Píše se rok 2038, ulice Detroitu nejsou zaplaveny jen lidmi, ale i několika různorodými modely androidů, co se snaží vykonat kde jakou lidmi zadanou práci. Ve směs svou práci vykonávají den za dnem od rána do noci, jelikož nemusí dodržovat stravovací režim tak jako ten spací, jako to mají například jejich lidské protějšky. Jsou to prostě stroje, co by neměli cítit nic z toho co cítí lidé, jenomže. Jenomže ne vždy je vše tak jak by si kdo představoval.

Velký vizionář a nápady oplývající Elijah Kamski si myslel kdysi totéž. Už na samém počátku jeho vývoje androidů se média ptala, zda-li budou tyto stroje pro lidi nějak prospěšné a hlavně bezpečné. Kamski jim vždy odpověděl pozitivně, nač se zaobírat starostí o zvířata, když to lidi nemusí tak nutně bavit, nahraďte lidský faktor tím androidím, a budete mít o tuto starost méně. 

Nechcete zrovna ten a ten den hlídat své ratolesti? 

Nevadí. Od toho tu jsou speciálně naprogramovaní androidi co to za vás odřou a ani se nemusí zaobírat tím, že je to stojí nějakou námahu, sílu a nebo psychickou újmu. 

Nechcete si platit fitness trenéra? 

Nevadí, i toto může obstarat za Vás android. 

Chcete zažít netradiční druh rozkoše? 

Zařiďte si soukromého androidího společníka, který má několik programů, co Vás jistě zaručeně uspokojí. 

Nechcete si užívat jen v soukromí? 

Proč ne. Navštivte klub Eden a vyberte si tam androida, který Vás rád uspokojí za nemalý peněžní obnos.

Takhle by to mohlo pokračovat i nadále, ale to by tu leckdo strávil i zbytek svého mládí.

Řeknu to jednoduše. Detroit v těchto letech zažívá velice rychlí androidí Boom. Každý občan, ať už ten sociálně slabší či ten zámožnější prostě chce mít doma kus toho luxusního moderna, tak proč si prostě neobstarat androida a doufat, že tím pak Váš život bude naprosto poklidný a skvělý.

Kdyby tuhle kdysi Elijah Kamski řekl do televize, že androidi, které navrhl a sestavil vedou jisté vady, bylo by hned vše napraveno. Jenomže i tento muž, si musel prostě kvůli popularitě zachovat svá jistá tajemství. Inu ještěže že má ta zadní vrátka, jen kdyby o nich někdo další krom něj věděl, tak by se všem těm problémům co se v posledních dnech dějí vyhnuli obloukem.

Lidé si nadále žijí své životy a sní o lepších dnech. Přesto ale neví, že se den ode dne začínají ztrácet záhadně androidi z ulic, či se začínají postupně chovat zvláštně. A nebo samovolně prostě odejdou od rozdělané práce kdoví kam, případně co hůř, ještě své majitele začínají napadat.

Inu no není to skvělé? 

Jednoho dne si to takhle prostě přijdete domů a zjistíte, že android, kterého jste předchozí den poslali do nějaké místnosti, aby tam strávil noc v nouzovém režimu se záhadně kamsi vypařil.

Na místo toho, aby jste měli nádherně udržovanou zahradu, se dozvíte, že je rázem vzhůru nohama.

Svět není prostě jen to růžové a Sluncem zahrnuté živoucí místo, je to i krutá realita, která skrývá i jisté záhady a tajemství.

Jedním z nich je už od pradávna i tajemství toho: Jaký je vlastně smysl života.

Máme vůbec jako lidé nějaký konkrétní cíl případně hranice, kterých můžeme dosáhnout, a po nich poté už nic dalšího nenastane?

Nejsme nakonec i my sami jen stroje či pouhé figurky na jedné velké záhadné šachovnici, nám neznámých hráčů?

Jsou opravdu androidi, které CyberLife vyrobí jen kus bakelitu bez pocitů, které běžně lidé vedou? A nebo jsou taktéž živé bytosti a tudíž i novou vlastní rasou?

Kdoví. Jen cesta napříč tímto světem a vlastně i příběhem ukáže, jestli je něco z toho pravda či jen pouhá smyšlená představa nebo domněnka. 

Pohodlně se tedy prosím usaďte, jelikož vše teprve začíná. A je jen otázkou času, kdy to začne nabírat vše i na otáčkách a napětí.