Po jemně zvlněné hladině moře poskakovaly stříbřité odlesky jako neposedné bludičky. Tyhle malé nezbedy sesílal bílý měsíc v úplňku, který klidně plul na hvězdné obloze a se zájmem shlížel na dění pod sebou.

Pro nezaujaté oko by tam nic nebylo. Ale pro toho, kdo věřil na pověry a kouzelné bytosti, by tohle byl zážitek na celý život.

V mělké laguně, které místní – jak ti suchozemští, tak i podmořští – přezdívali Měsíční zátoka, se to jen hemžilo postavami, jejichž těla se pod světlem leskla všemi barvami duhy. Jejich vlasy vlály v nočním vánku a jejich oči svítily ve tmě jako drahokamy.

Sama zátoka byla pastvou pro oči. Pobřeží bylo poseto jemnými oblázky a do naproti něj z moře vystupovala skaliska, na která mořské panny s oblibou vylézaly a zpívaly měsíci. Dál se pláž zdvihala nahoru a kopec, který tvořila, skrýval sirény před zraky lidí, kteří ve vesnici za vrcholem pobývali.

Dnes slavil král podmořské říše Sedmimoří, vládce přílivu a odlivu, panovník oceánské fauny i flóry, Hudson Coburn III. Dobrosrdečný se svou chotí, královnou Thalassou Marellou Milosrdnou, dvousté výročí od jejich velkolepé svatby.

Jejich těla se kolem sebe míhala v rytmech hudby, kterou svými nástroji z mušlí a schránek korálů vytvářeli hudebníci sedící na nedalekém útesu a zpěvem dotvářela jedna z královniných dam. Králův šupinatý ocas se ve vodě průzračné jako diamantové krystaly lesknul do všech tónů modré, tak jako samo moře.

Královnina ploutev zase nabírala odstíny zelené, tyrkysové, přesně jako mořské chaluhy. Společně vytvářeli celek, který byl milován celou Sedmimoří. V historii vládců sedmi oceánů ještě nebyl královský pár, který by byl více uctíván svými poddanými, než právě Hudson a Thalassa.

Sami manželé měli v tuto magickou noc oči jen pro sebe. Ve vlasech jim zářily zlaté koruny posázené perlami a ruce zdobily kovové náramky. Královninu hruď zakrýval nádherný korzet z mušlí, ze kterého do stran vystupovaly rukávy z té nejjemnější látky, jakou kdy mořští tkalci mohli vyrobit. Zespod na něm visely drobné stříbrné řetízky a dodávaly tak celému kostýmku o to honosnější vzhled.

Ani král se však nenechal na tuto noc zahanbit. Jeho svalnatý hrudník nepřekrývalo nic, ale kolem krku měl obrovský náhrdelník, který ještě zvětšoval jeho moc ovládat oceán. Samotná magie ale nespočívala v zářivém šperku posázeném drahými kameny. Byla v králi samotném.

,,Můj drahý, copak tě trápí?" položila při jednom z tanců královna svému muži na tvář svou malou dlaň. Král zavřel oči a přikryl její ruku tou svou. Po chvilce ji uchopil kolem pasu a pokračoval v pomalém proplouvání mezi vlnkami.

,,Co by mě trápilo, má nejmilovanější? Jsem tady s nejkrásnější mořskou pannou v celé Sedmimoří, která už je dvě stě let mou ženou," usmál se král líbezně a při otočce políbil Thalassino čelo. Ta se k němu přitulila o něco blíž a svou hlavu vložila do jamky mezi jeho krkem a ramenem.

,,No a ty si myslíš, že za ta dvě století nepoznám, když něco hází stín na tvou mysl?" zašeptala Thalassa tak, aby je nikdo neslyšel. Král si tiše povzdechl.

,,Je mi líto, že tady s námi nemůže být naše malá Torie," řekl a při zmínce jména své dcery se mu po tváři rozlil široký úsměv. Královna se potichounku zasmála. ,,Můj milý Hudsone, vždyť je to ještě malá škeblička, ta naše holčička," odpoví mu a chytí ho za obě tváře.

,,Máš pravdu, ona by to stejně celé prospala," uchechtne se král Hudson a opět si k sobě ženu přivine. ,,Navíc tahle noc je jen a jen naše," dodala Thalassa.

