Howdy!!!
Tak jsem tu s další kapitolou...
Nemám k tomu co říct, jenom že jsem tak trochu zlej nepřející člověk...
Anyway...užijte si to!!
Warning:
Soooo much feeeelllsss!!!

Ink P.O.V

Když se Error z dávivého záchvatu zhroutil na zem a nehýbal se, nevěděl jsem, co dělat. Třásl jsem s ním, volal ho jménem, ale nereagoval.

Cítil jsem, jak mi vlhnou oči a nevydal jsem žádné úsilí, abych slzy zadržel.
Nemůže umřít! Nesmí umřít!
Prosím...nechci být zase sám...

Nechci ho ztratit! Ať už mi udělal cokoliv, nemůžu o něj přijít.
Bez něj by neměl můj život smysl.

,,Prosím...*sob* probuď se..." slyšel jsem se, jak mezi vzlyky šeptám. Slzy mi tekly proudem a odkapávaly na Errorův obličej.

Jeho tvář vypadala tak klidně. Vypadal jako v klidném spánku, ze kterého se ale nechce probudit. Ale já jsem potřeboval, aby se probudil. Potřebuju vědět, že se probudí a potom na mě vybalí dávku sarkasmu.

Vzbuď se, vzbuď se, vzbuď se...

Pak jsem ucítil menší drknutí do lokte. Dlouhou dobu jsem nereagoval, ale když se drknutí objevilo znovu, s uslzeným obličejem jsem pootočil hlavu.

,,A-ahoj I-Izumi.." zašeptal jsem hlasem chraplavým od pláče.
Její oranžové oči se do mě zabodávaly. ,,Je mi líto, co se stalo..." v jejím hlase byla znát opravdová lítost.

,,Děkuji, že si zachránil Draca.." položila mi hlavu do klína, hned vedl Errorovy hlavy. Položil jsem jí ruku na tvrdé modré šupiny.
,,To je samozřejmost, je to moje povinnost.." můj hlas zněl úplně bezcitně, jakoby ani nebyl můj.

,,Vím, že máš o něj starost, Inku. Máš na to právo. Určitě bude v pořádku..." v tohle bylo těžké věřit, ale také jsem v to doufal.
Z její přítomnosti do mě vstupoval klid a za chvilku mi přestali téct slzy.

,,Izumi.. Pojď sem, rychle!" slyšel jsem Draca, jak zavolal na Izumi. Rychle jsem se ohlédl a viděl jsem Dracův a Sansův vyděšený výraz. Podíval jsem se směrem, kam se dívali a náhle jsem nemohl popadnout dech.

Slizká chapadla, šílený úšklebek a šílený pohled v očích...Nightmare..
Jako největšímu idiotovy, mi to došlo až teď. To on za všechno může! Error nic neudělal. Takže... Bitva mezi dobrem a zlem nebyla nikdy myšlena mezi mnou a Errorem...

,,Nazdar! Jak vidim...seš ještě naživu!" Nightmare se zasmál a chapadla se nechutně mrskala.
,,Co si udělal Errorovi?!" zakřičel jsem na něj, ale nehnul jsem se od bratra ani na krok.

,,Oo vážně? Zasekaný idiot se ptá, co jsem udělal jeho malému bratříčkovi.. A následně se duhová víla ptá na to samý! Už to začíná být otravný!" mlčel jsem.
,,Ale když už se teda ptáš..? Vlezl jsem do jeho těla, abych ho mohl ovládat. Věděl jsem, že jeho tělo je křehký jak starej porcelán, ale že mě dokáže porazit, i když byl skoro rozpadlej na kousíčky? Heh.."

Vřel jsem vzteky, ale dokázal jsem se ještě ovládat.
,,Původně ti chtěl vzkázat, abys ho zabil. Tím bys zabil i mě, hehe. A když získal na okamžik kontrolu, samozřejmě jsem mu nedal možnost, aby tě varoval.."
Potom se podíval na nehybně ležícího Errora a udiveně se ušklíbl.
,,Jak vidim, tak se můj plán nevydaril...tvůj starší bratříček je pořád naživu.."

Cože?! Je naživu?! Nesnaží se me Nightmare jenom vyvézt z míry?

,,Teď tu zbejvá jenom jedna otázečka.." odmlčel se a pak řekl děsivým hlasem. ,,Koho zabít jako prvního? Zasranýho zrádce, nebo jeho pitomýho bratříčka?"

Po prostoru se rozléhal šílený smích.
,,*cough, cough, cough*"
,,E-Errore?! Ty žiješ!!"
Byl jsem tak strašně rád, že se probudil, ale zároveň jsem se bál, co mu Nightmare udělá..

,,Ale, ale, ale..Šípková Růženka se nám probudila.. Hehehe, ale ne na dlouho.." Nightmare napřáhl svoje chapadla a než jsem se nadal, už jsem ležel na zemi a nemohl se hnout.

,,Ne, nech ho!" zakřičel jsem, když se chapadla obmotala kolem Errora a vyzdvihla ho do vzduchu. Error pomalu otevřel oči a nejdřív se podíval na mě a potom upřel pohled na Nightmarea.

,,Jestli já..jsem šípková růženka.." mluvil tak slabým hlasem, že ho nebylo skoro slyšet.
,,Tak ty..si kus kravskýho hovna.."
Vážně, Errore? Jako vždycky i když si ve smrtelném nebezpečí, tak si musíš ze všeho dělat srandu... pomyslel jsem si.

,,Přestaň mě stát ty otravnej červe!" zakřičel Nightmare a chapadla se kolem Errora utáhly ještě víc. Na tváři se mu objevil bolestivý výraz. Chtěl jsem se za ním rozeběhnout a pomoct mu, ale oba dva, jak Draco, tak Sans mě zastavili.

,,Pusťte mě, musím mu pomoct!" snažil jsem se jim vyprostit.
,,Na to zapomeň, chceš se nechat zabít?" ozval se Sans. Draco jenom přikývl.
,,Ale-" ,,Žádné ALE! Musíme si udělat plán, jinak je to sebevražda," zavrčela Izumi, která seděla Dracovi na rameni.
Zavřel jsem pusu a beznadějně koukal na uvězného Errora.

,,Za prvý..nejsem červ, ale kostlivec.." a Error se ušklíbl.
,,A za druhý..máš něco na obličeji.." Nightmare se na něj zmateně podíval. ,,O čem to-" nedořekl, protože v ten moment mu Error do obličeje plivl krev.

Kdyby Nightmare byl jak my, asi by zrudnul vzteky.
,,Asi jsem se rozhodl..."

Error ke mě otočil hlavu.
,,Nevyčítej si to.. Byla to moje volba.." a mírně se usmál.

Najednou skrz něj projely ty chapadla a z jejich konců odkapávaly kapičky krve.
Ne..nenenenene..NE!

Padl jsem na kolena a měl jsem pocit, jako kdyby zabil mě samotného..
To se nestalo..to se nestalo...

,,Jestli ho chceš, tak tady ho máš,"
Přede mě s žuchnutím spadlo Errorovo zakrvácené tělo.
Z pohledu na něj se mi udělalo slabo a měl jsem co dělat, abych se tam nezhroutil vedle něj.

V hrudníku, kde měl hodně popraskaná žebra, měl dvě menší rány. Ale nejhorší byla rána na hlavě. Skrz pravé oko až na druhou stranu měl obrovskou díru, ze které teklo hodně krve.

Proč se tohle děje? Proč? Proč jsme nemohli být v míru?!

Zabiju ho..za tohle..ho zabiju...