Z pohledu Ashley

  S Maxem jsem hráli všelijaké hry, blbli jsem a povídali si o tom, jaké lumpárny provedl.

Už byl večer a já musela jet domů, aby s tím neměl Ryan problémy. Po cestě jsem se ještě stavila do obchodu pro několik mražených pizz a věci na dnešní večeři, na kterou bude uzená šunka s volským okem.

-Doma-

Ryan zase seděl u televize.

"Čau." řekla jsem a šla odnést nákup.

"Ahoj, tak co škola? Co ta nová učitelka?" zeptal se a mě předběhl mráz po zádech. "Jako normálně... K večeři bude volský oko." převedla jsem rychle řeč jinam a začala dělat večeři. U jídla už bylo ticho, když jsme dojeli, umyla jsem nádobí a šla spát.

Zbytek týdne probíhal jako obvykle, chodila jsem pozdě, zůstávala po škole, jediný problém pro mě byly hodiny se slečnou Millerovou. Pořád jsem na sobě cítila její pohled.

Je pátek poslední hodina a samozřejmě se slečnou Millerovou. Ha zvonek, záchrana a nebo taky ne... "Ashley, ty tady prosím ještě chvíli počkej." řekla blondýnka, když už jsem byla na odchodu. "Sakra!" zaklela jsem potichu, řekla jsem Hope, ať jde domů. Šla jsem k učitelskýmu stolu, ale nechala si odstup, aby se to nemohlo opakovat. "Ano?" řekla jsem. Ona se rozhlédla a když si byla jistá, že tu nikdo není, konečně promluvila. "Já... omlouvám se za ten první den. Nechtěla jsem tě vyděsit... V tu chvíli mě ani nenapadlo, že bys mohla někoho mít..." řekla a při poslední větě se jí zbavili tváře do ruda. 'Wow tohle nám začíná vážně zajímavě.' Otevřela pusu, aby něco řekla, ale předběhla jsem ji. Nevyděsila jste mě, nejsem ten typ člověka, co se tak snadno vyděsí. Jen jste mě zaskočila. A ani nikoho nemám." v její očích se objevila úleva a... naděje? Ta však pohasla, když jsem pokračovala. "Je tu však někdo, kdo se mi líbí... a myslím, že to není jednostranné." Usmála jsem se, protože nahodila takový smutný výraz. Rozhodla jsem se! Z pohledu Charlotte Potom co řekla, mě naplnila úleva a naděje. Ani nevypadá, že by na mě byla naštvaná. Pak ale pokračovala, mnou projel smutek a ona se usmála, to je poprvé co vidím její upřímný úsměv, bože. Ona je krásná a když se usmívá, tak ještě víc. "Znám ho? Řekneš mi, kdo to je?" zeptala jsem se a její úsměv se ještě rozšířil. "On to tak úplně není on. A znáte ji." řekla a přišla ke mně blíž. "Co se týče poslední otázky..." svou větu nedořekla, namísto toho se ke mně naklonila a něžně mě políbila na rty. Má tak hebké a teplé rty, bože. Vtom ji zazvonil mobil. Nespokojeně zakňourala a odtáhla se. Když se podívala na mobil, její výraz zkameněl. V očích se jí mihla bolest, agrese a strach?! Její tvář zbledla. Z pohledu Ashley Líbat ji byl ten nejhezčí pocit, bohužel ho přerušil můj mobil. Vydala jsem že sebe nespokojený zvuk a odtáhla jsem se od ní, abych se podívala, kdo volá. Tělem mi projeli snad všechny možné pocity od bolesti, agresivity, nevolnosti až po strach. "Co ta po mně chce?!" zavrčela jsem. "Promiň, musím to vzít a nejlepší bude, když už i odejdu." sdělila jsem jí a spěšnou chůzí se vydala pryč. Před školou jsem hovor přijala. "Co chceš, Jennifer?!" 

Tak tedy na přání další ještě dnes ;D doufám že se líbí :D