Z pohledu Ashley

'Sakra kdo to může být?'

Charlott mi stáhla triko a šla na chodbu. Po chvilce už jsem z chodby slyšela dva hlasy, z nichž jeden patřil Charlotte, a tak jsem se rozhodla vydat se za nimi a zjistit, kdo nás to vyrušil.

Zastavila jsem se ve dveřích a opřela se o futra. Byla to mladá slečna, nejspíš stejně stará jako Charlotte, měla kratší černé vlasy a stála ke mě zády narozdíl od Charlott.

"...a už se probrala?" zaslechla jsem černovlásku, když jsem došla.

Charlott se na mě podívala a usmála se. "Právě jsme dosnídaly. Měla by být v pořádku, klidně se jí zeptej sama, jistě ti odpoví..že ano Ashley?" "Jistě, už je mi dobře." usmála jsem se na ni. Černovláska se překvapeně otočila.

"Leno, to je Ashley. Ashley, Lena." představila nás a pro moje objasnění ještě dodala:"včera mi pomohla tě sem dostat."

"Já.. Ehm.. Těší mě." řekla jsem a pokusila se o úsměv. "Měla bych už asi jít.."

"Kvůli mě odcházet nemusíš." řekla s úsměvem. "Jsem ráda, že je ti lépe. Navíc, chtěla bych se o tobě dozvědět něco víc, než že jsi dokonalá a se.." to už jí slečna Millerová zacpávala pusu a já se musela smát.

"Ještě slovo a neodejdeš v celku." vyhrožovala jí. "Tak se ještě posadíme ne? Dáte si kávu nebo čaj?" zeptala se, když se uklidnila a pustila Lenu. Ta se jen zasmála a odpověděla, že si dá kafe a já se přidala.

Přesunuly jsme se do kuchyně a během pěti minut už před námi stály hrníčky s kávou. Dozvěděla jsem se, že jsou s Lenou dlouholeté kamarádky a znají se od střední. Pak se Lena začala vyptávat..

Omlouvám se lidi.. Nemám na to tolik času.. Chodím na brigádu a odpoledne jsem moc unavená na to abych psala.. A taky nemám nápady.. Ale pokusil se to zase napravit
Děkuji těm, co to se mnou ještě nevzdali, mám vás ráda.
U dalšího dílu, který bude snad dřív než zase za měsíc, ahoj :)