.

˚•˚•˚

Blonďatý mladík přes okno v kuchyni sledoval svou malou zahrádku za domem, kde se zběsile proháněli ve vzduchu ptáci a nejspíše hledali nějakou krmi pro svoje mladé. 

Naruto už poněkolikáté za den překontroloval telefon, zda mu neblbne. Kontroloval příchozí hovory, zprávy i hlasitost vyzvánění. Přišel si pomalu jak nedočkavé děcko, které se těší na Vánoce. Jenže ten chlap se mu pořád neozýval. Začínal být trochu nervózní. Už to byl devátý den, co se mu neozval. A jako kdyby to přivolal, domem se mu konečně rozezněla známá a očekávaná melodie.

˚•˚•˚

,,Ano?" ozval se do telefonu a doufal, že jeho hlas zní klidně a ne moc nedočkavě.

,,Máš zítra čas na skleničku? Potřeboval bych s tebou něco probrat." ozval se mu do repráků vyrovnaný hlas.

V blonďákovi lehce hrklo. Tohle neznělo moc dobře.

,,E-eh, j-já udělal něco špatně?" dovolil se zeptat.

,,Ne, proč?"

,,No... Většinou spojení musím s tebou mluvit nebo potřeboval bych s tebou něco probrat, neznačí nic dobrého," uchechtnul se lehce.

,,Nemusíš mít strach. Jen se tě chci na něco zeptat a něco si ujasnit. Naše smlouva dál pokračuje." ubezpečil ho.

Naruto si tiše oddechnul.

,,Mám zítra přijet k tobě nebo se sejdeme někde ve městě?"

,,Co kdybych se stavil já? Mohl by si zase něco dobrého uvařit."

Blonďák se lehce zatetelil.

,,F-fajn... Tak... Třeba v osm?"

,,Budu tam,"

,Idiote! Co tě to napadlo mu nabízet, že dorazíš k němu?! Měl ses s ním sejít buď tady a nebo někde na neutrálním místě! Ale ne! Ty se musíš nacpat k němu a ještě po něm chtít, aby ti vyvyřoval.' peskoval se v duchu Madara, když vytípnul hovor.

S povzdechem si promnul bradu a pak zavrtěl hlavou.

,No... Rušit to už nebudu. Vypadalo by to možná podezřele.' zauvažoval nakonec, ,O nic nejde. Jenom s ním chci probrat pár věcí a pak můžu zase jet pryč.'

Bůh ví, proč si říkal, že to není pravda.