,,Jste si jistý, že se po tom nepozvracím?" vzpomněla jsem si na můj výstup před zákazníkem. Doufám, že ty feferonky šly z bot lehce. Sympaticky vyhlížející prodavač zmrzliny mi nabízel kornout s kopečkem meruňkové a mátové zmrzliny. Podle toho, jak se díval na vanilkovou příchuť, nejradši by ještě jeden kopeček přidal, ale po mé poznámce si to rozmyslel.

,,Je to kombinace stvořená přímo pro tebe, věř mu trochu," drkla do mě loktem Alya, když jsme zaplatili a vydali se k lavičkám. Zamířila jsem ke stejné jako ona, ale včas mi došlo, že tři se na ni nevejdeme a že bych jim dělala křena. Už teď na sebe s Ninem koukali, jako by místo zmrzliny radši snědli toho druhého. Skryla jsem znechucení a dopadla vedle Adriena, který už většinu lavičky zabral pro sebe.

Koutkem oka jsem si prohlídla jeho kombinaci. A hned mě napadlo, co za barviva tam ten pochybný zmzlinář přidává, protože jeho porce zářila jasně červeně a modře. Vypadal ale spokojeně.

,,Dáváš si tyhle příchutě často?" nadhodila jsem, nervózní úsměv k tomu.

Pokrčil rameny a malou lžičkou nabral trochu červené s čokoládovým úlomkem. ,,Většinou mi tuhle namíchá a nechutná to zas tak hrozně."

Čekala jsem, že řekne něco dalšího, ale nestalo se. Oba jsme se pustili do svých zmrzlin a pokoušeli se ignorovat přeslazené švitoření na vedlejší lavičce. Mátový kopeček chutnal dobře, příjemně chladil, ale meruňkového kopečku jsem se dotkla jen jednou.

,,Nebudeš ho?" zeptal se blonďák a já leknutím nadskočila. Cítila jsem, že mi trocha zmrzliny ulpěla v koutku. A s ním i krev, jak se mi žene do tváří. Zavrtěla jsem hlavou.

S tímto svolením se ke mně nahnul, až jsem zas zadržela dech a podebral kopeček lžičkou. Během dalších vteřin ho obratně přesunul na svůj kornout a se spokojeným úsměvem se do něj pustil. Nadechla jsem se ke slovu, ale než jsem si rozmyslela, jak na to chci reagovat, promluvil on.

,,Pověz, co má holka jako ty za zájmy?" ptal se s dávkou lhostejnosti, ale zájem, který jsem za tím slyšela, mě mátl. V hlavě mi to začalo šrotovat.

Mám si něco vymyslet? Co dělají holky rády v této době? Make-up? Celebrity? Tiktok? Vynálezy? Ne, ty má ráda jen Tikki. Oblečení? Móda?

Snažila jsem se ovládat, ale nad vymyšlením příhodného a dokonce pravdivého zájmu jsem se rozzářila. ,,J-já... Se zajímám o oblečení. Design, navrhování a... A tak..." Gratulujeme, Mari. Tohle znělo obzvlášť trapně. Hleděla jsem si radši zbytku své zmrzliny.

Jeho to ale očividně zaujalo. ,,Asi znáš mého otce." Přikývla jsem. Byl syn známého návrháře, proč mě tohle téma nenapadlo už dřív!? ,,Úplně vklidu ti můžu zařídit nějakou exkurzi nebo tak." Znělo to trochu jako výsměch, ale já se toho i tak chytla.

,,Vážně? T-to by bylo super!"

,,Zítra mám focení. Ve dvě odpoledne, na mostě Pont des Arts. Můžeš přijít se kouknout."

Tváře mi zahořely upřímným nadšením. Kdy se mi takové příležitosti dostane? Na vteřinu jsem úplně zapomněla na svou misi.

,,Dobře, budu tam."

---

Jen jsem přišla domů, vybalila jsem to na Tikki. Její nadšení bylo ještě větší než moje, což jsem měla čekat.

,,Víš, jak je to dokonalé? Tentokrát tam nebudete mít ty dva brejlouny, takže budete v podstatě sami dva a budete mít šanci se víc sblížit a... vážně jste spolu natáčeli romantickou scénu?" Jo... z toho se nám Tikki mohla zbláznit úplně nejvíc. Vsadím se, že se Ninovi v nejbližší době pokusí nabourat do počítače nebo mobilu, jen aby to video získala.

Sundala jsem si sáčko, které bylo po celém dni propocené. ,,Zas se tolik neraduj. Děláš, jako kdyby jevil nějaký závratný zájem."

,,To focení je na mostě lásky, chápeš? Víš co budou fotit? Třeba budou potřebovat modelku, třeba... třeba..."

,,Nepřeháněj. Já a modelka..."

To jsem si myslela. S touto vidinou, že jen budu postávat opadál a inspirovat se, se zhroutil v momentě, kdy jsem na most vstoupila. Na břehu Seiny stála dodávka, z které vybíhaly kostymérka a kosmetička, obě ve spěchu do mě málem narazily. Fotograf zrovna Adriena komandoval, volal něco na obě zmíněné kolegyně a do toho radil svému asistentovi, jak si má s odraznou deskou stoupnout, aby sluneční paprsky osvětlovaly Adriena i z druhé strany.

Asistent ho poslechl a když se pohnul, odraz světla mě oslepil. Našlapovala jsem tiše, ale syknutí, když mě světlo bodlo do očí, mě prozradilo.

,,Jdete pozdě, slečno," utrhl se na mě fotograf a s afektovaným mlasknutím si přenastavil expoziční hodnoty na stroji. Kývl kostymérce a ta mě za loket táhla zpět k dodávce. ,,Převlečte ji co nejrychleji, nemůžeme už dál ztrácet čas." Fotoaparát cvakl, jak pořídil další snímek.

Zmocnila se mě panika a zároveň vzrušení. Kostymérka mě silou do dodávky dotáhla a tam mi do rukou vrazila košili se zdobně vyšitým logem Agrestovy značky. S obdivem jsem si stehy prohlížela. Motýl v kroužku byl precizně provedený, na košili s dalšími prvky motýlů se pěkně vyjímal. Na židli vedle mě přistály tenisky se stejným logem, černé tílko a zmuchlané kalhoty.

Kostymérka bez dalšího slova opět vyletěla z dodávky, v ruce nějaké doplňky k Adrienově outfitu, kosmetička mě popohnala a taky zmizela. Chabě jsem se usmála na košili. Byla opravdu nádherná, jenže...

V podpaží zela velká díra.

A: Pokusit se sehnat jehlu a nic a rychle to sešít.

B: Obléct se a zvládnout focení i tak.

------

Spolu s potem, slzami i krví tu máte další kapitolu. Upřímně děkuju všem, co čtou a hlasujou, protože je to teď poslední dobou to jediné, co mě motivuje k pokračování.

A proto jdu za Vámi s menší prosbou. Kromě ML fanfikcí píšu i jiné věci a mám tu na skladě dva příběhy, které nutně potřebují beta-čtenáře, ale jejich autorka je ne a ne sehnat. Takže pokud by Vás to zajímalo, tak budu ráda když mi napíšete a já Vám na oplátku pošlu víc (zatím přísně tajných) informací.

Vaše LucyX ❤