Uběhlo několik týdnů a po Jeffovi ani stopa. Je mrtvý?  Ležel jsem zrovna v ložnici a díval se do stropu od té doby, co se Jeff neobjevil tak spím klidně.

Podíval jsem se na hodinky.  Bylo krátce po desáté. Susan stále spala a tak jsem pomalu vstal a vydal se do kuchyně. 

Připravil jsem si snídani a nasnídal se.  Pak jsem vyšel zpět do ulic.  Přes hlavu jsem si přetáhl kapuci a ruce si strčil do kapes. Procházel jsem ulicí, až k místu, kde byla Jeffova skrýš.

Zastavil jsem se a pohlédl do černo, černé tmy.  V tmě jsem zahlédl postavu.  Viděl jsem jen bílý flek, ale moc dobře jsem věděl, že to je člověk.

Mě vůbec nevěnoval pozornost, takže jsem ho vůbec nepodezříval, že by to byl můj bratr.  Vypadal spíš jako nějaký bezdomovec.
Snažil jsem se přesvědčit mysl.  Chtěl jsem pokračovat, ale moje zvědavost byla silnější.  Pomalu jsem vyšel do uličky. Vytáhl jsem zapalovač a posvítil, na něj.

Vytřeštil jsem oči, když jsem si všiml krve okolo něj, pak můj zrak zůstal na klukovi s bílou mikinou, černými džíny a converskymi.

Nevšímal si mě.  Byl ke mě otočený zády. Tak jsem toho využil a pomalu couval, až na konec uličky.  Kdybych já idiot byl opatrnější, ale já musel kopnout do debilní plechovky.

V tu chvíli jsem ztuhl.  Ta postava se ke mě otočila a usmála se. Byl to můj bratr, kterého jsem neviděl nejmíň pět týdnů.  Moje nohy ztuhly strachem. 

Moje svaly se naplaji a moje hrdlo se stáhlo. Nemohl jsem vydat, ani hlasku a nemohl jsem ani utéct.  Můj bratr šel klidně. S úsměvem na tváři s krvavou mikinou a krvavým nožem.

Nakonec se mi povedlo pohnout.  Otočil jsem se a utíkal co mi síly stačily.  Za sebou jsem zaslechl Jeffa.  Běžel za mnou. Tentokrát se nezastavil, stále mě sledoval. 

Kdybych měl u sebe nůž a mohl se bránit! Sledoval mě vrah mých rodičů a nejhorší na tom bylo, že to byl dřív můj bratr, kterého jsem měl tak rád. 

Teď je to jen kluk, který to nemá v hlavě v pořádku. Slyšel jsem Jeffa těsně, za sebou.  Moje srdce jsem cítil někde v krku. 

Doběhl jsem do našeho domu.  V tu chvíli co jsem chtěl zavřít, tak jsem zahlédl Jeffa. Zastavil se před našemi schody a sledoval mě. 

Pomalu jsem sjel po dveřích, až na zem.  V tu chvíli se klika mírně otočila.  ,,Jdi pryč...jdi pryč..." opakoval jsem. 

Nakonec se klika přestala otáčet.  Zřejmě odešel. Věděl jsem, že tohle není konec. Bude to pokračovat, do té doby dokud mě nezabije.

Máme tu další díl po hodně dlouhé době.  :D mám toho teď opravdu hodně.  Omlouvám se :/