,,Jack ti dal ty růže na rozloučenou?"
,,Přesně to udělal"
,,A co ty na to?"
,,Co jsem měla říct? Řekla jsem, že je to zbytečný"

Pak už se mě Bell na nic neptala a pomáhala balit. Vyházely jsme všechno to černé oblečení a nahradily ho normálním.

,,Hele a co ten Adrien?"
,,Měla jsem s ním pokec"
,,A?"
,,Vysvětlila jsem mu, že je prostě konec. Ať už se o nic nesnaží. Vypadal, že to pochopil, ale stejně mám pocit, že se ještě uvidíme."

Pak už jsem Bell doprovodila ke dveřím a pousmála se nad tím, že si myslí, že až se vrátím, tak bude vše stejné. Teda, pokud se vrátím. Dávám jí pár měsíců. Chvíli si budeme volat, ale i to pak skončí. Za pár dní se ve škole objeví nová holka, která se čirou náhodou začne bavit s Bell. Bell začne chodit s Jamesem a ta new girl začne chodit s Jackem a až se sem za pár let vrátím, tak si budou sotva pamatovat moje jméno.

,,Marinette, doufám, že na nás nejsi naštvaná"
,,No, ze začátku jsem byla, ale pak mi došlo, že to neovlivním. A jestli se tam budeme mít lépe tak budiš. Ale pak mi taky došlo, že jste měli pravdu. Toho trucování už bylo dost. Tohle je šance na nový začátek"
,,Jsme na tebe pyšní Marinette"
,,Ale pořád bez objetí. Budu si muset na lidský kontakt chvíli zvykat. Mlácení lidí a objímání je asi přece jen něco jiného"

Pak už jsem jen vlezla do připraveného spacáku s pocitem, že se mi zítra změní život.