,,No tak, Harry, pojď s námi do kola!" zavolala na mladíka s černými vlasy, které měl stažené modrou stuhou na zátylku, dívka s copem ve světle modrých šatech, které měla přepásané bílou stuhou.

,,Nebuď zbabělec a jdi!" mávnul rukou k tančícím lidem postarší muž, který seděl hned vedle Harryho. Přihnul si při tom z korbelu, ve kterém už docházelo pivo, nejoblíbenější tekutina zdejších obyvatel.

,,Stejně by sis už měl pomalu hledat nevěstu," dodal a Harry zaregistroval, že se pár děvčat u vedlejšího stolu zachichotalo. Takové husy, pomyslel si. Ale věděl, že proti vůli svého otce nic nezmůže, tak odložil lehký kabát na opěradlo židle a přidal se k rozjařeným tvářím, které kolem dokola poskakovaly do rytmu hudby.

On ale písně skoro nevnímal. V hlavě měl jen to, že zanedlouho už nebude muset otce poslouchat. Nebude trvat dlouho a stane se pánem přímořské vesnice Bali, která byla už po léta velmi úspěšnou rybářskou lokalitou.

Z přístavu Shire se vyvážely ryby do celé země a kdo ví, možná ještě dál. Bali byla strategickým bodem, a to nikdo nemohl změnit. Proto taky byl pán této vesnice velice uznávaným mužem.

Bali byla ze dvou třetin obklopena mořem. Na jihu se do vody táhnul dlouhý skalnatý útes, nejnebezpečnější místo široko daleko. Přístav Shire se rozkládal na jihovýchodě. Směrem na sever od moře se vesnice protahovala do vnitrozemí.

Jihozápadní pobřeží bylo už dlouho opomíjeno. Lidé z vesnice o tom místě, které bylo nazvané Měsíční zátoka, nemluvili. Byla to přehlížená část Bali.

Harry skoro nezaznamenal, že ho za ruku popadla jedna tanečnice a vydala se s ním doprostřed kruhu. Nahlas se při tom smála a on jen předstíral úsměv. Doopravdy se snažil skrýt výraz znechucení. Taková šereda. Nos jako sup a pihovatý kulatý obličej. Oči hnědé, obyčejné a rty plné a nechutně červené. Nejradši by se sebral a odešel. Jenže to nemohl, už jen kvůli tomu, že byl váženým synem pána vesnice.

Svého otce sice měl rád, ale poslední dobou se mu radši vyhýbal. Stále ho totiž strašil se zásnubami a kdesi cosi, každému zámožnějšímu muži v Bali napovídal, že po jeho dceři – pokud ji tedy měl – hází Harry očko a že si pomalu začíná pomýšlet na ženění.

Celé mu to připadalo jako hloupá hra, která ale nebude mít vítěze, jen poražené. On se totiž nehodlal oženit. Rozhodně ne s žádnou ropuchou, které byly na každém kroku a mrkaly na něho řasami.

,,Děkuji vám za tanec, slečno," uklonil se pihovaté dívce a jemně ji políbil ruku. Ta se štěstím rozzářila jako svatojánské mušky a její obličej nabral odstín jejích rudých šatů. Harry se ušklíbl, když od ní odcházel. Zase další naivka, která si myslí, že by mu mohla stát po boku.

,,A ani to nebolelo," zkonstatoval otec, když se jeho syn posadil zpět ke stolu. Hostinský před něj hned postavil pivo a Harry se hladově napil. To se zdá, ale po jednom tanci opravdu člověku vyschne v hrdle. Harry to tak měl vždycky.

,,Doufám, že tu holku už nikdy nepotkám," pronesl znuděně Harry. Otec se na něj zamračil. ,,Vždyť ses k ní choval moc pěkně a vypadalo to, že se ti zalíbila," řekl a lokty se opřel o stůl. Harry se zasmál.

,,Asi ti přestává sloužit zrak, otče," začal se zvedat a oblékat si kabát. ,,S takovou ošklivkou bych nikdy nic neměl," dopověděl a než mu stačil otec vynadat či pohrozit, zmizel za dveřmi hostince.

,,Zatracený pacholek!" ulevil si. Popadl svoje pivo a přesunul se ke stolu, kde jeho přátelé hráli karty. Jedině tohle ho mohlo uklidnit a odvést myšlenky od jeho vykutáleného potomka.

Harry mezitím kráčel tichou ulicí, na cestu mu svítily pouliční lampy. Někdy přemýšlel, jaké to je jít po pěšině osvícené hvězdami. Ale pak tu myšlenku hned zahnal. Bali je přece dost bohatá na to, aby si mohla dovolit plápolající lucerny a její obyvatelé nemuseli chodit poslepu.

Kráčel k vysokému domu, v jehož spodním patře se nacházela radnice a další dvě patra byla obývána právě rodinou pána Bali. Celý dům byl natřený světle hnědou barvou, která připomínala odstín dřeva, ze kterého byl postaven. Jen boční stěny byly potřeny šedou omítkou. Byly to ty, na které dorážel vítr od moře.

Z kapsy vytáhl klíč a vložil jej do zámku. Potichu, tak aby nevzbudil svou matku, která se celý den starala o jeho dva mladší sourozence, dvouletou Jenny a čtyřletého Marcuse, vystupoval po schodech a šmátral rukama po zdech, aby neupadl.

Pořádně si vydechnul, až když se svalil na svou postel. To byl zase den, pomyslel si. Otec ho už od rána všude tahal s sebou, jako nějaké zavazadlo. Mluvil s obchodníky, rybáři a samozřejmě se musel usmívat na každou dívku, která se na něj podívala. Bylo to k uzoufání.

Ještěže už to mučení končí, šikovně proklouznul z hostince ven a teď už na něj otec nedosáhne. Ten bude hrát karty a vrátí se až k ránu. Matka k němu vstane a uloží ho ke spánku. Zatímco se bude vesnice probouzet, on bude usínat. Tak jako vždy od doby, kdy se narodila Jenny.

Harry často přemýšlel nad svými mladšími sourozenci. Mu samotnému už táhlo na dvacet dva a měl by si podle všech začít zařizovat vlastní rodinu, ale on má bratra a sestru, kteří by klidně mohli být jeho vlastními dětmi. Nechápal to. To rodičům nestačil on, že so museli pořídit ještě další dva?

Ale přesto je měl rád. Pokaždé, co se kolem něj mihla hlava se zlatými kudrnami, musel se zasmát. Malá Jenny byla poděs. Nikdo se před ní neschoval. A Marcus byl to samé, jen o dva roky starší. Kvůli těmto dvěma torpédům matka zůstávala doma. A Harry si užíval chvíle, kdy kvůli Jenny a Marcusovi otci praskaly nervy. S potutelným úsměvem na tváři vždy své sourozence kryl.

Zatímco oni dva zdědili vlasy i oči, oříškově hnědé, po matce, Harry byl bohužel přesnou kopií svého otce. Černé vlasy a modré oči. Ostře řezaný obličej dodával jeho tváři na kráse a široká ramena taktéž. U Jamese už tolik nevynikala, ale při Harryho výšce ano. Nejedno srdce vesnického děvčete zaplesalo, když se na ni Harry Rodrigo jen podíval.

A zase byl u těch holek! Harry by si nejradši sám jednu přifařil. Dost co ho s tím otravuje otec, teď už nad tím přemýšlí i sám.

Vztekle se otočil na druhý bok, až pod ním zavrzala matrace. Zítra musí zmizet z domu hned ráno, aby ho otec zase nevzal na své pochůzky. Tušil, že zůstane u karet dnes trochu déle, protože měl špatnou náladu. To znamená, že bude ráno i více vyspávat.

Harry se usmál. Zmizí a celý den se bude potloukat kolem moře. Třeba projde celé pobřeží, od východu až k západu, jestli bude muset. Jen aby nemusel mluvit s Jamesem Rodrigem.

S myšlenkami zklidněnými úžasným nápadem Harry tvrdě usnul.

...

Po špičkách prošel kolem dveří, za nimiž se ozývalo pravidelné a opravdu hlučné chrápání. Harry se někdy divil, že jejich dům ještě stojí. Asi má opravdu pevné základy. Proplížil se až do kuchyně, kde narazil na matku.

,,Dobré ráno," pozdravil ji a sednul si na židli, aby si mohl zavázal boty. Martha se na něj unaveně usmála. ,,Dobré ráno i tobě," odpověděla a položila před něj talíř s chlebem hrubě namazaným jahodovou marmeládou.

Harrymu se začaly sbíhat sliny. Máma vždycky věděla, čím mu zlepšit náladu. Zakousnul se do chleba a labužnicky přivřel oči. Kde se na tohle hrabe treska. ,,Máš něco v plánu?" ptala se ho máma, zatímco spokojeně přežvykoval.

Už se chystal odpovědět, když tu se ke stolu přihnala povodeň.

,,Mami! Mami! Jenny mě kousnula!" začal hulákat Marcus a poskakovat po kuchyni, zatímco si držel palec pravé ruky. Než se stačila Martha Rodrigová vzpamatovat z toho šoku, přiběhla Jenny a hned natahovala k mámě své malé ručičky.

,,Mama! Mama!" vykřikovala.

,,Ale no tak, ticho! Tatínek spí!" snažila se své děti uklidnit. Harry tak nějak cítil, že nastal čas se vypařit. K rychlosti ho pobídlo ještě hlasité třísknutí dveří a zanadávání.

,,Tady se nedá spát!"

Rychle strčil do pusy poslední sousto snídaně, zapil mlékem a uháněl ke dveřím.

,,Kdyby se otec ptal, šel jsem se projít!" křiknul ještě na mámu, která urychleně začala chystat hlavě rodiny snídani a uklidňovala svá malá ptáčátka, která jí švitořila pod nohama, než si na hlavu narazil klobouk a vyběhl ze dveří.

K přístavu skoro běžel. Neohlížel se, jen už chtěl být od otce, radnice, všech námluv a pomluv co nejdál. Když před sebou uviděl modré moře, málem si radostí poskočil. Hned však nasadil svou obvyklou masku nevyzpytatelného krasavce, ležérně strčil ruce do kapes a pomalým krokem se začal procházet.

Zdravil rybáře, kteří se opozdili a teprve teď se vydávali na moře. Oni zdravili zase jeho a sem tam prohodili pár slov navíc. Mezi nimi se Harry cítil jako mezi svýma. Pro ně nebyl žádný syn velikého pána. Byl to prostě mládenec, který má celý život před sebou a je jen na něm, jak s ním naloží.

Kéž by to byla pravda, pomyslel si Harry pochmurně. Nejradši by se stal námořníkem a odjel do krajů daleko za mořem. Jenže to nejde. I kdyby s radostí otce opustil, mámu a Jenny s Marcusem tady nechat nemohl.

Stejně tady bylo na přemýšlení moc rušno. Proto se zastavil u postaršího námořníka s plnovousem, který kouřil dýmku a po očku kontroloval přípravy na odplutí své lodě.

,,Příteli, co je za útesem?" prohodil Harry přátelským tónem a ukázal za masivní skalisko. Muž vydechl obláček kouře, který Harryho zaštípal v nose.

,,Jihozápadní pobřeží," odpověděl. Jenže to věděl Harry i bez něj.

,,Ale co je na něm," domáhal se odpovědi dál. Námořník se ušklíbnul. Přestal se opírat o dřevěný kůl a pomalými kroky došel až k Harrymu, který měl nutkání o krok couvnout. Neudělal to ale. Nechtěl, aby si muž myslel, že se ho snad bojí, přestože se v jeho přítomnosti zrovna dvakrát dobře necítil.

,,Právě u tebe bych si myslel, že to budeš vědět, Rodrigo," zašeptal a z tónu, kterým vyslovil jeho příjmení, Harrymu naskočila husí kůže.

,,Tam je přece Měsíční zátoka."

Harrymu se rozšířily oči překvapením. Věděl, že něco takového existuje, netušil však, kde se to tajemné místo nachází. Teď konečně ano. A hned potom, co název laguny muž s dýmkou vyslovil, pocítil nesmírnou touhu Měsíční zátoku navštívit.