Pomalu jsem otevřel oči, viděl jsem jen na jednu stranu oka, chtěl jsem vykřiknout, ale nemohl jsem moje hlasivky byli zničený. 

Očima jsem se pomalu rozhlédl, ležel jsem v bílé místnosti.

,,Počkat pípání přístrojů? Výživa? Jsem v nemocnici," pomyslel  si pohnul jsem s rukou, ta bolest, která mi vycházela z končetin a hrudníku, to strašný pálení, chtěl jsem křičet. 

Začal jsem se vrtět, ta bolest byla nesnesitelná.  ,,Ššš... jsi v bezpečí," ten hlas, ten něžný dívčí hlas. 

Hledal jsem jí po místnosti, a pak jsem jí zahlédl stát u okna, hleděla na mě.  ,,Byla tam celou dobu? Nevšiml jsem si, že by tu byla..."

Dívka mě chytila za ruku, měla je ledový, ale mě to trochu uklidnilo, poté jsem si vzpomněl na bratra.  Silně jsem stisknul prostěradlo,po mé tváři mi začali stékat slzy, mojí rodiče...jsou mrtvý, zabil je můj vlastní bratr.

Tohle mu nikdy neodpustím, dostanu ho za každou cenu, znovu jsem povolil ruce.  ,,Klid jsi v bezpečí, tady se ti nic nemůže  stát o to se já postarám, " řekla a usmála se, ten její úsměv byl nádherný.

Chtěl jsem pohnout rukou k ní, ale hadičky, které mi vedli z ruky mi tohle moc nedovolovali. 

Pomalu jsem zavíral oči, byl jsem unavený, až moc unavený.  Ani nevím za kolik minut nebo hodin jsem usnul, ale ten vzduchu mě uspal a její slova taky. 

Když jsem se probudil bylo ráno a sestřička mi doplňovala výživu a kontrolovala přístroje, poté jsem slyšel rozhovor mezi doktorem a sestřičkou.

,,Čeká ho další operace, jeho ledviny selhávají, slábne mu levá plíce a srdce měl štěstí, že tohle běsnění toho vraha přežil, ale pokud ho neoperujeme tak může umřít,za týden zacneme," moje přístroje začali pípat, jelikož jsem zrychleně dýchal.

,,Nemusíš se ničeho bát věřím, že to zvládneš," zase ten milý hlas té krásné sestřičky.  ,,Omlouvám se, še jsem se včera nepředstavila, jelikož jsem viděla, že už usínáš, tak jsem tě nechala spát.  Jsem Susan," dodala a usmála se.

,,Susan..." řekl jsem si pro sebe. ,,Kéž bych ti mohl něco říct...kéž bych tě poznal dřív..."

,,Chtěla bych slyšet tvůj hlas," řekla Susan a sedla si vedle mě a znovu mě chytila za ruku.

Říkal jsem si proč tu se mnou pořád je, nikdo jí nedrží může, kdykoliv odejít, ale ona neodešla, tenhle večer mě přišla zkontrolovat jestli nic nepotřebuji.

Uběhl týden Susan u mě byla, každý den a každou noc, ale já pořád nemohl vydat ani hlásku.

Přišel den, kdy má přijít operace, nebyl jsem nervózní, věděl jsem, že jestli se s toho dostanu tak konečně zabiju bratra.

Právě přišla hodina, kdy mě Susan veze do operačního sálu, kde mě budou operovat.

Na ústa mi položili masku, já jsem v hlavě pocitově počítal,ale proč jsem i tak všechno cítil? Cítil jsem, jak se studená čepel zařezává do mého srdce. Strašně bolelo, když mi rozřezali kůži.

A další zářezy bolely ještě víc, o to hůř s každou přibývající vteřinou. Největší bolest však přišla, když mi vyřízli srdce z těla. A to byl teprve začátek mého utrpení.

Následovaly hodiny nesnesitelné bolesti, každý nový řez, každá nová část těla, kterou mi vyměňovali, pak každý steh. To všechno mi trochu ubralo na rozumu, který mi zbýval.

KvetkaTheCauliflower
JackN2004
AnetPilaov