Hudson se jí podíval zpříma do očí. Do té jejich temné zeleně se zamiloval už na první pohled. Co by byl býval dal za to, aby Thalassiny oči měla i Torie. Ta však zdědila ty jeho, modré jako hlubina oceánu. Stejně tak i jeho havraní vlasy. Z matčiných bělostných jako sníh na ledovcích v severních částech Sedmimoří má jen jeden pramen, nad pravým uchem.

,,Ano, tenhle okamžik je náš," vzal mezi prsty jednu z bílých kudrn. Než se stačila Thalassa nadechnout k dalšímu projevu své lásky k Hudsonovi, chytil ji za zátylek a políbil ji na namodralé rty. Chvíli si jen užívala, jakou má nad ní moc, než obmotala roce kolem jeho krku a polibek prohloubila.

,,Támhle jsou!"

Krásný okamžik přerušil řev přicházející z pobřeží. Král hned instinktivně skryl Thalassu za svými zády a očima hledal zdroj hluku.

Po chvíli uviděl postavy, jak se kymácivě ženou po mokré pláži směrem k zátoce. Hned mu došlo, co to znamená. Lidští lovci mořských panen je našli.

,,Okamžitě se stáhněte!" zařval svým hromovým hlasem a všichni hudebníci a sluhové okamžitě zmizeli pod vodou. ,,Ty taky, Thalasso Marello," otočil se ke své ženě. Ta poznala, že se děje něco opravdu špatného, protože ji řekl oběma jmény.

Poté už taky uviděla muže s ostrými harpunami v rukou. ,,Neupustím tě, Hudsone," chytila ho za ruku a pevně stiskla. Stačil jeden pohled do jejích očí a královi bylo jasné, že ani jeho rozkaz s ní nehne. Chvíli se cítil klidný, než ticho noci opět přerušil výkřik. Tentokrát však mořského tvora.

Hudson s Thalassou se zadívali na otevřené moře. V půlkruhu tam stály lodě, které měly mezi sebou natažené sítě s ostny. Právě tento ostrý nástroj způsobil bolest jedné mořské panně, která se do sítě vplavala. Král nechápal, jak se sem tak nepozorovaně mohly dostat.

,,Jsme obklíčeni," vydechl král Hudson. Věděl, že zklamal. Všechny své zbraně nechal v paláci. A to se mu teď stalo osudným, pomyslel si.

Stále ale měl své moře. Bez svého kopí nemohl přesně soustředit moc do jednoho místa, přesto měli stále naději.

Zavřel oči a začal se soustředit na vodu kolem sebe. Představoval si, jak se zvedá vlna a bere s sebou do hlubin všechny lodě, které bránily mu a jeho družině v útěku domů. Než však stačil myšlenku dokončit, kolem krku se mu stáhlo kovové lano a rána do hlavy poslala do bezvědomí.

Poslední, co slyšel, byl Thalassin zoufalý výkřik.

...

Probudily ho teplé jazyky slunce, které olizovaly jeho vysušenou tvář. Do zápěstí se mu zarýval provaz a vytvářel tak krvavé šrámy, ze kterých stékaly malé potůčky světle růžové krve. Krve mořských panen.

Hrdlo měl vyprahlé a jen stěží se mu dýchalo. Donutil se otevřít oči. Avšak to, co uviděl, by radši hned vymazal z paměti.

Naproti něj byla na dřevěném kůlu přivázaná Thalassa. Vlasy měla zplihlé, její šupinatý ocas už se vůbec neleskl, její tvář byla strhaná strachem a oči podlité krví z pláče. Královi ten pohled lámal srdce.

,,Thalasso, lásko moje, co ti to udělali?" zašeptal a z očí se mu začaly koulet slzy.

,,Ale podívejme se, kdo se nám to probudil, sám pán všech moří!" přiskočil před něj muž ve volné plátěné košili, vysokých černých botách a kožených kalhotách, které mu obepínal opasek s dýkou. Lovec mořských panen.

Král jen znechuceně odvrátil tvář. Muž ho však uchopil za dlouhé vlasy a trhnul nahoru.

