Z pohledu Ashley
Dám si ohřát pizzu a vezmu si prášek od bolesti, aby mě konečně přestala bolet hlava. Asi jsem to včera přehnala, doufám, že jsem neudělala nějakou blbost.
Po jídle jsem šla nahoru zpátky do pokoje, kde jsem zapla svůj noťas a spolu s ním i Facebook. Jsou teprve tři, takže času mám dost. Pustila jsem si nějaký písničky a psala jsem si s klukama z party.
V pět jsem naznala, že by to chtělo vybrat nějaký oblečení. Nehodlám se kvůli ní nějak parádit, vezmu si černý tílko, přes něj červenou kostičkovanou košili a k tomu černý džíny. V 17:50 jsem vyšla z baráku a šla rovnou do parku, kde se mám sejít s Jennifer.
Sama jsem ji nepoznala, ale ona mě ano, takže ke mě došla, když jsem chvíli stála na místě a koukala kolem.
"Ahoj Ash, jak jsi se měla?" zeptala se mě nějaká osoba a já usoudila, že to bude Jennifer. Jediné co na ní zůstalo stejný byly její oči a černá barva vlasů. Měla na sobě bílé šaty.
"Ahoj Jennifer? Celkem fajn. Co jsi chtěla?" zeptala jsem se jí.
"Ale no tak Ashley nebuď taková. Chci si popovídat." odpověděla a naoko se zatvářila smutně.
"Popovídat? A o čem?! O tom, jak jsi mě vyměnila za nějakýho kluka s pěknou tvářičkou?" vyštěkla jsem na ni. Jsem připravená kdykoli odejít.
"Ashley, prosím. Já vím, že jsem to podělala, ale dej mi šanci ti to vysvětlit."
"Po dvou letech? To je teda brzo na vysvětlení." řekla jsem už hodně podrážděně.
"Ashley milovala jsem tebe. On byl pro mě nic."
"Hele Jennifer, já to nechci řešit. Nechci řešit minulost. A už vůbec ne s tebou." řekla jsem a čekala jestli na to něco odpoví.
Po pár minutách jsem se chtěla otočit k odchodu, ale ona mě chytla za zápěstí, otočila mě zpět a políbila mě.
Za Jennifer se ozvala rána dopadu tašky. Urychleně jsem se od ní odtáhla, vytrhla jsem svou ruku z jejího sevření a podívala jsem se co se stalo. Za námi stála jediná osoba, u které jsem nechtěla, aby tohle viděla... slečna Millerová.
Rozběhla se pryč, nejspíš domů, a tašku nechala ležet.
"Jennifer, já tě zabiju!" zavrčela jsem na ni.
Když jsem se vzpamatovala, blondýnka už nebyla v dohledu, ale její taška zůstala ležet tam, kam spadla.
Napsala jsem Hope, jestli by mohla dojít do parku a po Jennifer jsem hodila nenávistný pohled.
Hope tu byla do tří minut, protože bydlí hned vedle parku. Seděla jsem na lavičce a Jennifer stála opodál.
"Tak co? Co se tady stalo? A proč leží ta taška uprostřed chodníku?" zeptala se Hope. Já jsem vrhla další nenávistný _ pohled na Jennifer, Hope se na ni otočila a čekala na odpověď.
"Ta taška je té blondýny, co odtud utekla." řekla s klidem v hlase Jennifer. Hope se na mě otočila a když viděla můj výraz, pochopila, o koho se jedná.
"Do prdele Jennifer, co jsi sakra udělala?" naštvala se Hope, vidět naštvanou Hope je vzácnost, jelikož ona je věčně usměvavá a milá, ale teď z ní zlost přímo srší.
"Jen jsem naposled políbila svoji bývalou přítelkyni." odpověděla jí. To už jsem po ní vystartovala, chtěla jsem ji zbít, ale Hope mi v tom zabránila, chytla mě a táhla daleko od Jennifer.
"Tohle jsi posrala Jennifer." řekla jí vzala tašku slečny Millerové a táhla mě k ní domů.
"Zítra jí tu tašku dáme a pokusíme si s ní promluvit, jo?" řekla mi, když jsme dorazili k ní. "A dneska přespíš tady. Čert ví, co bys provedla, kdybych tě pustila samotnou někam jít."
"Dobře... Půjčila bys mi něco na spaní? Nemám hlad, takže půjdu spát hned." řekla jsem s rozklepaným hlasem.

Omlouvám se za tu dlouhou odmlku. Sekla jsem se při psaní téhle části a taky mám menší problémy doma i mimo domov.
Za případné pravopisné i jiné chyby se omlouvám.