Dneska se mi do školy nechceee...píšeme hodně testů. Hodím se marod a pak půjdu ničit naše "dokonalé" město lásky. Brrr...láska, ta už u mě zanikla.

,,Mami! Není mi dobře!"

,,Dobře zlatíčko, zůstaň doma"

Fakt se divím, že jsou na mě rodiče i po tom všem tak hodní. Napsala jsem smsku Alye, že nejdu do školy. Ale nechci jít jen tak sama...to je pak nuda. Ha! Už vím kdo mě za žádnou cenu neodmítne!

_________________________________________

Jdu k metru s batohem na zádech, který je plný plechovek. Už z dálky vidím tu tyrkysovou palici.

,,Ahoj Bell!"

Ještě k té tyrkysové. Vsadili jsme se o to, že když půjdu po městě s rohem na čele a budu řvát že jsem jednorožec, tak že se Bell obarví na tyrkysovo. Samozřejmě, že jsem to udělala 😁

,,Čus Mari! Tak dlouho jsme se neviděli, co že jsi nešla s Alyou?"

,,Chtěla jsem tě vidět a navíc, Alya nemůže za školu, rodiče jí na to přišli a pak jedinej člověk jsi byla ty!"

S Bell jsme posprejovaly pár domů, rozbily pár oken a rozkopaly pár odpaďáků. Jo jinak Bell je moje nejlepší kámoška. Ne, není to Alya. S ní si sice taky rozumím, ale Bell je Bell. Pojí nás to, že se nám stalo to samé, na stejném místě a ve stejný čas...stali se nám ONI, no ale o tom až později.

,,Mari? Zapomněla jsem ti něco říct"

,,A to něco je co?"

,,Budu k vám přestupovat"

,,Fakt? To je skvělý! Kdy?!"

,,Zejtra"

Začala jsem skákat jak debil a obejmula jsem ji. Konečně se s ní budu vídat každý den a ne jednou za uherskej rok.

,,Tak zejtra"

Když jsem šla domů parkem, zdálo se mi, že vidím tu blonďatou modelku, ale co by pan dokonalý dělal venku po večerníčku? Asi jsem se zhulila těma sprejema.