,,Dívej se mi do očí, ty mořská potvoro, když s tebou mluvím!" zasyčel a aby dodal svým slovům důraz, praštil volnou rukou Hudsona do břicha. Král tiše zaskučel, protože jeho tělo už pokrývaly modřiny a řezné rány z noci.

,,Nikdy mi nebudeš šahat ani po konec ocasu, ty suchozemská kryso!" zavrčel král přes zaťatou čelist. Vysloužil si jen posměšky a další dvě rány, tentokrát do obličeje.

,,Nepovídej, králi Hudsone. Jmenuješ se tak, ne? Ta tvoje žába na tebe furt volala. Bylo to k nevydržení. Tak jsme jí trošku přistřihli tu její šupinatou parádu," kývnul směrem k Thalasse. Teprve teď si král všimnul, že jí konec ocasu chybí. Proto je pod ní růžová kaluž a její obličej je popelavě šedý jako staré omítky domů, které jsou kolem.

,,Ty parchante," procedil skrz zuby král.

,,Promiň, ale jmenuju se Edward Rodrigo, ne parchant," škodolibě se usmál muž a ukázal tak řadu zkažených zubů. Ozval se smích. Král se poprvé pořádně rozhlédl kolem. Byl na vyvýšeném dřevěném pódiu, které bylo jedno ze dvou, které na kulatém náměstí stála. Na druhém pomalu umírala Thalassa.

Pod nimi byl shromážděný dav lidí. Muži, ženy děti, staří i mladí. Byli tady všichni. A ani jeden neměl v obličeji náznak soucitu. Všichni se zlomyslně usmívali a pořvávali na něj a na jeho ženu všemožné nadávky.

,,Dnes zbavíme náš svět vládce vody a všech moří, krutého krále Hudsona a královny Thalassy! Nechť je tohle pomsta za všechny životy námořníků, kteří ve vodách jejich veličenstvech nechali své životy!" zakřičel Edward k publiku, které začalo znova jásat.

Král věděl, že z téhle situace není východiska.

,,Tímto dnem ukončíme vládu oceánů nad námi a budeme souši i vodě vládnou jen a jen my!" zdvihl Edward ruce a lidé s ním. Král Hudson už ho ale přestal vnímat. Všechnu svou mysl soustředil na svou ženu, která na něj z posledních sil upřela své krásné oči.

Kdo by ty dva pozoroval, viděl by, kolik lásky v těch pohledech je. Tolik, že na to není ani dostatek slov.

,,Zapalte hranice," řekl hlavní lovec mořských panen a seskočil na zem. Jen co se jeho nohy dotkly země, pod králem a královnou vzplál oheň. Už jen to teplo z něho sálající bylo pro mořské panny smrtící.

,,Sbohem, lásko," vykřikla Thalassa, než omdlela.

,,Sbohem, má královno," zašeptal král Hudson a odvrátil zrak, aby neviděl, jak tělo jeho ženy pohlcuje žár.

,,Je tam pěkně teplo, co?" zakřičel zespod Edward a Hudson se donutil naposledy na něj pohlédnout. Použil zbytky svých sil, aby vytvořil ze svého potu kapku vody. Tu nechal, ať se pomalu vznáší k obloze. Oproti azurovému nebi byla skoro neviditelná, přestože se modře a zeleně leskla. Vložil do ní všechnu lásku, kterou s Thalassou chovali pro svou dcerku.

O které naštěstí nikdo ze suchozemců neměl ani tušení.

Přivřel oči do tenké štěrbiny. Uviděl, jak se výraz v Edwardově tváři změnil z vítězného na vystrašený.

,,Hlubina oceánu je mi domovem, příbuzenstvem mým vodní tvorové. Až nadejde Modré hvězdy den, nastane vláda dcery mé," pronesl, než naposledy vydechl.

Proroctví slyšel jen Edward a přeběhl mu z něj mráz po zádech. Neměl se o něm nikdo dozvědět, ale lovec udělal tu chybu, že si jej zapsal. Byl si jist, že Hudson žádné potomky nemá a namlouval si, že se mu to celé jen zdálo. Byl to jen přelud.

Kdyby jen tenkrát věděl, že v kolébce v podmořském paláci klidně spinká dědička trůnu Sedmimoří.