Další den nepřišla Marinette a Bell do školy. No ne že by to bylo něco zvláštního. Tak si aspoň popovídáme s JJ (Jack a James)

"Čau hoši. Mužem na slovíčko?" Alya jím dá čóču
"Jo jasně. Na chodbu?"
"Vy se znáte s Mari a Bell?"
"Jop. Už to nějakej ten pátek bude" Jack se nervózně podrbal na zátylku a kouknul na Jamese. ,,Pár minut nám trvalo než nám došlo že to jsou ony, ale pak nám to docvaklo"
,,Joo dobře a proč se chovaly tak divně? Proč se chovaly jako by vás neznaly?"
,,A proč bychom vám to měli říkat? To je jen mezi námi"
Teď me zarazil. Má pravdu. Proč by nám to měli říkat? Protože chceme Mari zase změnit na tu slušnou holku...jo, tak to by se mi vysmáli. A navíc oni jsou ten důvod proč je Mari taková, tak to by mě už tuplem poslali do háje.
,,Hm nějak mlčíte. Jinak pro tvoji informaci blonďáku ani se nesnaž. Mari a Bell si získáme zpátky. Tak zatím čus troubové"
Získáme zpátky? Oni spolu chodili!?
,,Díky za pomoc troubové. Alyo oni spolu chodili"
,,Jo na to jsem už taky přišla"
,,A oni je chtějí..."
,,Získat zpátky. Adriene nejsem blbá...ani hluchá. Každopádně fakt nevím co budeme dělat"

*****

Včera jsme se na to s Bell vykašlaly. Psali hodně testů a navíc jsme si to museli urovnat a uklidnit se. Uklidnit jsem se musela hlavně já. Cestou domů jsem rozkopala dva koše, ohnula značku a pak jsem v parku jak největší autista řvala asi 30 minut na strom dokud mě Bell neodvlekla domů.

,,Bell co budeme dělat?"
,,Nevím, ale Jamesovi to pořád sluší..." vstala jsem a jednu jí flákla.
,,Co to meleš?! Posloucháš se?"
,,Jo poslouchám. A ty taky nejsi neviňátko. Neboj všimla jsem si jak ses na Jacka koukala když tě držel za to zápěstí. Kdybych tě neodvedla, tak mu už ležíš v náručí"
,,To není pravda!" Koukala na mě tím pohledem to nezakecáš, dělej přiznej to.
,,Tak fajn! Jack je taky pořád hezkej. Myslím že na sobě zamakal, ty svaly byly i přes to triko vidět. A v těch očích bych se klidně...p-počkej co to tu plácám?"
Bell se na mě s úšklebkem koukala.
,,Líbí se ti! Pořád se ti líbí"
,,No tobě James ale taky"
,,Ale aspoň se to nebojím přiznat"
,,Bell víš že to nejde. Vzpomeň co nám udělali. Nedá se jim věřit. Kdyby se dalo, tak to tady klidně zařvu z okna, ale nejde to..."

Asi hodinu jsme ještě polemizovaly nad tím co budeme zítra dělat, ale stejně nic nemáme. A navíc musela Bell domů.

_________________________________________

,,Ahoj, tak přišla jsi na něco?"
,,No, moje milá Bell, řeknu ti to takhle...jsme v háji"
,,To zvládneme. Jsme jako Beruška a Černý Kocour!"
,,Bell vždyť to je jen legenda a víš že to nerada poslouchám"
,,Ale dívej! Včera jsem si to googlila a..."
,,Pojď ty magore"

Šli jsme ke skříňkám aby jsme si nabraly ty věci, který stejně nepotřebujem. Když jsem se přehrabovala v tý mojí galaxii, tak zazvonilo.

,,Argh! Kašlat! Stejně jdeme pozdě" Zabouchla jsem dvířka a otočila se abych spatřila, že tam ta mořská příšera není.
,,Vážně?"
Znovu jsem se otočila s úmyslem že teda vyrazím do tý třídy, ale moje oči se setkaly s těmi jeho ledově modrými.
,,Co se děje modroočko?"
,,No někoho jsem hledala, ale myslím že to do třídy zvládnu sama"
Tak divně se ušklíbl a začal se přibližovat. Já byla natisklá na skříňku a on byl tak blízko, že jsem cítila jeho dech. Jiné by byly už rozteklý jak zmrzlina, ale já si úspěšně držela poker face.
,,O tom nepochybuju. Ty jsi určitě moc šikovná holka"
,,Jo tak to znělo úchylně"
Zase se ušklíbl a...a políbil mě. Chvíli jsem si to užívala, ale pak mi došlo že je to Jack. Odstrčila jsem ho, dupla mu na nohu a zdrhla na záchod.

Dívala jsem se na sebe do zrcadla a v hlavě mi běhala jedna jediná věc.

Klidně bych ho nechala pokračovat...a to je zlý.