17
Když jsem dnes ráno vyšla z bytu, tak si ta 100 letá bábi od vedle myslela, že si pro ni konečně přišla smrt. Nedivím se jí, vypadám tak. Mám na sobě černé džíny, černou mikinu a kruhy pod očima o velikosti zadku naší matikářky jen zvýrazňují moje zoufalství. Na dvoře na mě všichni čuměli.
,,Nevypadali byste o moc líp, kdyby se vám stalo to samý co mě! Takže si zase hleďte svýho!"
*******
Co se jí stalo? Drzá je normálně, ale mrzutá ne.
,,Co se ti stalo?"
,,Hh...ty si vážně nedáš pokoj?" Řekla to tak zvláštně. Byl v tom slyšet humor a ironie, ale zároveň i zoufalství?
,,Už můžeš přestat. Je konec, finito, end rozumíš?"
,,Ale chci ti pomoct"
,,Ne!"
,,Ale..."
,,Prostě ne chápeš?! Chceš to říct španělsky? No!" (Teen wolf? Někdo? Ne? Okey😅😂)
,,Nikdy nepřestanu! Každý den se o to budu snažit! I když to bude sebevíc těžší!"
,,Neříkám, že se ti nepovede mě změnit. Jen už nebudeš mít koho měnit"
,,C-cože? Jak to myslíš?"
,,Myslím, že víš jak to myslím. Sbohem ty jedna blondýno a jestli jen zkusíš leťet za mnou, tak se postarám o to, aby to letadlo spadlo, don't worry"
Nenenene! Nesmí mi odejít! Co budu dělat?
,,Adriene je konec"
,,Alyo nesmí mi odejít!"
,,Čas nezastavíš. Je konec! Přenes se přes to"
*****
,,Marinette Dupain-Cheng! T-ty mě t-tu hodláš nechat?!"
,,Isabello! Myslíš že mě se to líbí? Ale rodiče nepřekecám" skončili jsme v ubrečeném objetí.
,,Je ti jasný, že musíš převzít moje žezlo a vládu nad touhle školou?"
,,To je víc než jasný"
,,Co takhle se na ten měsíc vykašlat na školu a pořádně si to spolu užít?"
,,Beru"
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro