A zase troška děje :D

Naruto se probudil po několika hodinách, když už kolem něho panovala absolutní tma. Zmateně se rozhlížel kolem sebe a několik sekund byl zcela nesvůj z toho, že netušil kde je. Pak si to uvědomil. Jeho tváře i přes tmu v pokoji rudě zasvítily. Pořád byl nahý a... Sakra moc ulepený. S tichým zaskučením vstal z postele a dotkl se bosými chodidly země. Co má teď jako dělat? Nechtěl se tu producírovat nahý po Madarově bytě jako nějaký zloděj. Tiše přistoupil ke dveřím a zkusil kliku. V duchu si zanadával, že se chová jako idiot. Proč by ho tu proboha Madara zamykal? 

Vylezl na chodbu a zjistil, že v obýváku svítí ponuré světlo. Vydal se nakonec tam. Zastavil se mezi futry a zadíval se na Madaru sedícího v křesle s nohou přes nohu, sklenkou vína v ruce, jak v druhé ruce svírá nějakou knihu. Nepatrně si odkašlal, aby na sebe upoutal pozornost.

,,E-ehm, p-pane?" zamumlal nakřáplým hlasem.

Madara k němu zvedl hlavu a jemně se pousmál.

,,Už si vzhůru? Čekal jsem, že budeš spát až do rána," ušklíbnul se.

Naruto opět zrudnul.

,,M-můžu použít koupelnu, prosím?" zeptal se.

Černovlasý muž odložil knihu i sklenku na konferenční stolek stojící poblíž a mávnul na něj zlehka rukou, aby ho následoval.

˚•˚•˚

Zavedl ho do prostorné koupelny.

,,Dej si vanu, sprchu, co je ti milejší. Ručníky najdeš támhle ve skříni a mýdlo můžeš použít klidně moje."

,,Ď-děkuju," polknul Naruto, ,,C-co se vlastně stalo? Moc si toho nepamatuju,"

,,Odpadnul si skoro hned potom, co jsem ti odepnul pouta. Už si to prostě nevydržel. Ani ty, ani tvoje tělo." 

,,O-om-omlouvám se," zamumlal a pokorně svěsil hlavu.

Netušil proč, ale cítil se trapně, že nic nevydrží.

,,V pořádku, za tohle se omlouvat nemusíš. Mnozí před tebou vypli mnohem dřív. Jsi jeden z mála, co vydržel až do konce." mrknul na něj povzbudivě a opustil koupelnu.

Naruto se nejdříve rozhlídnul kolem sebe a pak se rozešel k vaně. Chtěl si trochu zarelaxovat a tahle vana vypadala víc, než sakra dobře.

˚•˚•˚

O několik minut později se zabalený v ručníku, umytý a celý voňavý objevil opět v obývacím pokoji.

,,Jestli máš hlad je tam ještě zbytek pizzy z odpoledne. Můžeš si jí ohřát." nabídnul mu Madara jen co zmerčil jeho přítomnost.

,,N-ne, díky pane, ale na jídlo nemám teď ani pomyšlení," pousmál se blonďák.

,,Sundej si ten obojek, hra skončila," kývnul k němu bradou.

Naruto tak skoro až nadšeně udělal.

,,Chceš víno?... Sedni si. Nemusíš se stydět."

Přikývnul a šel se posadit do křesla naproti jeho. Kožený obojek položil na stoleček.

˚•˚•˚

,,Mezitím, co si se koupal, jsem v pokoji vyměnil povlečení. Budu radši, když tu pro dnešek přespíš, ať mám jistotu, že jsi v pořádku." začal Madara, když mu nalil sklenku bílého vína.

,,Díky,"

,,Zřejmě si nikdy nezažil tolik orgasmů najednou, že?" 

Zavrtěl hlavou.

,,Je normální, že to s tebou seklo, za to se vážně nemusíš stydět ani omlouvat. Byl jsi vzrušený a neuspokojený několik hodin." 

,,Jsem... Jsem z toho takový nesvůj... Trochu. Myslím. Bylo to něco... Jiného, než jsem zažíval doposud."

Madara přikývnul na srozuměnou.

,,Vadilo ti být spoutaný?"

,,Ne, to vůbec ne. Už jednou si mě spoutal."

,,Ale tentokrát si měl dost omezený pohyb," namítnul starší muž.

,,Důvěřoval jsem ti, i když je to trochu směšné. Znám tě jenom pár dnů a absolutně jsem vyloučil možnost, že bys mohl být násilnický masový vrah."

Muž se krátce zasmál.

,,Nejsi jediný, kdo mi to už řekl. Líbilo se ti to?"

,,Jo. Jistě, že jo. Kdyby ne, asi bych se tolikrát neudělal, ne?"

,,To víš, že udělal. Ještě nejsi ve fázi, kdy jsi schopen své vzrušení ovládat."

,,To snad jde?"

,,Ano, ale je za tím spousta práce," mávnul nad tím starší muž rukou.

,,Jasný, to chápu," přisvědčil blonďák.

