Harry mu donesl oblečení hned jak si vzpomněl, že by neměl do čeho se obléci. Usmál se zvuku sprchy a šel připravit to slíbené jídlo. Krátura zemřel před hodně dávnou dobou a Harry si už žádného dalšího skřítka neopatřil. Přemýšlel, jaké jídlo je rychlé, chutné a hlavně výživné a napadl ho řízek. Také ho ale napadlo, že by Lucius měl začínat něčím lehkým. "Co se asi dává lidem, co dlouho hladověli?" zamumlal si pro sebe a koukal do kouzelnické kuchařky. Kousal si ret a pak si řekl, že připraví víc věcí. Neměl představu, jak dlouho Lucius nejedl a doufal, že mu neublíží. Vykouzlil slepičí vývar a spařenou zeleninu. K tomu upekl kuře, které vonělo celou kuchyní, ale jen na vodě a bez přílišného kořenění. Brambory rozmělnil a udělal z nich lehčí kaši, také ředěnou vodou a odlevitoval to do jídelny. Přemítal, co tam Lucius vlastně dělá tak dlouho, když se za nim ozvalo odkašlání: "Máte velký dům."

Lucius prošel několik pokojů než objevil schodiště a dostal se dolů. Pohledem přejel stůl a žaludek se opět ozval. Harry mu pokynul a Lucius se na něj nejistě usmál. Harry ukázal k jídelnímu stolu a snažil se zamaskovat, že na něm může oči nechat. Dlouhé vlasy mu opět zářily i když se zjevně cuchaly. Měl je delší než předtím a Harry sevřel ruku v pěst. Úplně cítil, jak mu protékají prameny mezi prsty a povzdechl si. Usedl naproti Luciusovi a sledoval, jak jí. Lucius si říkal, že neslané nemastné to je, ale alespoň čerstvé: "Vynikající" pochválil ho. Harry se na něj vřele usmál a podotkl: "Umím lepší, ale měl byste jíst něco dietního." Lucius potřásl hlavou: "Rozumím, po takové době je i tohle něco vážně úžasného." v hlavě se mu v ten moment vybavila popelnice a zároveň se zarazil a po očku sledoval, zda se Harry nějak neurazil. Když zaznamenal, že to s ním ani nehlo, setřásl tu myšlenku: "Vy nebudete?" hned ho napadlo, zda v tom jídle něco není. Něco špatného.

Harry zavrtěl hlavou: "Já jsem jedl, než jsem šel pro Vás." a pak se podíval na hodiny: "Večeři jsem objednal z blízké restaurace, protože jsem nevěděl, jestli budu mít čas něco připravit a v šest, což je za hodinu a něco, má přijít Draco. I s rodinou.". Lucius do sebe nasoukal poslední sousto a podíval se na Harryho přes stůl. Jeho slova ho zaujala: "Kdo je jeho žena? Má děti?" zeptal se tiše. Harry se usmál: "Doufám, že se nebudete zlobit. Vzal si moji nejlepší kamarádku Hermionu. A děti zatím nemají." čekal na reakci a byl opravdu překvapen. Luciusovi sice v hlavě zakvílel výstražný maják: "Mudlovská šmejdka v rodině!", ale navenek se mimoděk usmál. V hlavě mu to však nedalo. Věděl, že se Dracovi líbí a o jejím osudu nic netušil: "Určitě je šťastný." natáhl se pro vodu, maskující své rozčarování nad tou situací. Harry se zářivě usmál: "Miluje ji. A ona jeho." Lucius pokýval hlavou, ale nekomentoval to. Nechal se odvést do obývacího pokoje. Pohovka byla měkoučká a Lucius během následujících několika minut usnul. Harry se k němu přisunul blíž a prohlížel si jej. "Zestárl" pomyslel si: "Ale je pořád stejně impozantní a krásný. Moc bych chtěl, aby ke mě něco cítil" srdce se mu prudce sevřelo. Věděl, že to je opravdu pouhý sen, který nemá šanci se splnit. Když uslyšel zvonek, zvedl se a šel otevřít. Lucius nevypadal, že by ho to probudilo, tak jej nechal ležet a šel otevřít.

Když harry opustil pokoj, Lucius se posadil. Nespal, přemýšlel co bude dělat. Cítil se zahnaný do kouta. Žádný manévrovací prostor. Jediné co mu zbývalo, byl jeho manipulátorský um.

Když Harry otevřel dveře, něco na něj skočilo a pak uslyšel Dracovo smích a ucítil, jak objetí polevuje. Hermiona se zachichotala a nechtěla se pustit: "Tomu říkám uvítání!". V hlavě se mu promítlo, jak asi Dracovi sdělí, že jeho tátu vážně našel živého, ale Lucius to vyřešil za něj. Zničehonic se totiž rozhostilo ticho a Harry slyšel Dracovo zalapání po dechu. Hermiona ho chytila za ruku a šeptla: "Dokázal jsi to!". Harry se otočil, aby viděl na oba muže.

Draco měl v očích slzy a vrhl se Luciusovi kolem krku. Ten jej prudce objal a zavřel silou oči. Harry viděl, jak mu z nich tečou slzy. Podíval se na Hermionu a viděl, že taky bulí. "No tak Herm!" usmál se a objal ji. Když Draco odstoupil, Lucius si jej podržel na délku paže a nahlas řekl: "Je z tebe pořádný muž Draco." na konci se mu lehce zlomil hlas a Draco se natáhl po Hermionině ruce. "Chtěl bych ti někoho představit..." podíval se lehce bázlivě a Lucius se zeširoka usmál, přičemž Draco i Hermiona zalapali po dechu. Ten úsměv totiž prozářil celou místnost: "Vítej v rodině Hermiono Grangerová-Malfoyová". Lucius se musel hrozně přemáhat, když to říkal. Úsměv zvolil co nejvýmluvnější, takový který vždy fungoval. Hermiona se usmála a plaše k němu popošla. Lucius ji chytil za ruku a taky si ji přitáhl do objetí, i když jeho tělo samo od sebe mělo snahu ustoupit co nejdál. "Omlouvám se za to, co se stalo na Malfoy Manor.". Zabořil nos do jejích vlasů a stejně tak si přitáhl i Draca. Srdce se mu svíralo na jednu stranu potěšením za Draca a na druhou z té myšlenky pošpinění celého rodu. Otec by mu nikdy neodpustil, že k tomu nechal dojít.

Harry to sledoval a zatoužil, aby jej muž také objal. Jen trochu jinak. Rozhodl se jim dát prostor a šel připravit stůl. Během večeře si pak vyslechl všechno, co si ti dva potřebovali říct. Ať už o tom, co dělali (Lucius značnou část zamlčel), nebo o tom, jak se Draco dal dohromady s Hermionou. Lucius se uchechtl v jeden moment a přitáhl Harryho plnou pozornost, stejně jako ostatních, když prohlásil: "No, Hermiono. Draco byl do Vás zakoukaný dobrou polovinu školy. Překvapilo mě, že jste mu dala šanci, protože se, stejně jako já, choval jako blbec." v hlavě mu u toho ovšem běželo, že ho za tohle někdo jednou potrestá. Necítil se tak, že by se někdy choval jako idiot. Celý stůl se však rozesmál a Draco dodal: "Jako Harry do tebe..." načež Harryho propíchl pohledem a ten se zakuckal. Položil víno a s rychlým omluvným pohledem se podíval na Luciuse, kterému vyběhlo obočí nahoru. To byl signál, aby utekl.