Trauma
Sans P.O.V
,,CO?!CO?!CO?!" Vykřikl jsem, když mi někdo zaťukal na hlavu. Zmateně jsem se rozhlížel kolem, až mi pohled sjel na hihňající se Tori. Hodil jsem po ní pohled na stylu: ,,Jako vážně?"
Potom jsem koukl na hodiny. ?!. Spal jsem jenom půl hodiny!
,,Hehehe...tak jak na tom je??" Zeptal jsem se se starostí v hlase a šel si nalít kafe.
,,Je na tom vcelku dobře... naštěstí má jen rozedřená zápěstí, nalomenou lícní kost a ránu na spánku...-"
Torielin hlas přerušil zvuk tříštícího se skla.
Sykl jsem bolestí a Toriel vyděšeně zalapala po dechu.
Z konečků prstů mi odkapávaly kapičky krve.
(Pozn. Autora: ano...undertaleským kostlivcům teče z ran krev...jak jinak vysvětlíte červenou tekutinu na Sansově tričku při Genocide run?? Že by Ketchup??)
Stál jsem na místě a snažil se ignorovat tepavou bolest v řezných rankách. Toriel ke mě přišla s obvazem v ruce a pomalými pohyby mi zavázala pořezanou dlaň.
,, Promiň, Tori..." omluvil jsem se, když jsem měl ruku ošetřenou.
,,Nemusíš se za nic omlouvat..." odpověděla mi.
Uklidil jsem ze země střepy a hadrem utřel zbytek rozlitého překapávaného kafe.
Chtěl jsem jít už do postele, ale Tori mě ještě zastavila.
,,Ehm...ještě na něco jsem se tě chtěla zeptat..." kývl jsem tak pokračovala.
,,Jak se k tobě chovala, když si ji našel?" dokončila větu.
,,Ehm... vcelku normálně, ale když jsem ji sem nes, tak byla celá napjatá..." Řekl jsem potichu.
Podrbala se za uchem a řekla:
,,Tak hlídej Papyruse, dobře? Aby ji ZATÍM neobjímal a tak... Přece jenom.. Frisk teď potřebuje čas,"
Místo odpovědi jsem zívl, mávl rukou a popřál Tori dobrou noc.
Šouravým krokem jsem došel před dveře do svého pokoje. Než jsem vešel, ještě jsem koukl na Papyruse a na Frisk. Spali jako nemluvňata...jako by se nic nestalo.
Zalehl jsem do postele a s výhledem na strop se mi pomalu začaly zavírat oči. Nechal jsem je spadnout a konečně jsem usnul...
(With opened eyesockets 😂😂 just KIDding)
(uprostřed noci)
Probudilo mě vrznutí dveří. UUUUGGHHH!!! Kdo zas otravuje? říkal jsem si v duchu. Podepřel jsem se loktem a cvaknul vypínačem u stolní lampičky. Jakmile se světlo rozlilo po pokoji, viděl jsem, že u dveří stojí Frisk. Promnul jsem si oči, abych lépe viděl. ,,Co se děje, srdíčko?" Pak jsem se zarazil. Uhh...Jak sem ji to právě nazval?? Sedl jsem si a rukou jí pokynul, aby si sedla vedle mě. Pomalým krokem došla k posteli a sedla si na ni. Držela si ode mě asi půl metrový odstup a ten jsem trpělivě dodržoval.
Pomalu se na mě podívala a ve světle lampy ji byla vidět velká modro-fialová modřina, která se táhla od spodního víčka přes celou tvář.
Na chvilku mi zčernaly oči a následně se Frisk začaly po tvářích koulet slzy.
,,Ale,ale...shh.." poposedl jsem si blíž a hladil ji po vlasech. Její hlava mi klesla na hruď a její slzy se mi vsakovaly do trika.
Přes vzlyky se jí podařilo něco vyloudit. ,,*Sob* Měl si *sob* pravdu..." Mlčel jsem, protože jsem chtěl aby pokračovala. Frisk měla vždycky problémy se s něčím svěřit a já byl první, kterému se svěřila potom, co se stalo..ahem...to co se stalo. Sám s tím mám trochu problémy...
,,Ve všem jsi měl pravdu," přestala brečet a její hlas ji už skoro nepřeskakoval.
,,Měla jsem přestat... kdybych-kdybych tě poslechla, tak by...
I v tom, co se stalo... předtím...
V tom si měl taky pravdu...moje ODHODLANOST dostane každého do problémů..." Tyhle řeči jsem už nechtěl poslouchat... Tak jsem ji zvedl obličej tak, aby jsme si vzájemně dívali do očí a přitiskl naše čela k sobě.
,,Hej... přestaň takhle mluvit, jo? Tvoje ODHODLANOST nás všechny dostala sem, pokud se nemílím, ne?" Mrkla a po tváři ji stekla slza.
,,A teď k tomu proč si sem přišla uprostřed noci..."
,,Měla jsem noční můru..." Zašeptala a pak dodala: ,,Mohla bych tu zůstat s tebou? Prosím?"
,, Samozřejmě, srdíčko..." Malinko se pousmála a já ji udělal místo vedle mě. Ležel jsem v polosedu a Frisk si o mojí hruď opřela hlavu. Přikryl jsem ji dekou a objal ji rukou.
,,Těm tvým modrým očím se nedá říct ne..." A pak jsem se začal šíleně červenat. Co já to zase plácám?! Ona to ale neřešila a položila si na mě ruku a po chvíli usnula.
Chvilku jsem se ještě na ni díval.
Jak je roztomilá, když spí...
Pak jsem si vlepil pořádnýho facana. Sansi! Ty dubová hlavo! Na co myslíš?! Nemáš na ní! Ona je člověk!
Říkal mi můj vnitřní hlas, který jsem jako vždycky poslechl.
V poklidném tichu a vědění, že mám Frisk u sebe, jsem usnul a nechal se unýst do říše mých haluzných snů.
(Další den ráno)
,,NESAHEJ NA MĚ!!" pak přišla rána, jako když někdo v rychlosti naběhne do zdi. V rychlosti jsem vstal a otevřel dveře. V rohu chodby se choulila Frisk a nad ní stál Papyrus. Snažil se ji uklidnit, ale spíš to ještě zhoršil.
Potom přišlo něco, co nečekal nikdo z nás. Před Frisk se objevila nabídka, která se objevuje, když se člověk dostane do boje.
Došel jsem k Papyrusovi a vzal ho za paži. ,,SANSI? CO TO DĚLÁŠ?" začal jsem ho odvádět pryč od Frisk. ,,Ehh...Di dolů do kuchyně a já ti to vysvětlím..."
Samozřejmě, to by nebyl můj bratr, aby nezačal odporovat.
,,ALE SANSI-" hned jsem ho přerušil. ,,Co jsem právě řek? Di dolů a počkej tam.. " snažil jsem se, aby můj hlas nezněl podrážděně. Kdo by nebyl podrážděný po tom všem...
,,TAK TEDY DOBŘE...VĚŘÍM TI..."
a odešel.
Oddechl jsem si a pomalu došel k Frisk. Sehnul jsem se do podřepu a chtěl jsem ji uklidnit.
,,Hej...prcku. Už je to-" Ruka, kterou jsem k ní natahoval byla odstrčena. Frisk se zvedla a odcházela do svého pokoje. ,,Mohli...byste se prosím...přestat zajímat o to, jak mi je??" řekla chladným hlasem, když stála za mnou. ,,Jsem v pohodě...a to vám musí stačit..." a slyšel jsem prásknutí dveří.
Na obličeji jsem měl takový ten pohled: ,,Co se to právě stalo..?" Ahh...Frisk, proč s námi o tom nemluvíš... A pak jsem si uvědomil, že já v tomhle moc dobrý příklad nejsem. Před ostatními taky skrývám spoustu věcí, které je lepší nechat zakopané hluboko v mysli.