˚•˚•˚

Každý dopil svou nalitou sklenku. Nenucená debata plynula ladně kolem nich. Mluvili takřka o něčem a o ničem, jelikož Naruto nebyl stále schopen se pořádně soustředit a vnímat. Stále byl ještě myslí někde úplně jinde. Nakonec se s přáním dobré noci každý odebral do svého pokoje.

˚•˚•˚

Naruto ale dlouhou dobu nemohl usnout. Neustále se na velké posteli převaloval. Jednak proto, že byl z předešlého spánku odpočinutý, a jednak proto, že neustále nad vším přemýšlel.

,Kolik jich tu měl asi takhle přede mnou? Všech třicet osm, nebo jenom některé? A do jakých možných krajností je schopen se mnou zajít? Nikdy si k nikomu z těch všech lidí nedokázal vytvořit žádné pouto? Vždyť je děsně sexy, to ho baví tahle samota? Určitě by se našel někdo, kdo by byl ochotný mu jeho choutky plnit i normálním oficiálním vztahu,'

˚•˚•˚

- Ráno –

Naruto právě dosmažoval druhou vaječnou omeletu, když se do kuchyně najednou přimotal ještě značně rozespalý Madara.

,,Uh... Ty děláš snídani?" vydechnul opravdu mile překvapen.

Naruto se na něj od vypnuté plotny otočil s úsměvem na tváři.

,,Omlouvám se, jestli jsem si dovolil moc, ale nechtěl jsem narušovat soukromí tvojí ložnice, abych se tě zeptal, jestli si můžu po ránu udělat kafe... A když jsem otevřel lednici a viděl jsem tam ty vajíčka, sýr, slaninu a zeleninu, nějak jsem neodolal," omluvil se mu s lehkým ruměncem na tváři rozpačitě a pokrčil rameny.

Madara na něj chvíli zíral, než se probral trhnutím hlavy.

,,Ne to je v pořádku. Jen si mě tím překvapil. Dlouho mi nikdo neudělal kafe, natož snídani." uchechtnul se.

,,Nevěděl jsem, jaký máš rád, takže jsem jen zapnul rychlovarnou konvici a doufal, že se do té doby vzbudíš," uchechtl se upřímně.

,,Jeden cukr, tři čtvrtě vody a čtvrt mlíka, prosím," odvětil s pousmáním černovlasý muž, ,,Chceš s něčím pomoci? I když koukám, že si se tu zorientoval rychle,"

,,Ne v pohodě. Klidně si jdi sednout. Hned to donesu."

Madara přikývnul a stále ještě překvapený si odešel sednout do jídelny. Tohle bylo tak moc zvláštní. Vlastně jenom jednou se stalo, že mu jeho submisiv udělal kafe a snídani po ránu. A to byl přesně ten mladík, který se do něj poté zamiloval. Zkousnul si ret a jen se v duchu modlil, aby se to samé nestalo i u Naruta. S tímhle zvláštním mladíkem měl ještě dost plánů a nechtěl, aby se po tak krátké době rozpadly.

˚•˚•˚

,,Já budu pak muset po snídani jít. Mám domluvený sraz s Kibou a s jedním nakladatelem. Nemáš se mnou žádné plány?" začal Naruto, když před Madaru postavil talíř se snídání a hrnek kávy.

Madara si nepostřehnutelně oddychnul. Rozdíl mezi Narutem a tím druhým byl, že on mermomocí s ním chtěl trávit co nejvíc možného času.

,,Ne. V pořádku. Dneska ti nechám volno. Měl by sis ještě odpočinout po včerejšku." přikývnul Madara. 

,,Fajn. Takže můžu počítat s tím, že se mi zase ozveš?"

Starší muž přikývnul a usrkl kávy.

,,A mohli bychom pak ještě předtím nebo třeba až potom udělat ten rozhovor? Napadlo mě ještě pár otázek."

,,Samozřejmě,"

˚•˚•˚

- Později téhož dne odpoledne –

,,No... A pak jsem odpadnul, kámo... Totálně... Zatmělo se mi před očima a přestal jsem vnímat. Nikdy jsem takovejhle stav nezažil," zpovídal se to odpoledne Naruto Kibovi nad šálkem kávy u blonďáka doma.

Kiba na něj jenom užasle zíral.

,,Chceš mi říct, že tohle s tebou provedl na vaší čtvrtý schůzce?" užasl Kiba.

Ani ne tak závistivě, jako s spíše s obavami.

Blonďák horlivě přikývnul, ale pak znejistěl, když si všiml přítelova pohledu.

,,Je na tom snad něco špatně?" 

Hnědovlásek pokrčil rameny.

,,Nevím... Tohle se mnou udělal až po čtvrt roce, kdy si byl jistý, že už se trochu kontroluju,"

,,Ale já se kontrolovat ještě neumím," zamračil se blonďák.

,,Nejspíš pro tebe má přichystané něco speciálního, co já vím. Jen nevím jestli mám mít radost, nebo se o tebe bát."

,,Jsem v pohodě Kibo, nemusíš mít o mě strach," zazubil se na něj spokojeně blonďáček, ,,Však jsi tohle zažil taky,"