Opláchla jsem si obličej abych začala zase inteligentně přemýšlet. Nesmíš se ním nechat takhle ovládat! Vzpomeň si co ti sakra udělal! Vystrčila jsem hlavu ze dveří abych zjistila jestli je čistý vzduch. Odešel. Hallelujah! Štrádovala jsem si to do třídy, když jsem najednou do někoho narazila.

,,Co tu děláš?"
,,Učitelka mě pro tebe poslala"
,,Hh...to je milý, ale není mi pět abych se ztratila ve škole"

Když jsem kolem něj procházela, bouchla jsem ho ramenem. I mentálně postiženýmu křečkovi by došlo, že ho učitelka neposlala. Já jsem učitelům ukradená. Dobrej pokus zlatovlásku.

,,Brej den"
,,Oh! Slečna Dupain-Cheng nás poctila svou přítomností?"
,,Nojo. Už to tak bude"

Udělala jsem na učitelku nejvíc falešný úsměv a šla si sednout.

,,Isabello, můžeš mi říct, kam jsi se vypařila?"
,,Ehm...noo...za Jamesem."
,,Neříkej mi že..."
,,Říkám ti že."
,,To jsme to teda vyřešily."
,,Cože? Jak to myslíš?"
,,U mě byl zase Jack."
,,Věříš na osud?"
,,Jsi sjetá?"
,,Osud. Třeba se jim vyhýbat nemáme. Třeba máme být spolu. Třeba nás mají opravdu rádi a třeba jen nevědí jak to říct"
,,Třeba, třeba, třeba. My to potřebujeme vědět jistě"
,,Schůzka?"
,,Spíš dopis"

Vytrhla jsem papír ze sešitu a začala sepisovat moje celoživotní dílo:

Potřebujeme vědět jen jednu jedinou věc.
O půlnoci v metru.
Your love ones xoxo.

,,Fajný"
,,Taky si myslím"

Při cestě ze třídy jsem to Jackovi hodila na palici a šla domů. Na co být nenápadná, když stejně zjistí od koho to je.