Vstal jsem, oprášil se od neviditelného prachu a razil si to do kuchyně. Slyšel jsem rozčileného Papyho a klidný hlas Toriel, která se ho snažila uklidnit.
,,SANSI! ŘEKNI MI, CO TO MĚLO ZNAMENAT! TO MĚ UŽ FRISK NEMÁ RÁDA? TO JSEM TAK...ŠPATNÝ KAMARÁD??" (pozn. autora: teď si představte Papyho smutný ksichtík..Papy ty si velmi špatný kamarád...kappa)
Papyrus zase dělal ten smustný ksichtík, který byl spíš k tomu, aby se člověk rozesmál. Ale teď nebyla chvíle se smát. Sedl jsem si vedle Toriel, naproti Papyrusovi.
,,Hele, brácha...uklidni se. Nejsi špatný kamarád, jenom...uhhh jak to říct..?" najednou jsem nemohl najít slova. Dobře..Papyrus je už dospělý, ale stejně je to můj malý bráška...s upřímě...dost natvrdlou makovicí. Ale psst! To nikdo neslyšel!
Toriel, můj anděl, seslaný z nebes, mě zachránila! ,,Papyrusi...Frisk se včera stalo něco, o čem není lehké mluvit," začala svým jako vždy klidným hlasem. ,,Musíš pochopit, že Frisk teď není ve stavu, ve kterém by byla schopná přijímat jakýkoliv fyzický kontakt od opačného pohlaví..."
Uhhh..Toriel? Já tě asi zbožnuju.. Jak to vždycky dokáže pojat tak klidně?
,,A....CO SE TEDA VČERA STALO?" zeptal se nakonec Papyrus.
S Toriel jsme se na sebe podívali a ani jeden tentokrát nevěděl co říct.
Tentokrát je asi řada na mě, co?? ,,Víš..." *INHALE* ,,Frisk včera nepřišla domů, protože ji někdo unesl...Uhh...Papy? Jsi v pohodě?" Na jeho obličeji se objevil ten výraz: ,,O můj bože!" smíchaný s výrazem: ,,Já se asi rozbrečím!".
,,NYHOHO HOHO...MĚL JSEM JÍ ALESPOŇ DOPROVODIT! JÁ...VELKÝ PAPYRUS SE O FRISK ŠPATNĚ STARÁM...NYHOHO...JSEM TEN NEJHORŠÍ KAMARÁD NA SVĚTĚ! NYHOHO!"
O můj bože...přestaň řvát... říkal jsem si v duchu.
,,Hej, Hej...Přestaň brečet, okej?? Velký Papyrus přece nebrečí, ne?" Kývl a já pokračoval.
,,Tak abych to zkrátil...Na Frisk musíš teď opatrně, protože z toho, co se tam stalo..(to ti vysvětlím později...), se vylíže až za dlouhou dobu. Takže..." začal jsem vyjmenovávat na prstech.
,,Žádný objímání; žádný chození mezi lidi, zatím; držení za ruce; ležení společně v posteli...."
Dál mě nic nenapadalo...tak jsem radši zmlkl. Toriel přikývla a Papy se tvářil velmi sklíčeně.
On to pochopí...Taky chce pro Frisk jen to nejlepší...
,,DOBŘE...CHÁPU...ŽÁDNÉ PAPYRUSOVO OBJETÍ..."
TAK TADY VÁM TO USEKNU...CHUDÁK PAPY!! :/ CHUDINKA FRISK!!! DO KOMENTÁŘŮ MŮŽETE JAK JE LIBO HÁDAT, JAK TO S FRISK BUDE POKRAČOVAT A JAK SE ZLEPŠÍ JEJÍ BLOK K FYZICKÝM DOTEKŮM..SCHVÁLNĚ..ČEHO STE SI TAM VŠIMLI JAKO PRVNÍ??
(NÁPOVĚDA: FRISK&PAPY; FRISK&SANS)
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro