Je ráno, ale pro mě není den, abych nepřestal myslet na bratra.  Pomalu vstával od zdi, kde jsem stále klečel, přešel jsem do ložnice a vzal si svoje oblečení. 

Poté jsem seběhl schody, až do kuchyně, kde stála Susan a připravovala mi snídani.  ,,Nemám hlad," řekl jsem po chvíli. ,,Ale já jsem ti už udělala snídani,"

,,Dám si později, teď si musím něco obstarat,"  ,,Snad nejdeš za tvým bratrem,"  vyjekla Susan.  ,,Ne!" řekl jsem a odešel, že dveří.

Susan měla pravdu,šel jsem hledat svého bratra, ale radši jsem se modlil, abych ho našel,někde mrtvého.  Ale tohle není pravděpodobný, potom co se mu stalo tak věřím tomu, že se Jeff schovává a sleduje mě. 
Každý můj pohyb sleduje, beztak mě sledoval i k Susan.

Prošel jsem parkem a zamířil si to okolo temných uliček, koutkem oka zahlédnu něco co mi ho připomnělo.  Vešel jsem do té uličky a viděl noviny, přilepené na zdi.  Jeden článek z novin byl o mě a o Jeffovi stálo tam něco ve stylu: Pokus o vraždu vlastního bratra. 

,,To je absurdní, jak tohle někdo může napsat je to nepravdivé.  Všechno co napsali není pravda," řekl jsem a strhl noviny.  V rohu u barelu jsem si všiml dalších novin, které se týkali jen mě a Susan. ,,Ty novináři nás přivedou do problémů,"

Uslyšel jsem šepot, který vycházel, ze zadu uličky.  Na nic jsem nečekal a zdrhal odtamtud, věděl jsem, že tahle ulička patřila Jeffovi, jinak by tam nebyli noviny o nás.

Jak jsem odtamtud utíkal, tak jsem slyšel, jak někdo běží za mnou, nechtěl jsem se otáčet věděl jsem, že je za mnou bratr, jakmile jsem vyběhl z uličky, tak kroky ustáli. 

Opřel jsem se o zeď a rozdýchával ten adrenalin, který se mi hromadil v celém těle. Strach rázem opadl, když jsem zjistil, že jsem v bezpečí.