thirty-first
Škola skončila a my se procházely parkem. Zrovna jsme narazily na paní, jak vezla postiženou holčičku na vozíčku.
,,Yaaah, nedokázala bych takhle žít."
,,Přesně."
,,Vidělas tu ruku? Jak ji měla trochu zkřivenou?"
"Jo," otřásla se. ,,Nedokázala by se ji dotknout. Musí to být hnusný."
,,Hyesun, Soo-ah, nechte toho..." zamumlala jsem a ukápla mi jedna slza.
Ony neví jak těžké to takový člověk má.
A možná jsem taky více citlivější kvůli Yeonjunovi...
•••
Mimochodem, co na to zatím říkáte? :D
j-HOPE u enjoy it ⭐️
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro