Pomalu jsem se z kobrece zvedla, oči upřené na postel. To byl teď cíl. Přestože jsem okolí stále vnímala, ustoupilo do pozadí. Vše, co jsem viděla, byla ta dokonalá situace, příležitost.

,,Nějaké jiné požadavky, než ji oddělám? Nechtěli uříznout na památku něco?" Pro jistotu jsem se ptala, různé části těla holek jako byla Chloe šly často na dračku. Odpovědí mi bylo nesouhlasné zamumlání. Úplně jsem cítila nervozitu mé spolupachatelky a pohled kamery za zády.

Přikradla jsem se blíž a vzala pěkně vyšívaný polštář, který se opovážlivě viklal na okraji. S úsměvem jsem zjistila, že je na něm ručně vyšité logo Disney a pod ním potisk několika princezen. Kvalitní polštář.

,,Tohle nebylo v plánu," varoval mě úzkostlivý hlas.

Neodpověděla jsem, byla jsem příliš blízko na to, abych riskovala její probuzení. I když pochybuju, že přes to chrápání by se probudila. Obrátila jsem polštář hladkou stranou dolů a opatrně vlezla po čtyřech na postel.

Matrace se zhoupla pod mojí vahou a jednu chvíli jsem se i zarazila, když Chloe cosi zamumlala. Adrenalin mi v žilách ale klesal, protože odteď už to bude jednoduché. Klekla jsem si těsně ke spící Růžence, sametová látka se dotkla jejího obličeje.

Jedna vteřina. S trhnutím se probudila.

Druhá. Rozmáchla rukama. Přitlačila jsem, kolenem se mi povedlo znehybnit jednu její paži.

Třetí. Kopala kolem sebe nohama, ale na mě nedosáhla. Její volná ruka mě chytla za rameno.

Čtvrtá. Pátá. Šestá. Pevně mě sevřela, až jsem slabě sykla. Její ostré, umělé nehty roztrhly tmavě rudý oblek s tečkami. Další mé syknutí patřilo vidině, jak ho budu muset zašít. Zase.

Vteřiny ubíhaly dál, marné pokusy o přivolání pomoci se nesly pokojem. Zněly jen jako tlumené výkřiky ze snu, jako její mumlání ze spánku před pouhou minutou. Proto jsem se nebála, že by si bodyguardi pomysleli, že se děje něco zvláštního.

S každou vteřinou pokusy vymanit se slábly. Její volná paže ztrácela na stisku.

Dokud bezvládně nedopadla na růžové prostěradlo.

----

,,No to je dost. Jaks' visela v tom okně, tak se mi udělalo špatně!" slyšela jsem, jen jsem otevřela dveře. Prošla jsem otevřeným obývákem s kuchyní, ani jsem nerozsvícela a zahnula do bílých, téměř přehlédnutelných dveří. Přivítala mě místnost ozářená několika monitory, s chatrnou neustlanou postelí a drobky všeho možného po tmavém koberci.

,,Objednala jsem pizzu, na," nabídla mi, aniž by vzhlédla od monitorů. Dívka seděla v koženém křesle, vlasy střižené do mikáda nabarvené na sytě červenou a na sobě už (nebo spíš ještě) pyžamo.

Položila jsem vedle ní na stůl krabičku s ocelovým lanem a vzala si trojúhelníček. Obsahoval snad všechny přísady, které na pizzu můžete hodit, což nebyla zrovna nejlepší kombinace. ,,Ta věcička chce vylepšit."

,,Jasně, jasně." Tikki kritiku svého dítěte ignorovala. Na jednom z monitorů jsem si všimla mailu.

,,Nová zakázka?" Nahnula jsem se, abych si text přečetla. Byl příliš krátký. Zákazník měl odvahu posílat zakázku přes obyčejný mail.

Tikki se natáhla taky po pizze. ,,Jop. Dneska se chce s tebou vidět. Poslal místo, kde se chce sejít."

V hrdle mě škrábal výsměch. ,,Pán chce vyřizovat věci sobně, jo?" To se tak často nestávalo.

,,Už poslal i zálohu. Milion eur."

Kousek anaasu z pizzy mi zaskočil. Pizzu jsem doložila a rozkašlala se. Tikki mě lhostejně uhodila do zad. ,,Tolik? jen záloha? Koho vraždíme tentokrát? Prezidenta?"

,,N-ne," rozsmála se Tikki. Zabít někoho tak vlivného byl její sen, nikdy jsem nepochopila proč.

Nadechla jsem se. Ten zaskoučený kousek byl určitě karma za udušení Chloe. ,,Dneska v kolik?"

,,Ve dvě, v jedné vedlejší uličce." Už hledala na mapě místo srazu.

,,Pán si potrpí na atmosféru."

,,To teda. Dáš si ještě pizzu?"

A: Jasně

B: Ehm... Ne

----

Vím, že ty možnosti nevypadaj nějak závratně, ale přísahám, že to děj ovlivní :D

Děkuji všem za hlasování.

Vaše LucyX ❤