,,Máš z něčeho strach?" začal Madara s první položenou otázkou.

,,Nenávidím pavouky," oklepal se Naruto jen při zmínce o nich, ,,Chovám se pak trochu jako hysterická ženská, když někde na nějakého narazím. Nejsem na to pyšný, ale prostě je to tak."

,,To je jediný tvůj strach?"

,,Prakticky ano. Zatím jsem se ještě nesetkal s ničím dalším, čeho bych se měl bát. Nevadí mí výšky, nevadí mi krev, nevadí mi tma, nebojím se ani bouřek." pokrčil blonďák rameny. 

,,Být spisovatelem byl vždycky tvůj sen?"

,,Vlastně ani ne... Chtěl jsem se stát policistou,"

,,Policistou? A proč už tedy po ulicích neběháš s pouty a pistolí?" ušklíbnul se lehce Madara, avšak vůbec ne posměšně.

,,Po absolvování střední jsem se k nim hlásil, ale neprošel jsem přes psychologické testy," zamručel nespokojeně Naruto.

,,Jsi snad nějak narušený?" tentokrát se Madara rozesmál.

,,Ne, to ne. Jen se jim zřejmě nehodím do party. Psycholog na pohovoru mi řekl, že jsem pro tu práci moc hyperaktivní a akční člověk. Prý nejsem typ, co drží hubu a krok." odvětil se smíchem Naruto.

,,Myslel jsem, že pro tuhle práci člověk musí být člověk trochu akční a nenechat si všechno líbit ne?"

,,Taky jsem si to myslel, ale ve finále je to prý špatně. Řekl mi, že jsem ještě takové nevyspělé dítě." zamračil se, což Madaru opět pobavilo.

,,Takže potom si se dal na dráhu spisovatele?"

,,Jo... Ta první kniha, kterou si četl. Měl jsem si rozepsanou už na střední. Nějak mě to napadlo a potom, co jsem od fízlů dostal stopku na dva roky, pustil jsem se do jejího dodělání."

Madara přikývnul.

,,Čím se vlastně živíš ty?" začal se ptát Naruto, ,,Říkal si, že tohle děláš už dvacet dva let, ale přece musíš z něčeho žít, když si za to nebereš peníze. Nebo je to jenom výjimka u mě?"

,,Neberu si peníze od nikoho,"

,,Tak z čeho tedy žiješ? Pokud si se s každým stýkal tak často jako se mnou, tak nemůžeš mít čas chodit ani do práce a... Tohle vypadá jako dost drahej dům, ani tvoje auto není jedno z nejlevnějších, nehledě na to, že nosíš drahé značkové oblečení."

,,Jsi hodně všímavý," usmál se Madara.

Blonďák s úšklebkem pokrčil rameny.

,,Zdědil jsem po rodičích jednu velkou firmu, kde jsem ředitelem. A jelikož jsem si svoje zaměstnance vycvičil... Samozřejmě jinak, než si teď myslíš," zasmál se, ,,Tak tam mám spoustu schopných lidí, kteří dokážou pracovat, i když na ně nemusím dohlížet. A když spolu zrovna my dva nejsme, zajedu se tam akorát podívat a zkontrolovat je."

,,Jo, myslel jsem si to. Nebo jsem to aspoň předpokládal. Říkal jsem si, že buď budeš na hodně vysoké pozici, vyhrál si ve sportce nebo si zdědil hodně peněz." pokýval na srozuměnou blonďák rameny.

Madara dopil sklenku, kterou při debatě pomalu usrkával a dolil si novou.

,,Říkal jsi taky, že si Kibovi dlužil velkou laskavost když ses se mnou setkal, co to bylo?"

,,To je soukromé," blýsklo se Madarovi hravě v očích.

,,Takže si nějak svoje submisivy vybíráš?"

,,Ano,"

,,Jsem docela známý po BDSM klubech a tak. Nestydím se za to. A taky mám spousty známých, které mi nové submisivy doporučují. Většinou si je ale předtím, než s nimi uzavřu nějakou smlouvu, proklepnu."

,,Proklepnu?" povytáhl zvědavě Naruto obočí.

,,Jo. Jejich minulost, záznamy v trestním rejstříku, čím se teď živí a tak. Nepotřebuju si do postele natáhnout nějakýho psychopata, co vylezl právě z kriminálu."

,,Uhm,"

,,Tebe mi Kiba doporučil a vlastně se za tebe i zaručil, takže jsem neměl důvod nějak moc pátrat v tvojí minulosti a přítomnosti." uklidnil ho, protože se mu zdál lehce nervózní.

,,Nemám, co skrývat," rozhodil Naruto rukama, ,,Neříkám, že jsem byl čistej jako lilie. Párkrát jsem na střední zkusil drogy, občas jsem se opil jako hovado, ale s věkem prostě nějak dospěješ." přiznal se mu sám bez zatajování.

,,To je vskutku pravda," souhlasil s ním druhý, ,,Byl jsi někdy opravdu zamilovaný?"

Nad tím se Naruto opravdu zamyslel.

,,Upřímně... Ani vlastně nevím... Samozřejmě jsem všechny svoje ex měl rád a záleželo mi na nich, ale že by mě nějak rozchod s nimi zdrtil nebo tak, to určitě ne, jestli myslíš tohle. A ty? Kromě té lásky ze střední?"

Madara zavrtěl hlavou.

,,Kdo ví, jestli to láska vůbec byla. Byli jsme spolu dva roky. Sice to bylo fajn, ale prostě nám to nějak postupem času přestalo klapat. Rozešli jsme se ale v dobrém a doteď jsme přátelé."

˚•˚•˚

Jejich rozhovor lomeno lehký výslech lomeno poznání toho druhého, trval až do večera. Oba zjišťovali, jak si vlastně vzájemnou přítomnost užívají. Byli uvolnění a upřímní. Nic neskrývali. Ani jednou řeč nestála, pořád bylo o čem mluvit, za což byli nejspíš oba dva velmi rádi.

Naruto z toho důvodu, že byl už jako malé dítě velmi ukecaný a pusu zavřel až možná v době, kdy konečně tvrdě usnul, a proto byl rád, že se tu konečně objevil někdo další, kdo je s ním schopen dobrovolně prokecat hodiny.

Madara byl rád z toho důvodu, že Naruto se jevil jako příjemný a otevřený společník. Spousta submisivů před ním byla vyloženě nesvá, když se s ním měla nezávazně a zcela spontánně bavit. Viděl na nich, jak se ošívají a hlídají si, aby neřekli něco špatného. Taky se o něj vlastně skoro vůbec nezajímali. Nezajímalo je, co má rád k jídlu, na jaké filmy se rád dívá, jaké knihy rád čte. Čeho se bojí, čím se normálně živí, čím chtěl být jako malý. Tenhle blonďák byl však naprostý opak. Ptal se ho snad na všechno, co mu momentálně přišlo pod jazyk. Sice měl Madara v plánu se s ním trochu pobavit, ale nečekal, že to dopadne až tak moc dobře. Začal v něm pomalu klíčit zvláštní pocit, že s tímhle blonďatým mladíkem by se chtěl stýkat i po skončení jejich smlouvy.

˚•˚•˚

,,Měli bychom něco sníst. Od oběda jsem nejedl." vydechl Madara, když letmo pohlédl na hodinky umístěné na ruce.

,,To už je osm?" užasl překvapeně blonďák, když i on zkontroloval čas, ,,Nepřijde mi, že už jsem tu několik hodin," uchechtl se.

,,Čas letí, když se člověk dobře baví," mrknul na něj smyslně starší muž.

Narutem projel příjemný mrazík.

,,Objednám čínu, dáš si?" nabídnul Madara.

Blonďák jenom přikývnul a aniž by se staršímu muži svěřil s tím, co by si zrovna dal, objednal za něj. A kupodivu se mu i strefil do chuťových pohárků. 

,Doufám, že se dneska trefí i do něčeho jiného,'

˚•˚•˚

Po společné večeři pomohl Naruto Madarovi sklidit plastové krabičky po jídle, které vyhodili do koše spolu s dřevěnými hůlkami a plechovkami od nápojů. 

,,Tak, co teď?" podíval se na něj Naruto zvědavě, pln očekávání a již lehkého vzrušení. 

Madarovi se lehce zalesklo v očích. Naklonil se k jeho uchu a horce na něj dýchl.

,,Za dvě minuty, ať si připravený v pokoji," zamručel mu svádivě do ucha.

Narutem projelo vzrušení jako blesk z čistého nebe. V duchu se nad tím příjemným pocitem oklepal, beze slova se otočil a zamířil do ,,mučícího" pokoje.

Muhahaha! V příští části se můžete zase těšit na pekelný hrátky :D ^-^